Moje malá úvaha je velké proč

Zažila jsem I. republiku, kde byla spousta lidí bez práce a žila na hranici bídy. Zažila jsem II. světovou válku, obavy z fašistických okupantů, jejich vraždění a ponižování. Zažila jsem poválečné období, kdy jsme jako mladí chodili na brigády do zemědělství. Pomáhali jsme budovat naší krásnou zem, která po fašistické okupaci byla vydrancovaná, a z části zničená nesmyslným bombardováním na konci války. Vždy to byla neoznačená letadla, která dokončovala zkázu naší země. Proč? To víme moc dobře.

Ale, vraťme se k naší současnosti. Podívejme se kolem sebe. Na orné půdě rostou betonová monstra, haly, sklady, montovny. Proč? Potraviny dovážíme. To jsme chtěli? Závody, které se celá léta budovaly, jsou z velké části, nebo úplně zavřené. Vždyť jsme vyráběli výborné sklo, textil, další různé výrobky a vyváželi je. Dnes je strojírenství, výroba automobilů a další průmyslová výroba v rukou cizích firem. Je to správné? Co nám ještě patří v naší zemi?

Dováží se levná pracovní síla a mnoho mladých a nejenom mladých lidí u nás nemůže sehnat alespoň trochu lépe placenou práci, aby uživili svou rodinu. Jsou ovšem i lidé, kteří práci nehledají, to je také pravda a raději se nechají živit rodiči, nebo státem. To je demokracie. Když, ale u jednoho demokracie začíná u druhého končí, myslím tím velkou zločinnost.

Přepisuje se historie. Ale jedno staré přísloví říká, kde se lidé nezajímají o svou historii, tu pravdivou, může se historie opakovat. To bychom chtěli? Odstranil se v tichosti i přes odpor občanů pomník maršála Koněva, osvoboditele Prahy. Zdůvodňuje se to různě. Vlasovcům se dal pomník postavit. Proč. Proč se staví pomník vrahům českých lidí? Připomenu jen jednu z vražedných akcí vlasovců: Zákřov. S tím souhlasíme? Nebo se o to nezajímáme? Stále jen otazníky.

Text: Jiřina Matoušková
Horky nad Jizerou