V sobotu 25. října 2025 jsem se zúčastnil prvního protestního shromáždění občanů na pražském Klárově, které bylo svoláno jako výraz nesouhlasu s plánovaným sněmem sudetoněmeckého landsmanšaftu, jenž má proběhnout v červnu 2026 v Brně.
Každý rok 28. října slavíme vznik státu, který už neexistuje. Československo je pryč — rozděleno, rozpuštěno, archivováno. Přesto se scházíme, klademe věnce, pronášíme řeči. Proč?
Dne 14. října 2025 se atmosféra malebného Nymburka nesla v duchu významného setkání – konalo se zde výjezdní zasedání Středočeské krajské rady Klubu českého pohraničí (KČP). Hned od samého počátku bylo jasné, že nepůjde o obyčejné setkání. Program byl odstartován originální exkurzí v místním pivovaru, která účastníkům nabídla nejen ochutnávku...
V sobotu 18. října 2025 odpoledne jsem se zúčastnil, dnes již tradičních, pietních aktů v nymburském okrese. Na evangelickém hřbitově u rodinného hrobu v obci Bošín jsem spolu s nymburskými přáteli Jiřím Cabrnochem a Josefem Dostálem kytičkou uctil památku strážmistra Františka Dudka, který tragicky zahynul při plnění služebních povinností v boji...
Mnichov? Už ne trauma, spíš kulisa. Druhá válka? Historická rekvizita. Její konec? Chvíle úlevy, paměti, závazku – kdysi. Dnes? Scéna pro nové inscenace. V politickém provozu – doma i ve světě – se dějiny přepisují s vervou, jakou by jim záviděl i Orwell. Podle momentální potřeby, nálady, nebo PR strategie. V Klubu českého pohraničí to nevnímáme...
V neděli 28. září 2025, na svátek svatého Václava – patrona české státnosti – se v Čelákovicích uskutečnilo pietní shromáždění k 74. výročí tragického úmrtí strážmistra Jaroslava Honzátka. Tuto vzpomínkovou událost společně uspořádaly Městská organizace KSČM v Čelákovicích a Středočeská krajská rada Klubu českého pohraničí.
V letošním roce si připomínáme 130. výročí narození armádního generála Ludvíka Svobody – vojáka, státníka, prezidenta, ale především člověka, který zasvětil svůj život boji za svobodu a důstojnost našeho národa. Narodil se v Hroznatíně, malé obci na Vysočině, která se díky jeho odkazu stala symbolem odvahy, vlastenectví a neochvějné víry v...
Opět jsem si přečetla v Hraničáři a na základě mnoha článků, například "Vítání poutníků a smiřování v Brně" a "Příští sudetoněmecký sjezd by hostilo Brno", reaguji. Vůbec se nedivím, že se konaly protestní veřejné akce. Souhlasím s protesty proti tomuto "smiřování" a také proti srazu sudetských Němců v Brně.
Objekt pohraniční roty Vašíček v Českém lese na Tachovsku chátrá. Při každoročních setkáních vojáků, kteří zde sloužili se jim naskýtá nehezký pohled. Rok od roku smutnější.
