Kouzlo mediálního prostoru

První obětí války se stává vždy pravda. Stává se trhacím kalendářem, do kterého všichni zapisují své představy, které jsou jen chimérou. Informace, které jednotlivé válčící strany přinášejí, jsou neprůhlednou tmou, a skutečnou pravdu nikde nenaleznete. "Není důležité, kolik je čeho řečeno, ale jak hluboko to na posluchače či publikum zapůsobí." První témata a dojmy křižují mediálním prostorem a vyvolávají mnoho emocí mezi oběma stranami konfliktu. Lži se pak opakují tak dlouho, až se postupem času stávají pravdou a pravda je označována za lži. Moje hra a moje pravidla.

V České republice byl zakázán přístup k mnoha informačním webům, které prý šířily dezinformace. S odstupem času je však stále více zřejmé, že dezinformací se stává pouze to, co neodpovídá jednomu jedinému přípustnému názoru. Před časem mi jeden můj známý říkal, že je rád, pokud ho na stránce upoutají dva protichůdné názory na podobné téma. V současnosti cenzura vstala z mrtvých a nekompromisně kosí vše, co je jiné, než ona hlásá, přičemž pozorovatel pomalu nabývá dojmu, že tu jde až o osobní vyřizování účtů. Tak je dobře, že platí zákon setrvačnosti. Podíváme-li se na věci s odstupem času, je nám jasno mnohé z toho, jak se události vyvíjeli. Stále totiž platí, kdo jinému jámu kope, ten do ní sám spadne.

Český mediální prostor umí také takové kouzlo, že určité zprávy a názory jaksi neexistují. Úplné jiné informace si však náš zvídavý pozorovatel přečte na zahraničních přístupných webech. U nás, jak to tak vypadá, platí pouze to, že kdo nehraje podle not a dovolí si říct, že "král je nahý", byl a je označován za nepřítele. Státní mašinerie pak s ním naloží dle zákonných představ naší vládnoucí garnitury. Stále totiž platí, že svobodný přístup k informacím je velice cenným zbožím, zvláště pak na "bitevním poli". Proto stále platí stará poučka o tom, že tam, kde neexistují nezávislé svobodné informace, zůstane jen rozpínavá státní propaganda, a toto už věděli i staří Řekové.

František Kovář, Stč. KR KČP