Vím, že nic nevím, ale zítra to bude vše jinak .....

Všechny pokusy v naší společnosti o vysvětlení postupného rozkladu českého státu v období epidemické krize nabírají na turbulenci. Téměř nic není pravda a téměř nic se za poslední období v Poslanecké sněmovně nepodařilo domluvit. Jsme tedy ve složité pasti, kdy poslanci všech politických seskupení v parlamentu jsou přesvědčeni o svém pravdivém vidění obrazu současného dění, které jim dotváří a předkládají média. To je samozřejmě problém a současně metla modernosti dnešní doby, když ti, kdo pokřivují realitu, tomu začnou sami věřit prizmatem fantomů vytvořených jimi samými a napodobeninou v médiích.

Opět, jako již mnohokrát v historii, jdou Češi proti sobě, místo aby se sjednotili proti neviditelnému zlu v podobě pandemie. Hluboká frustrace bez jasných cílů, ztráta svého zakotvení a neustálá bezbřehá manipulace ať to stojí co to stojí, i lidské životy. Koronová politika, příliš mnoho slibů a příliš málo pokory, to je politická zátěž naší politické garnitury. Upřímnost a transparentnost se jaksi nenosí a to, co mnozí občané již tušili, tato dnešní politika prokázala v plné nahotě. "Zázraky se tudíž nedějí", musím dodat. Naděje vzniká, když je na konci tunelu vidět světlo. V současné době je ale stále velmi daleko a každý, kdo vypráví jiný příběh, zvyšuje očekávání, které nelze naplnit. Přesto nadále v Poslanecké sněmovně probíhá litý boj, v němž nemůže být jediného vítěze. Přestože Německo oficiálně obnovilo stálé hraniční kontroly s Českou republikou a od 1. března jsme vstoupili na 3 týdny do lockdownu, který uzavřel naše domovy.

Vím, že zítra bude vše zase jinak. Naše "statečné, moudré a neomylné elity" v Poslanecké sněmově budou splétat dále sítě uchopení moci a současně pronášet mnoho prázdných slov o službě, kterou vedou ve prospěch občanů. Stále totiž platí, že lidé chtějí vidět světlo a populismus popularity zabírá. Uzavření hranic v EU jistě zanechá svou stopu, ale naši "skvělí" politici nám to brzy vysvětlí, tak jako v roce 1992, když dokázali v krátkosti rozdělit Československo. Nejsem určitě někdo, kdo ví a má recept na život v této situaci. Přesto nemohu nevidět, že naše schopnost poučit se z chyb minulosti, je jaksi někde v propadlišti dějin. Dá se říct, že jsme se nenaučili nic a každá nově nastupující generace si musí projít svoji "očistnou" cestu, aby jednoho dne po procitnutí mohla říct, že svět je skoro stejný jako dřív, až na ty vzniklé šrámy v našem vědomí.

František Kovář,
předseda Střč. KR KČP