Pietní vzpomínka k 80. výročí vyvraždění a vypálení obce Český Malín na Volyni 2023.
V sobotu 15.7.2023 jsme se v počtu 12 členů KČP z Olomouce , 39 členů VSA z Prostějova a jejich přátel z klubu důchodců v Blatci , zúčastnili pietní každoroční vzpomínky 374 nevinných obětí nacistické ideologie 13.7.1943 v Českém Malíně na Ukrajině. Každoročně pietní vzpomínku pořádá obec Malín a Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel a my na jejich pozvání vždy dojíždíme.
Zájezd autobusem pravidelně organizuje dr.Liška z VSA Prostějov-díky mu. Piety se také zúčastnili další členové KČP Olomouckého kraje ze Svatého Kopečku, ze Zábřehu na Moravě a také manželé Bělunkovi z Ostravy.
Za tónů vojenské hudby jsme s mnohými státními a spolkovými delegacemi položili k pomníku krásnou kytici a úklonem jsme uctili památku obětí. Po uložení věnců a kytic starosta obce Nový Malín přivítal všechny přítomné zástupce senátu, parlamentu, poslance, hejtmana Olomouckého kraje a spolky-jmenovitě Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel vedených Mgr.Dagmar Martinovou, ČSBS vedených plk.Vodičkou, Vlastenecké sdružení antifašistů a Klub Českého pohraničí.
Následovaly projevy. Velice jsme ocenili projev plk.Vodičky v duchu vzpomínky a vysokého přínosu účasti Volyňských Čechů v nově utvořené armádě ČSR v Buzuluku-v armádě generála a pozdějšího prezidenta ČSR- Ludvíka Svobody. Vodička upozornil přítomné (kolem tisíce přítomných) na to, že se možná podivili, že všechny věnce a kytice nesli v krásných svátečních letních uniformách vojáci, jen jejich hasiči, to proto, že ministryně obrany vojákům zakázala nést za ČSBS. Také upozornil, že paní ministrině ani asi neví, že ČSBS odsoudilo napadení Ukrajiny Ruskem ihned po napadení. Projev plk.Vodičky se nesl v duchu míru, poučení z historie.
Další projev, který sklidil největší potlesk, měla místopředsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Mgr.Martinová. Upozornila na hrůzy, které se staly na Volyni a že je nutno si vzít z nich ponaučení, jen život v míru může být plnohodnotný a pro mír je nutno udělat vše možné. Ukončení aktuální situace na Ukrajině nepomohou další a další zbraně, dodávání nových zbraní, pomůže jen najít jiná řešení ,možná se to nevyřeší ihned, ale s výhledem, jednat, vyjednávat.
Po projevech následovala panychida za oběti tragédie, kterou provedli dva otcové Pravoslavné církve, na přání fantasticky výborného organizátora celé pietní akce-starosty Nového Malína, vzhledem k velkému horku otcové panychidu zkrátili. Všichni účastníci poslouchali mši, která se nesla nejen v duchu té strašné vzpomínky na tragédii, kdy vyvolávali jména všech zavražděných , ale také v duchu poučení a snahy o mír. Za jejich mši jim přišlo mnoho vlastenců poděkovat, jeden dokonce s přáním, zda by nemohli alespoň 2-3 x v týdnu provést takovou mši v našem Parlamentu. Odpověděli, že tam je bohužel nepozvou.
Po mši následoval závěrečný, rozumný projev pana starosty, mimo jiné potvrdil, že hodnotit ČSBS a plk.Vodičku může on jen kladně. Starosta upozornil na doprovodný program v sokolovně Nový Malín,
promítání dokumentů, videoklip, autorské čtení Volyňská rapsodie, divadelní představení a volný program s hudbou. Současně probíhala v sokolovně po celý den výstava "Návraty volyňských Čechů" a "Lidice volyňských Čechů".
Na závěr jsme s hudbou zazpívali naši nejkrásnější píseň-naši Národní hymnu.
Chci dodat, že již před pokládáním věnců a kytic bylo v sokolovně velice bohaté občerstvení pro účastníky piety a po celou dobu chlazenou vodu v pet. lahvích donášela obsluha přímo k lidem, což bylo v slunečném horkém počasí výborné. Díky za vše spojené s touto pietou, pane starosto!
15.7.2023 Ing.Karel Šimek, KČP Olomouc
p.s. Pro ty, kteří neznají tragédii Českého Malína přikládám.
