OULEHLA Vilém

Nebyli hrdiny jenom ti, kteří bojovali a umírali při obraně své vlasti. Hrdiny byli i ti, kteří svou prací pro vlast, ať fyzickou či duševní, a především vztahem k práci, převyšovali ostatní. A právě mezi takové patřil přítel Vilém Oulehla.

Narodil se uprostřed války – 3. března 1943 v Jemnici. Zde prožil dětství, mládí a téměř celý produktivní život. Na to, že byl rodákem z Jemnice, byl náležitě hrdý. Po ukončení základní školy vystudoval Státní průmyslovou školu stavební. Vojenskou základní službu vykonal v letech 1962 až 1964 na Slovensku v Žilině jako radista. Do zálohy odešel v hodnosti svobodník.

Po návratu z vojenské základní služby se věnoval stavařině. Nejdříve jako stavbyvedoucí na velkých stavebních projektech firmy IPS Praha. Ve svých 36 letech se vrátil zpět do rodného města, aby zde využil získané odborné a manažerské zkušenosti při vedení odboru výstavby na tehdejším městském národním výboru a zasadil se tak o realizaci mnoha projektů, čímž přispěl k rozvoji města a zlepšení života občanů. I v důchodovém věku se o potřeby občanů aktivně zajímal jako člen kontrolního výboru současného městského úřadu. A ještě před tím, konkrétně od roku 1991, své znalosti a zkušenosti zužitkoval u pojišťovny, kde pracoval jako likvidátor pojistných událostí a později ve funkci pojišťovací poradce.

S manželkou Helenou, která mu byla oporou, prožil 53 let společného života. Společně vychovali své děti - dcery Janu a Hanu. Velkou radost mu dělala vnoučata Vojtěch a Kateřina.

Život přítele Viléma Oulehly byl bohatý, plný zážitků a zájmů. Měl rád lidi kolem sebe. Na společenských akcích vystupoval v roli baviče. Oblíbena byla i jeho pěvecká vystoupení. Zároveň se věnoval zahradě, miloval přírodu, houbaření ale i mariáš. Dobrou kondici si udržoval pravidelnou ranní rozcvičkou a každodenními procházkami po lese a to za jakéhokoliv počasí. Rád poznával nová místa. V posledních pětadvaceti letech svého života navštívil řadu destinací po celém světě.

Patřil mezi lidi, kteří nepodlehli politickému, ideologickému a psychologickému tlaku a jako předseda ZO KSČM v Jemnici se zásadově postavil na odpor proti lživé pravicové interpretaci skutečností z různých dob poválečného vývoje naší společnosti, proti absolutní negaci pravdy o životě v Československu před politickým a ekonomickým převratem vyvolaným událostmi v listopadu 1989.

Přítel Vilém Oulehla stál u zrodu Klubu českého pohraničí v Jemnici. Nejen zde, ale i v rámci OR KČP Znojmo, Jm KR KČP, a i na celostátní úrovni se řadil mezi nejaktivnější členy KČP. Jako delegát byl zapojen do jednání několika Národních sněmů KČP a shromáždění při příležitosti výročí přijetí Zákona o OSH. Pravidelně se zúčastňoval organizovaných akcí, včetně setkání u pomníku arm. gen. Ludvíka Svobody v Hroznatíně a tradičních setkání na Slovensku ve Strečně a Varíně. Nezanedbatelný byl jeho podíl na spolupráci s přáteli v Německu a ve výčtu jeho aktivit by bylo možné pokračovat.

Za svoji obětavou a do konce života nepolevující práci, příkladné vlastenectví, jednoznačné politické postoje, osobní statečnost, boj za práva spoluobčanů a vztah k městu a rodnému kraji obdržel Čestnou medaili Ludvíka Svobody, medaile a Čestnou plaketu k 20. výročí založení KČP Jemnice a také všechna Národní radou zřízená ocenění, včetně Řádu přátelství a Vlasteneckého řádu KČP.

Přítel Vilém Oulehla – vlastenec, komunista, dlouholetý člen Klubu českého pohraničí a Společnosti Ludvíka Svobody, především však člověk – optimista, kterého si všichni, kdo ho znali, vážili a respektovali, zemřel dne 3. února 2024.

Jeho jméno zůstane navždy zapsáno nejen v análech Klubu českého pohraničí Jemnice a Jihomoravské Krajské rady KČP, ale i v Síni slávy Klubu českého pohraničí, o čemž rozhodla Národní rada KČP na svém 5. zasedání dne 17. února 2024.