VZPOMÍNKA NA SMUTNÉ VÝROČÍ NAPADENÍ SSSR NĚMECKEM
I když nebyla a není doba příznivá na připomínání si tehdejších strašných událostí, které byly později nazvány Dnem genocidy Slovanů, my, členové klubu v Táboře jsme se opět sešli u našeho rudoarmějce v Táboře. Byl přednesen projev, i když ve zkrácené verzi a byly položeny kytice se stuhami k soše. Báseň recitovala přítelkyně S. Šatná.
82 let od napadení SSSR- projev předsedy Okresní rady KČP Táborsko, Dr. Edvarda Beneše
Položení kytic k soše Rudoarmějce na náměstí TGM v Táboře 22.6. 2023
82 let: Hodně, nebo málo na vymazání paměti? Vojska - včetně německých - opět
stojí na ruských hranicích. Zkusí 4. říše, co se nepovedlo Hitlerově Třetí?
Němci si ještě pamatují. My kácíme pomníky osvoboditelů. Zešíleli jsme?
Čeští vlastenci se nestačí divit, co se děje se světem, v němž musí německý
prezident připomínat rusofobům 4. říše, že není radno snít dál Hitlerův sen.
V těchto hodinách před osmdesáti dvěma roky napadlo Německo Sovětský svaz.
Jednotky Wehrmachtu soustředěné na hranicích se daly na pochod, aby vyhladily
Slovany a další "podřadné" národy. Aby rozšířily "německý
životní prostor" a zmocnily se obrovského přírodního bohatství. Skončilo
to rudou vlajkou nad Reichstagem a rozdělením Německa na okupační zóny.
O pětačtyřicet roků později "tenhle Gorbačov, co ho znal celý
Dlabačov" (viz Ondřej Hejma) "prodal" za hubičku sovětskou
okupační zónu Američanům, aby se Německo opět "sjednotilo". Ta
hubička od prezidenta Bushe obsahovala závazek Západu, že nerozšíří NATO do
bývalých sovětských satelitů. Britská premiérka Thatcherová z toho byla
zděšená. Konstatovala, že tak vznikne 4. říše.
Stalo se, máme ji zde, dokonce jsme její součástí. Jmenuje se Evropská unie.
NATO se roztáhlo do všech zemí někdejšího sovětského bloku, sliby-nesliby. A
vojska dnes stojí na ruských hranicích - včetně vojáků obnoveného wehrmachtu
(bundeswehru). Původní Ukrajinská armáda už byla zničena a nyní se vede boj
vojsky Ukrajiny vycvičenými v zemích
NATO a se specialisty a poradci z řad ozbrojených sil států NATO na východní
Ukrajině s ruskými vojenskými silami pravidelné armády a dobrovolnických
formací. Dělostřelectvo, raketové vojsko, bezpilotní letectvo Ukrajiny a
zajisté i některých států NATO ostřeluje ruské území. Propaganda žene do
nejvyšších obrátek protiruskou fóbii - a zcela otevřeně tak připravuje
obyvatelstvo na další pokus o dobytí země, o níž bývalá americká ministryně
zahraničí Allbrightová pravila, že má "nespravedlivě" mnoho
přírodního bohatství.
Je osmdesát dva let hodně, nebo málo na vymazání historické paměti z hlav
nových generací? Naše školy a média se o to usilovně snaží. Pamětníci vymírají.
Kácejí se pomníky osvoboditelů Rudé armády, oslavují se Hitlerovi vlasovci. A
tak je to nakonec samo Německo, které muselo něco připomenout.
Německý prezident Frank-Walter Steinmeier dal svým státotvorným projevem z roku
2020 v německo -ruském muzeu v Berlíně-Karlshorstu pomyslnou facku všem
evropským, americkým a také českým zavilým rusofobům a přepisovačům
historických událostí druhé světové války.
Prezident připomněl při
osmdesátém výročí některá fakta. Přes 3 milióny německých vojáků 22. června
1941 zaútočilo na tehdejší Sovětský svaz. Zahynulo 27 milionů sovětských
občanů, z toho 14 milionů civilistů, Steinmaier zdůraznil, že nikdo neutrpěl za
druhé světové války tolik obětí jako národy tehdejšího Sovětského svazu.
Statisíce sovětských vojáků bylo zabito, vyhladověno nebo zastřeleno již během
prvních měsíců. Připomněl popravčí čety, které zabíjely ženy, muže i děti, a
další zločiny proti civilnímu obyvatelstvu.
Jak řekl, co začalo 22. června 1941, bylo rozpoutání násilí směřující k
totálnímu vyhlazení. Německé tažení bylo od prvního dne vedeno nenávistí:
antisemitismem a antibolševismem, rasovou mánií vůči slovanským a asijským
národům Sovětského svazu.
Ti, kdo vedli tuto válku, zabíjeli všemi možnými způsoby, s nebývalou
brutalitou a krutostí. Ti, kteří za to byli zodpovědní a kteří se ve svém
nacionalistickém blouznění odvolávali dokonce na německou kulturu a civilizaci,
znesvětili veškerou civilizaci, všechny zásady lidskosti a práva. Německá válka
proti Sovětskému svazu byla vražedným barbarstvím. Ať je to pro nás jakkoli
těžké, musíme na to pamatovat! Vzpomínka na toto peklo, na absolutní
nepřátelství a odlidštění druhého - tato vzpomínka zůstává pro nás Němce
závazkem a pro svět mementem.
