Fakta a argumenty

Objasnění celkové situace na území Československa na konci II.světové války

Na území ČSR (za německé okupace Protektorátu Čechy a Morava, Sudety), v době, kdy válka končila, působila německá skupina armád "Střed" polního maršála Ferdinanda Schörnera (přezdívaného "krvavý Ferdinand"), která se měla v obsazeném prostoru udržet co nejdéle. V závěru války tvořila poslední kompaktní, plně bojeschopnou skupinu armád nacistického Německa složenou ze čtyř vševojskových armád, a sice 7.A - velitel generál Hans von Obersfeld, 17.A - velitel generál pěchoty Wilhelm Hasse, dvou tankových armád, a sice 1.TA-velitel plk. Freiherr von Wietershausen a 4 TA-velitel generál tankového vojska Fritz Gräser. Na příkladu 17.A vysvětlím složení plně bojeschopných, frontových a vševojskových svazků s velkou podporou svazků druhů vojsk.

17.A byla ve složení tří armádních sborů, 40.ts měl tři td, a sice 16.,17, a 20.td. Dále VIII.a XVII.as, každý minimálně ve složení 4 až 5-ti divizí. Součástí 17.A byl také 405.lidový dělostřelecký sbor a 42.žb. V této armádě byla také plně bojeschopná 20.granátnická divize Zbraní SS(estonská č.1). Celkem tvořilo skupinu armád "Střed" 36 až 40 v boji ostřílených frontových divizí.

Tyto jednotky v počtu cca milionu plně vyzbrojených mužů s 2400 tanky, 9400 děly a minomety a přes 1000 bojových letounů bojovaly až do kapitulace, ale mnohé po všeobecné a bezpodmínečné kapitulaci až do 11. a 12.5. 1945, když Američané uzavřeli dne 9.5.1945 linie a nebrali vojáky bojující na německé straně do zajetí .
Když později v americkém zajetí, kam utekl, maršál Schörner, hlavní velitel uskupení armád Střed se sídlem ve Velichovkách, vysvětloval, proč nesplnil rozkaz hlavního velení wehrmachtu ke kapitulaci 8. května, uvedl, že jej svému vojsku nepředal, protože mu byl znám záměr německého velení soustředit ustupující části armády v oblasti Rakouska a Čech a tu držet delší dobu.

Dále zde byly jednotky letectva(Luftwaffe), gestapa a Schutzpolicie(ochranná policie).

Vedle armády plnila svoji úlohu i domobrana - Volkssturm, němečtí civilisté, kteří byli připravováni na příchod fronty. Volkssturm měl na starost opevňovací práce, jeho příslušníci bývali nasazováni ke střežení železničních tratí a mostů, do pátracích akcí proti uprchlým válečným zajatcům i proti partyzánům. Ke konci války mnozí z nich fanaticky bojovali proti Rudé armádě, často do posledního náboje, poté odhodili zbraň a nenápadně splynuli s civilním obyvatelstvem.

Strašnou sílu tvořila fanatická armáda Hitlerových obdivovatelů a vykonavatelů známá jako Waffen SS, Zbraně SS složená ze tří divizí. 20.divize pancéřových granátníků Zbraní SS(zmíněná estonská č.1) v sestavě 17.A. 18.dobrovolnická divize pancéřových granátníků Zbraní SS Horst Wessel v sestavě 1.TA. Třetí divizí SS byla 10.td Zbraní SS Frundsberg v sestavě 4.TA. K 6. 4. 1945 měly v Protektorátě Síly zbraní SS k dispozici přes 67 000 mužů, neznámý počet jednotek SS byl v Sudetech. V lednu 1945 se v "hlavním městě werwolfu(vlkodlaci)" Ústí nad Labem konala schůzka vybraných hodnostářů Sudetské župy, která se zabývala působením této organizace v českém pohraničí. Organizace se vytvářela od března roku 1945 a vstupovali do ní většinou mladí lidé z řad Hitlerjugend a Svazu německých dívek.
Nacisté byli přesvědčeni ještě koncem dubna 1945, že ubrání pevnost Mitte - tedy Protektorát s kusem Rakouska, když Američané zabránili vytvoření Alpenfestung(Alpské pevnosti). Proto naprosto bezohledně vraždili a zastrašovali ještě v té době. Proti lidovému povstání v českých zemích stálo tedy odhadem 1,2 až 1,5 milionu ozbrojených, k boji vycvičených nepřátel, často odhodlaných bojovat do konce.

Česká odpověď na sebe nenechala čekat. 1. května 1945 začalo spontánně povstání proti okupantům, dnes pojmenované na "Květnové povstání českého lidu" .

