Svoboda přišla z východu
Ve dnech 19. – 22.5.2023 se, po tříleté přestávce, uskutečnil autobusový výlet Jihočeských hraničářů – tématický zájezd - k našim přátelům a kamarádům na Východní Slovensko. Hlavním posláním byly pietní vzpomínky na oběti druhé světové války, partyzány, na padlé ve Slovenském národním povstání, na poslední oběti - zavražděné civilisty a příslušníky SNB i armády hordami banderovců. A tak čtyříctka účastníků uctila památku v Kremničce, kde je památník 747 obětí zavražděných nacisty v zimě na přelomu roku 1944/45 a později v Německé, kde fašisté za pomoci příslušníků Hlinkovo gardy popravili střelou do týla a spálením v pecích na vápno na 900 lidí různých národností.
Druhý den jsme navštívili Kaštiel /zámek/ Betliar se stálou expozicí Andrássyho muzea v prostorách bývalých bytů hraběcího rodu. Nachází se 3 km severně od Rožňavy v obci Betliar.
"Zámeček v Betliaru je jediným zámeckým domem na Slovensku, který se zachoval po roce 1945 s původním vybavením a sbírkami. Nepotkal ji osud našich ostatních šlechtických sídel – její mobiliář nebyl rozkraden, nebyl přestavěn a prakticky od znárodnění sloužil muzejním účelům.
Zámeček obklopuje nádherný historický park. Za jeho zakladatele považujeme hraběte Leopolda Andrássyho (1767-1824), osvíceného šlechtice, svobodného zednáře a významného sběratele. Založil ji na konci 18. století a její rozloha přesahuje 80 ha. Podle seznamu vedeného ICOMOS patří mezi nejvýznamnější historické zahrady na světě. Před zámkem stojí kašna se sochou Psyché od francouzského sochaře (kovodělníka) Ferdinanda Barbedienna (1810-1892), která byla restaurována v roce 2015 za podpory Poštové banky. V parku je mnoho zajímavých zákoutí a staveb: na konci hlavní pěší trasy parku u rybníka se nachází zvěřinec v podobě středověkého hradu s věžičkou, kde rodina Andrássyů chovala medvěda hnědého, lišku, vlka a rysa. Kromě těchto druhů měla rozsáhlá Andrássyho čtvrť také zvěřinec pro jelena, daňka a muflonskou zvěř. Byla založena v roce 1885 hrabětem Emanuelem Andrássym a její základ tvořilo asi 16 jedinců jelenů a 5 jelenů přivezených ze Zemplína. V rozšiřování zvěřince pokračoval Emanuelův syn hrabě Gejza Andrássy, který jej doplnil daňky a mufloní zvěří z Moravy.ʺ
Následovala krátká cesta a prohlídka jeskynního komplexu Domica, která je. největší jeskyní Slovenského krasu. Řadí se mezi jeskyně světového významu. Nachází se na jižním svahu Silické planiny v okrese Rožňava. Představuje část jeskynního komplexu, který vytváří s jeskyní Baradla v Maďarsku jeden genetický systém celkové délky 21 km. Samotná Domica je dlouhá 5140 m, z této délky je od roku 1932 pro veřejnost zpřístupněný okruh dlouhý 1775 m. Objevil ji Ján Majko v roce 1926. Nejen prohlídka, ale i výlet na člunech v části jeskyně zanechal v každém z nás obrovský dojem.
Po těchto dvou kulturních zážitcích jsme zamířili na jih do obce Plešivec, kde byl zásluhou přátel z KČP Východní Slovensko objeven a zrekonstruován hrob zavražděného ochránce státní hranice tehdejší ČSR, příslušníka Pohraniční stráže – Adama Ruso /*20.3.1928 - V 30.9.1951/. I zde jsme položili kytici a zapálili svíčku.
To byla sobota a zakončení bylo velmi příjemné a přátelské, neboť naši přátelé předvedli svoje kulinářské umění a připravili nám skvělý guláš a později, jak jinak na Slovensku, i pravé sýrové hody doplněné pivem, vínem i něčím ostřejším. Již za tmy jsme se dostali do pelíšků v Hotelu Canyon a šli načerpat nové síly na nedělní pobyt.
