Leskovická tragédie
Vážení čtenáři, Okresní rada
KČP Táborsko, Dr.Edvarda Beneše nesmýšlí jen v mezích našeho okresu či kraje.
Všímá si všeho co souvisí s plněním našich stanov a programu klubu. Naši
kluboví přátelé nás několikrát upozorňovali na nedostatečnou péči o Památník
Leskovice. Není tak daleko od našeho okresu a tak jsme na něm několikrát
provedli prohlídku péče o něj a upozornili jsme na jeho špatný stav naše
klubové orgány Vysočiny. Osobně jsem také navštívil obecní úřad v Leskovicích a
ukázal jim na reklamních projektech, že se o památník zajímám i profesionálně.
Od té doby se v péči o památník mnohé změnilo k lepšímu. To nám nestačí a tak
jsme s obcí Leskovice navázali spolupráci a pozvali vedení obce na letošní
pietní akt do Lejčkova. Pan Ing. Milan Bílek, starosta, pan František Brada,
místostarosta obce Leskovice našemu pozvání vyhověli a aktu se účastnili
osobně. Současně vedení klubu pozvali na den 5.5. 2019 na pietní akt v
Leskovicích. Pozvání jsme rovněž vyhověli. Piety se společně se mnou účastnil
pan Oldřich Ardolf z obce Oblajovice, s kterým klub na různých dokumentech o
historii místního protinacistického odboje už pátým rokem úspěšně spolupracuje.
Máme k dispozici texty o zdejší tragédii, kterou podrobně popisuje náš druhý,
mimořádně schopný aktivista a znalec historie pan Pavel Jareš z Cetoraze. Pro
názornost uvádím celé jeho vystoupení s fakty na aktu v Lejčkově...
Vážení občané,
již čtvrtým rokem se zde v Lejčkově scházíme, abychom si připomněli tragické události spojené s koncem druhé světové války, abychom také vzpomněli našich rodičů, prarodičů a ostatních obyvatel zdejších vesnic, kteří v těchto květnových dnech, se postavili, po sedmi letech největšího útisku, po sedmi letech koncentráků a šibenic, na odpor německým okupantům, za svobodu nás všech, nezávislost a právo svého národního života.
Nebyl to ale jen Lejčkov, kde se německé jednotky mstily za prohranou válku, kterou ovšem sami rozpoutali. Byly to i nedaleké Leskovice, které zažili těžko uvěřitelnou apokalypsu. Dne 5.května 1945, došla kolem poledne do Leskovic telefonická zpráva z Pacova s doporučením, aby se i Leskovice pokusili odzbrojit, jako v Pacově, železniční strážní oddíl na zdejší vlakové zastávce.Tento pokus se snadno podařil, neboť tento strážní oddíl vůbec neprojevil ani známky nějakého odporu a navíc se sestával pouze ze slovenských Němců. Vojáci pak byli ubytováni v místním hostinci, kde dostali i jídlo.
Toto však doslova rozzuřilo velitele posádky SS v Pelhřimově kapitána Zbraní SS Waltera Haucka, který vyslal do Leskovic trestné komando a tomu také osobně velel. Ve čtyři odpoledne zahájili útok, když se domnívali, že se bude jednat o snadnou záležitost. Obránci vesnice však měli zabavené zbraně od strážného oddílu a postavili se na odpor. Boj trval až do setmění a všech osm leskovických mužů padlo. Ostatní obyvatelé se stačili včas uchýlit do blízkých lesů, kde přečkali celou noc. Večer vydal Walter Hauck rozkaz. "Nestřílet, škoda každé kulky pro české psy". Měl totiž plán jiný.
Za ranního rozbřesku se začaly vyhledávat rozdělené rodiny a vracely se nazpátek domů, aby sčítaly vzniklé škody a hlavně poklidili a nakrmili domácí zvířata. Avšak brzy zjistili svůj tragický omyl. Německé komando, čekající v záloze, rychle vesnici obklíčilo a již nebylo úniku ani pomyšlení na nějaký odpor. Započalo systematické vyhlazování Leskovic. Vojáci SS postupovali od domu k domu, obyvatele stříleli, ubíjeli nebo je svázané házeli do hořících domů. Nemohu zde popisovat jakým krutým způsobem jednotliví lidé umírali. Ale přesto: rodina Pavlů byla odvlečena do stodoly, otec přibit na vrata, jeho manželka a dvě dcery znásilněny, poté zastřeleny a stodola zapálena.
