Lidice žijí, Lidice musí žít

Toto životní krédo vyslovovala Maruška Šupíková - Doležalová vždy, když se setkávala s dětmi i dospělými na nesčetných besedách, na kterých vyprávěla nejen vlastní životní osudy, které ji zasáhly spolu s dalšími občany obce Lidice, postižené nehoráznou obětí nacistické zvůle, páchané na obyvatelstvu naší republiky v období 2. světové války. Vím o tom, že projezdila křížem krážem nejen obce a města našeho Středočeského kraje, kde navštěvovala mládež v základních i středních školách a snažila se vštěpovat zejména mladé generaci lásku k lidem, vzájemné porozumění, lásku ke své rodné zemi a odpor proti snahám o zakládání podmínek na další světový požár.

Mněl jsem to štěstí, že jsem se s Maruškou poznal krátce po osvobození naší vlasti od nacismu jako mladý kluk pomáhající na výstavbě nových Lidic. Ty se staly Stavbou mládeže Československé republiky. Vídal jsem se s ní i v době, kdy pracovala v rodícím se Památníku Lidice. Tehdy byla ve funkci předsedkyně tehdejšího MNV v Lidicích Marie Jarošová. S ní a dalšími lidmi Maruška spolupracovala, provázela návštěvníky pietních míst, provázela dětské skupiny pionýrů a spolu s Marií Jarošovou jim předávala pionýrské šátky. Krátce na to pak ve funkci tajemnice MNV pokračovala v těchto činnostech a s dojetím vždy vítala účastníky těchto událostí.

Měla plné právo na to, aby mohla zejména mládeži sdělovat pohnuté události tehdejší doby. Měla plné právo burcovat lidi k jejich odpovědnosti za budoucnost lidské společnosti. Takové, kde bude vládnout mír, a ne jakékoliv válečné běsnění. Také náš Klub českého pohraničí spolu s Levicovým klubem žen a oblastní organizací Českého svazu bojovníků za svobodu, působících na Berounsku, jsme organizoval nesčetná setkání a besedy, jichž se velice často spoluúčastnil i Pavel Horešovský, který jako malé dítě přežil běsnění nacistů.

Když jsme se dozvěděli smutnou novinu, že Maruška, kterou jsme vždy považovali symbolicky za "naši vlastní," opustila naše řady, zavládl všeobecný smutek. Děkujeme její rodině, jejím přátelům, všem těm, kteří ji mněli tak jako my rádi, za to, že nám bylo umožněno po dlouhá léta být v její blízkosti, čerpat z její občanské solidarity, učit se od ní skromnosti a soudržnosti v lidských vztazích navzájem.

Děkujeme jí za její statečnost, s jakou dokázala čelit i nedobrým jevům zejména v posledních letech. Děkujeme jí za neskonalou lásku k lidem. Zůstane pro nás příkladem a inspirací pro naše životní cesty.

Za Klub českého pohraničí, Levicový klub žen, ČSBS a z pověření za ty, kteří jí mněli rádi a nezapomenou.

Čest její Památce.

Jirka Pokorný - KČP Beroun