Po snídani jsme nabrali směr Prešov, kde jsme utratili nějaká eura v místním supermarketu Tesco a zamířili jsme do Kysaku a dále do Veĺké Ĺodiny, kde nám naši slovenští přátelé připravili skutečně okázalé uctění památky dvou strážmistrů SNB – Emanuela Poláka /*22.8.1919/ a Jozefa Proška /*20.6.1924/, které zde zákeřně zavraždili banderovci 4.5.1948. Zde jsme společně zazpívali Československou státní hymnu a každá delegace položila kytici a zapálili jsme dvě svíčky. Jednotliví zástupci oslovili přítomné věcnými projevy a samozřejmě došlo i na neformální společné povídání s přáním, setkat se při podobných a potřebných akcích i v budoucnu. Součástí bylo i ocenění OR KČP Prešov dvěma zástupcům jihočeské delegace.
Následoval oběd v Kysaku a měli jsme v plánu Gejzír v Herlanech – národní přírodní památka. Bohužel interval erupce (34-36 hodin) byl mimo naše možnosti a tak jsme zvolili náhradní akci – Dargovský priesmyk /Darkovský průsmyk/.
"Průsmyk se nalézá na severovýchod od vrchu Ploská (602 m.n. m.) a je pramennou oblastí říčky Trnávky.
Za druhé světové války, během sedmi týdnů bojů o průsmyk, tu padlo od 9. prosince 1944 do 17. ledna 1945 na 3000-3500 sovětských vojáků (na památníku uvedených 22 000 padlých vojáků je v průběhu všech bojů při osvobozování východního Slovenska, mimo bojů v Dukelském průsmyku). Strategickou obrannou linii Slanských vrchů prolomila sovětská armáda17. ledna1945. Stojí zde památník vítězství, Růžový sad vděčnosti, na místě bývalého minového pole (plocha 7 ha) a Pamětní síň bojových tradic s rekonstruovanými bunkry, zemljankami a vojenskými stanovišti, kudy vede naučná stezka s expozicemi vojenské techniky. Na monumentálním piedestalu, zasazeném do zdejší horské scenérie, stojí velký památník Vítězství."
Úchvatná scenérie, soucitné pohledy a především úcta padlým osvoboditelům. I zde naši zástupci položili květiny a zapálili svíci.
Více jsme již nestihli a tak zpět do obce Lipovec, dobře se vyspat a připravit se na poslední den pobytu a návrat domů.
Zastavili jsme se v Partizánskej Ĺupči a zde uctili, na posledním místě naší trasy, památku padlých vojáků a partyzánů ve II. Světové válce /1944-1945/ a též šesti padlých aspirantů ČSLA v bojích proti banderovcům.
Před námi byl nedaleký Ružomberok a blízko za ním Salaš Krajinka, místo naší tradiční zastávky, ochutnání specialit, které nikde jinde nechutnají tak, jako ve své domovině, tedy na Slovensku. Samozřejmostí je i zakoupení vynikajících produktů této rodinné salaše – sýry všech druhů, žinčica, klobásky, ve vedlejší chaloupce voňavé produkty pekařských mistrů, ať již slané či sladké speciality, které se nikde jinde nedostanou. A také upomínkové dárečky pro naše blízké doma.
Tam jsme si všichni v pořádku vrátili a tak nezbývá poděkovat našemu "vedoucímu zájezduʺ, Jihočeskému hraničáři Františkovi Leštianskému. Jenom ten, kdo někdy cosi podobného organizoval a zařizoval, ví o čem je řeč. Proto ještě jednou "malý Františkuʺ upřímné poděkování za vynaložené úsilí, čas a nakonec i trpělivost s námi, někdy až příliš kritickými spolucestujícími.
Samozřejmě neskonalý dík patří všem hraničářům KČP Východní Slovensko, v čele s Andrejem Kaščakem, jeho bratrům Vladovi a Marianovi a samozřejmě i dalším, kteří pro nás byli ochotni obětovat svoje pohodlí a čas. Takto se chovají skuteční přátelé a kamarádi, ještě jednou obrovský dík za vše, buďte vy i vaše rodiny zdrávi a plni pohody a těšme se na další společné akce.
N E P R O J D O U !
Za Jihočeské hraničáře František Zach