Z činnosti Hraničáře 8/2023
Dne 2.8. 2023 naše redakce navštívila Stanislava Vodsloně, člena OV ČSBS v Táboře, přímého účastníka Pražského povstání v květnu 1945 a sympatizanta Klubu českého pohraničí. Důvodem byla reportáž, kterou jsme chtěli s člověkem tak úžasných kvalit natočit, a zároveň šlo o pilotní projekt začínající TV Hraničář. Motivoval nás i článek, který přítel Vodsloň napsal do třetího čísla Hraničáře.
Jako pomocný redaktor byl se mnou můj syn, který měl na starosti kameru a zvuk. Po zazvonění na zvonek u hlavních dveří se nám rozevřela široká náruč energického muže, plného sil a lásky k lidem. Srdečně nás přivítal , nechal nás se představit a řádně podat ruce. Poté nás čekala prohlídka bytu, který obývá od 60.let. Každý kout, každá soška , obraz či fotografie, vše mělo v sobě obrovský kus historie. Jak jsme bytem procházeli, dostalo se nám vřelého představení každé části bytu. V pracovně byl čistý a úhledně upravený stůl, přehozy na postelích, které kdysi sloužily dnes již dospělým dětem, byly upravené a bez jediného záhybu. Nikde neležel prach a vše mělo řád. V kuchyňce nám byla připravena káva a čaj, jejichž vůně prolínala celý byt a navozovala uvolňující atmosféru. Pak jsme zavítali do obýváku. Výhled z okna byl pohlcující a plný nostalgické energie. Rozprostíral se před námi téměř celý Tábor. Pod námi klidně protékala Lužnice, která je prý večer, když je klid, slyšet jak bublá , protože dům s byty, kde přítel Vodsloň bydlí je hned mezi dvěma jezy, nad nimiž se tyčí hrad Kotnov. Panorama, které se nám ukázalo bylo plné klidu a naplňujících pocitů.
Z nádherného pocitu jsme ale byli malinko vyvedeni, když bylo ukázáno na horizont a přidána poznámka o tancích, které z luk před námi v 68. roce mířily na Tábor. To nás přimělo si sednout a začít povídat o připravených otázkách.
Jedna z prvních otázek vedla k politické činnosti přítele Vodsloně, protože byl aktivní hned od května 1945. Dozvěděli jsme se také, že jako náctiletý bojoval proti nacistům , kteří táhli přes Řeporyje, odkud Stanislav pochází. Jeho odvaha a odhodlání pro dobrou věc ho dle dalších slov i činů tedy rozhodně neopustili a využil je při budování strany, ale také při velení v Armádě, kam se po absolvování vojenského výcviku a školy dostal. V padesátých letech, které byly velmi těžké po všech stránkách pracoval i s pohraničníky , kde jako sociolog a analytik zažil, jak pohraničníci umírali na hranicích pod kulkami nepřátel. Vyprávěl nám příběh, kdy jeden z pohraničníků byl zastřelen jen proto, že měli zakázáno střílet, museli lidi pouze vyzvat : "Stůj!!! Státní hranice." Proto na hranicích padlo přes 600 strážníků hranic a bylo mu do pláče, když vidí, jak se dnes šlape po jejich památce. Jedna z činností přítele Vodsloně byla i informovanost rodině při úmrtí . Tedy komunikoval s rodinami padlých pohraničníků, a vždy když viděl tu bolest a zoufalství, ale také bezmocnost, sám se také rozplakal. Takto silné emoce s sebou nosí Stanislav 97 let, které v září oslaví. Před pěti lety ho opustila i milovaná žena, co mu po boku stála 69 let. Na tu vzpomínal velmi často a s velkou silou a pokorou v srdci.
Vyprávěl nám i o roku 68, který zmínil na počátku návštěvy. Dozvěděli jsme se, že ani sami vojáci SSSR nevěděli pořádně, co mají vlastně dělat. Jen přijeli na pozvání do naší země, aby pomohli rozvrátit případnou kontrarevoluci a čekali zde na pokyny. Vše ale nakonec dopadlo velmi dobře .
Po roce 89 už to tak jednoduché nebylo, strana byla rozvrácená a síly rozštěpeny. Přesto se ale nevzdával a pokračoval dál, jako poradce sněmovny, vedení strany a hlavních funkcionářů, což dělá dodnes a o jeho rady žádají i současní vůdčí politici nejen komunistické strany.
Rozhovor trval cca 3 hodiny a natočili jsme spoustu materiálu, který budeme teď upravovat a připravovat k uveřejnění, hned jak budeme mít obsah schválen přítelem Vodsloněm. Mezi jeho slova patřil i vzkaz nám pohraničníkům z Klubu Českého Pohraničí, a to: "Pokračujte dál v tom co děláte, je to dobrá práce a záslužná. Bylo by ale dobré kdyby do zpravodaje psali i záklaďáci nebo lidé z hranic, kteří sloužili a podělili se o své příběhy."
O
jeho uveřejnění budete informováni v dalším čísle zpravodaje Hraničář,
nebo na facebookovém účtu Hraničáře, či na webových stránkách Klubu.
Ladislava Šimková, redakce