I když se podle německého plánu Praha měla stát nedobytnou pevností,ve skutečnosti nebylo hlavním úkolem Schörnerových vojsk bránit hlavní město Prahu proti Rudé armádě. Svou větší částí byla rozmístěna východně a jihovýchodně od Prahy, zadržovala útok dvou ukrajinských frontů a dávala možnost ostatním německým svazkům obejít Prahu a postupovat směrem na západ, aby se tam mohly vzdát do amerického zajetí.

V Praze vypuklo 5. května 1945 lidové povstání. Počáteční demonstrace proti okupační moci brzy přešly do otevřeného ozbrojeného odporu. Intenzita bojů nerovných sil, které stály proti sobě narůstala. Účastníci bojů v povstání projevovali na rychle vybudovaných barikádách (kterých bylo až na dva tisíce) opravdové hrdinství.

Ve druhém dnu povstání - 6. května vnikly narychlo vytvořené síly bojové skupiny mechanizované pěchoty zbraní SS "Wallenstein" (Valdštejn) ze severu, z východu a z jihu po obou březích Vltavy do Prahy a začaly metodicky drtit síly povstalců. Tato bojová skupina byla narychlo vytvořena z formované 44. divize pancéřových granátníků Zbraní SS s názvem "Wallenstein", která naštěstí pro povstalce ještě nebyla bojeschopná. Večer téhož dne, naprosto neočekávaně podnikla proti nim úder pro ně do té doby spojenecká 1. divize ROA (tzv. "Ruské osvobozenecké armády" bývalého sovětského generála Andreje A. Vlasova, který se dal do služeb Adolfa Hitlera). V rozpoutaných bojích 6. a 7. května dokázali vlasovci zabrat celou západní část Prahy a postupem na východ města přeťali pomalu se svírající kruh jednotek SS. V noci na 8. května (stejně neočekávaně jak došlo k začátku jejich akcí) ukončila divize ROA bojovou činnost a opustila Prahu.

Šířila se zpráva o tom, že byla podepsána kapitulace nacistického Německa, která měla vejít v platnost 8. května ve 23,01 hodin SEČ. Maršál Schörner si byl vědom zbytečnosti dalších rozsáhlých operací svých vojsk a snažil se zachránit vše co šlo tak, aby se dostalo co nejvíce vojáků k Američanům do zajetí. Aby zajistil tolik potřebný volný průchod Prahou, začal 8. května v časných ranních hodinách mohutný útok německých tanků a pěchoty na hlavní město. Ve městě, zejména na barikádách, se vedly prudké a nelítostné boje.

Současně probíhala jednání představitelů obou bojujících stran. Během dne 8. května, dosáhl vedoucí orgán povstání - Česká národní rada a německé velení dohodu o odchodu německých vojsk a ostatních složek bez kladení překážek z města počínaje 16. hodinou téhož dne. V pozdních odpoledních hodinách byla podepsána před Českou národní radou kapitulace Wehrmachtu v Praze (podepsal ji velitel vojsk Wehrmachtu v Protektorátu Čechy a Morava General der Infanterie Rudolf Toussaint). Byly zastaveny boje a německým vojskům byl, v souladu s dosaženou dohodou, umožněn volný odchod z Prahy. Příslušníci jednotek zbraní SS se dohodě o kapitulaci nepodřídili a pod velením SS Gruppenführera a generálporučíka Zbraní SS Carla Friedricha Wilhelma Lothara Erdmanna, hraběte von Pücklera-Burghausse, svobodného pána von Groditze (celé jméno německého šlechtice), velitele jednotek zbraní SS na území protektorátu, pokračovali v krutých bojových akcích.

V poslední den povstání, 9. května, v časných ranních hodinách, dorazily do Prahy sovětské tanky 1. ukrajinského frontu maršála Rudé armády Ivana S. Koněva. Rozpoutaly se boje mezi jednotkami Rudé armády a posledními silami německých vojsk, kterým se nepodařilo uniknout z Prahy. Z velké části to byly útvary a jednotky výše uvedených sil bojové skupiny Wallenstein Zbraní SS.

Za těchto celkově složitých okolností se také odehrávaly tragické události 9. května 1945 na tomto místě Táborska. Některé z nich si v dalším programu připomeneme.

Vysvětlivky zkratek: A-armáda, TA-tanková armáda, ts-tankový sbor, as-armádní sbor, td-tanková divize, žb-ženijní brigáda

Uvedený text je výňatkem projevu, který na pietním aktu v Lejčkově dne 5. května 2018 přednesl Ing. Zdeněk Trippé, předseda Okresní rady KČP Táborsko, Dr. Edvarda Beneše.