Český Malín
V 60. letech 19. století lákala ruská carská vláda přistěhovalce, kteří by obdělávali nevyužitou půdu. Kromě její levné koupě poskytovala těmto lidem výhody, kterými bylo právo na zakládání výrobních podniků, právo na národní školství, právo na vlastní samosprávu, právo na náboženskou svobodu, osvobození od placení daní po dobu 20 let a osvobození od vojenské povinnosti. Obec Český Malín byla založena v ukrajinské Volyni roku 1871 na pozemcích odkoupených od polského statkáře Kazimierze Sliwinskeho dvaceti rodinami z okolí Loun, Žatce a Rakovníka a postupně se rozrůstala. Za jeden morg (necelý hektar) zaplatili Češi dvacet rublů. Sedláci se pustili do práce – a tak se zrodil Český Malín, obec se vším všudy, se školou, obchody, řemeslníky, hasičským sborem. Byla zde postavena škola, kde se vyučovalo v českém jazyce. Roku 1884 byl vydán zákon, dle kterého muselo obyvatelstvo přejít na pravoslavné náboženství. V obci byla zřízena knihovna, dobrovolný hasičský sbor, ochotnický divadelní spolek, založena druhá (církevní) škola. Obec se rozvíjela díky pracovitosti a znalostem lidí, díky zavádění moderní zemědělské mechanizace a měla daleko vyšší úroveň, než okolní ukrajinské obce.
Dne 13. července 1943 v ranních hodinách obsadily vsi Český Malín a sousední Ukrajinský Malín německé oddíly, které byli příslušníky fašistických jednotek Einsatzgruppen. Celkem se akce účastnilo asi 1500 mužů, přišli do vesnice v ranních hodinách z asi 15 km vzdálené Olyky. Veškeré obyvatelstvo Českého Malína bylo vyhnáno na ulice, kde byli odděleni starci, ženy a děti od mužů. Po skupinách pak byli lidé odváděni do Ukrajinského Malína, odkud se již ozývala střelba. Někteří mladí muži byli přinuceni hnát ze vsi uloupený dobytek a odvážet nakradený majetek. V Ukrajinském Malíně Němci zahnali všechny muže a část žen po skupinách do kostela, školy a jiných budov, které polili hořlavinou a podpálili. Všichni, kteří se snažili utéci nebo vyskočit z oken, byli pobiti ranami z automatů a jiných zbraní. Většina starců, žen a dětí byla odvedena po skupinách nazpět do Českého Malína, kde jim bylo od velících důstojníků řečeno, že budou propuštěni. Místo toho byli však nahnáni do stodol a upáleni. Postupně Němci zapalovali i další budovy v obci. Zachránilo se pouze několik osob, které nebyly přítomny v obci, nebo které byly nuceny hnát uloupený dobytek a vézt nakradený majetek. Vesnice hořela týden, nalezené pozůstatky lidí byly pochovány ve společném hrobě na hřbitově v Českém Malíně. Zavražděno bylo z místních 104 mužů, 161 žen a 105 dětí do 14 let, dále 26 Poláků a 4 Češi, kteří v obci pobývali. Popelem lehlo 68 domů a 223 stodol.
V dubnu 1944 zhlédli ruiny Českého Malína příslušníci 1. čs. samostatné brigády, kteří tento nacistický zločin zdokumentovali. Dle názvu obce byl pojmenován jeden z českých tanků 1. čs. armádního sboru v SSSR.
Dne 13. července 1947 při příležitosti čtvrtého výročí vypálení Českého Malína byla přejmenována obec Frankštát na Šumpersku na Nový Malín, do obce Nový Malín se přestěhovalo i několik přeživších obyvatel z Českého Malína.
Malínskou tragédii si připomíná každý rok Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel jak v Novém Malíně, tak také před žateckým hřbitovem u pomníku obětem. Ten v Žatci vznikl poté, co právě na Žatecko směřovala největší část volyňských Čechů, kteří se po druhé světové válce rozhodli vrátit do země svých předků. Repatriace využilo asi 33 tisíc volyňských Čechů, velkou zásluhu na tom měla žádost prezidenta Edvarda Beneše k J. V. Stalinovi. První transport reemigrantů vyjel z ukrajinského Dubna v lednu 1947. Většina volyňských Čechů se usídlila na Žatecku a Podbořansku.