Je prokázáno, že Leskovice měly být na rozkaz Waltera Haucka zcela vyhlazeny. Velitelství wehrmachtu v Pacově se o vraždění v Leskovicích brzy dozvědělo a po projednání s pacovských Revolučním národním výborem část posádky odjela do Leskovic, aby učinila přítrž řádění komanda SS.
Avšak kapitán Zbraní SS Walter Hauck zde již nebyl. Zůstalo za ním 26 mrtvých občanů Leskovic a vypálených 31 domů.
Můj bývalý spolupracovník Jaroslav Doubek z Pacova, který jako mladý hasič v Leskovicích zasahoval vyprávěl. "Když jsme do vesnice přijeli, naskytl se nám hrůzný pohled. Celá obec byla v plamenech, zůstalo jen několik chalup. Všude leželi zastřelení lidé, které jsme snášeli na nosítkách na určené místo. Dodnes mi v paměti zůstává pohled na torzo ohořelého lidského těla přibitého na vratech silnými hřeby".
Fanatický nacista a válečný zločinec, kterému jeho vlastní vojáci přezdívali krvavý Walter, byl po skončené válce francouzskými úřady odsouzen k trestu smrti, ten mu byl ale brzy zmírněn na doživotí a v roce 1956 byl propuštěn. V letech 1969, 1977 a 2005 žádali naše státní orgány o jeho vydání, kvůli jeho zločinům v Leskovicích a zde v Lejčkově. Žádosti byly vždy zamítnuty.
Walter Hauck žil v poklidu nedaleko Stutgardu a zde roku 2006 ve věku 88 let zemřel.
Leskovice byly po válce znovu postaveny a dnes mají okolo sta obyvatel. Tragédii již připomíná jen pomník 26 padlým vesničanům. Tolik pan Jareš.
Na druhý den jsem tudíž za náš klub navštívil jejich pietní akt v Leskovicích. Byl připraven odpovědně, ale panu místostarostovi nikdo nepomohl. Musel si vše připravit a zorganizovat sám. Z Pelhřimova a ani z Jihlavy nikdo nepřijel, o akt se nezajímali starostové z okolí a nebyla přítomna žádná média. Přitom tragédie Leskovic byla mnohem horší než ta v Lejčkově. Společně jsme položili k pomníku věnec a kytici. Přítomní občané Leskovic poté slovo pana Brady pozorně vyslechli, udělali jsme si pár společných fotek a byli jsme pozváni na besedu do síně tradic. Pobesedovali jsme o významu připomínání místní tragédie a zalitovali, že mezi námi není ani jeden mladý člověk. V besedě jsme se shodli, že společným úsilím starší generace je naší povinností přimět odpovědné orgány a instituce, které vzdělávají a vychovávají mládež, aby se konečně vzchopili a přistoupili se vší vážností k potřebným změnám výchovně vzdělávacích procesů na různých typech škol. Jinak vychovají pro budoucnost národa nevzdělanou mládež, neznající historii a nemající vztah k rodnému kraji.
Beseda ukázala, že existuje veřejné mínění příznivé pro obnovení tradic pořádání zdejších pietních aktů, které zcela konkrétně pomohou ve vzdělávání mladých lidí a mohou změnit jejich netečný přístup k společenskému životu.
Okresní rada KČP Táborsko, Dr. Edvarda Beneše je připravena občanům Leskovic pomoci v této náročné práci. Vyzývá naše klubové orgány na Vysočině k spolupráci s obcí Leskovice na změně přístupu k této tragické události na konci II.světové války.
Ing. Zdeněk Trippé
předseda
Okresní rada KČP Táborsko,
Dr.Edvarda Beneše