V prvních měsících války, v létě 1941, byly zabity, vyhladověny a zastřeleny
statisíce sovětských vojáků. Ihned s postupem německých vojsk začalo také
vraždění židovských mužů, žen a dětí popravčími četami SD, SS a jejich
pomocných jednotek. Tato válka byla zločinem - zrůdnou, zločinnou agresivní a
vyhlazovací válkou.
Kdo v Německu ví o Malém Trostinci u Minsku, kde bylo v letech 1942-1944
zavražděno nejméně 60.000 lidí? Nebo vesnici Chatyň, která byla v létě 1943
srovnána se zemí a všichni její obyvatelé - z toho polovina dětí - byli zabiti?
Kdo ví o Korjukivce na severu Ukrajiny, kde během dvou dnů padlo za oběť
největší a nejbrutálnější "trestné" akci druhé světové války 6.700 mužů, žen a
dětí?Válka se vymykala jakýmkoli
lidským měřítkům. Byli to však lidé, kteří ji vymysleli a uskutečnili. Byli to
Němci. A tak v nás, generaci po generaci znovu a znovu zanechává s mučivou
otázkou: Jak k tomu mohlo dojít?
Nic z toho, co se tehdy stalo daleko na východě, se nestalo náhodou.
Einsatzgruppen bezpečnostní policie, SD, Waffen-SS a jejich pomocníci
nevraždili a nedrancovali náhodně. Sledovali vyhlazovací mánii a vražedné
plány, které byly vypracovány v Hlavním úřadu říšské bezpečnosti a na příslušných
říšských ministerstvech. Úředníci plánovali vyhlazování s cynickou pečlivostí.
Plánovali válku, v níž za nepřítele prohlásili veškeré sovětské obyvatelstvo od
novorozenců až po starce. Tento nepřítel neměl být poražen pouze vojensky. Za
válku, která mu byla vnucena, měl zaplatit svým životem, svým majetkem, vším,
co tvořilo jeho existenci. Celá evropská část Sovětského svazu, celé oblasti
dnešní Ukrajiny a Běloruska, měly být "vyčištěny" a připraveny na
německou kolonizaci. Milionová města jako Leningrad, dnešní Petrohrad, Moskva
nebo Kyjev měla být srovnána se zemí.
Podobně mělo být naloženo i s českým národem. To si
připomeneme při jiné vhodné příležitosti. Zločiny
spáchané Němci v této válce, pravil německý prezident, nás stále tíží, až do
dnešního dne. Tíží nás, že to byli naši otcové, dědové, pradědové, kteří vedli
tuto válku, kteří se podíleli na těchto zločinech. Tíží nás, že příliš mnoho
pachatelů, kteří se dopustili nejzávažnějších zločinů, nebylo postaveno před
soud. Tíží nás, že jsme obětem příliš dlouho upírali uznání. Skutečnost, že po
tom všem, co se stalo, jsou dnes Němci v Bělorusku, na Ukrajině nebo v Rusku
pohostinně přijímáni, že jsou vítáni, to není nic menšího než zázrak.
Nedovolme, abychom se znovu setkávali jako nepřátelé;
nedovolme, abychom v druhém přestali rozpoznávat lidskou bytost. Nedovolme těm,
kteří mluví o národní aroganci, pohrdání, nepřátelství a odcizení, aby měli
poslední slovo. Skláním se před ukrajinskými, běloruskými a ruskými oběťmi -
před všemi oběťmi na území bývalého Sovětského svazu.
Tolik něco z projevu Frank-Waltera Steimeiera. (13.2. 2022 podruhé zvolen
prezidentem Německa).A co reakce a stav dnes u nás?
Za blahosklonného přihlížení
vlády naši "chrabří" starostové bourají sovětským osvoboditelům sochy,
sundávají z pražské radnice pamětní desky, případně staví pomník válečným
zločincům, vlasovcům.
Ve snahách o překrucování či zamlčování historie se snaží i Česká televize. Ta
si jako připomínku na napadení Sovětského svazu Německem v den 22. června naplánovala
na druhém programu odvysílání dokumentu Normandie: 85 dnů v pekle.
Kdy konečně všichni dědici německého (národního) socialismu, jimiž se teď u nás
i ve zbytku 4. říše (pod hlavičkou Zelených, Pirátů, všech těch
"sexuálních" a dalších "menšin") přímo rojí, pochopí: Rusko
nelze nikdy porazit a dobýt.Stalo se nyní naopak výspou
uchování základů evropské civilizace, kterou současní mocní na Západě likvidují
s revolučními písněmi někdejšího Sovětského svazu na rtech.
A musí to být německý prezident, který připomene "historickou
zkušenost" na základě faktů a argumentů? Proto jsem svůj projev opřel o
citace z projevu pana prezidenta Frank-Waltera Steimeiera.
Autor: Zdeněk Trippé
Video na YouTube, Facebook a kytice od Světlany Šatné, KČP Tábor