Ke 30.výročí založení KČP

28.07.2022

Projev Milana Richtra na XI. Národním sněmu 

Vážení přátelé hraničáři ! Vážení hosté !

Přijal jsem od vedení Národní rady úkol připomenout u příležitosti 30. výročí vzniku KČP vše podstatné, co souviselo s jeho založením. Co všechno museli čeští vlastenci udělat, aby bylo možné čelit sílícím akcím revanšistického německého Landsmanšaftu na likvidaci Ústavních dekretů prezidenta ČSR dr. Edvarda Beneše.

,,Čerpal jsem přitom z dosud zveřejněných historických dokumentů, ze svých osobních poznatků a zejména z podkladů jednoho ze zakladatelů KČP a dlouholetého šéfredaktora HRANIČÁŘE - RSDr.Václava Šípka, CSc. a bývalého předsedy NR, předsedy Historické a dokumentační komise KČP historika PhDr. Josefa Groušla, CSc., a z podkladů, které mi poskytli někteří předsedové krajských Rad KČP. Významným příspěvkem k začátkům činnosti KČP byl pro mne i obsah vystoupení dlouholetého člena Ústecké KR KČP Václava ČERMÁKA na jednání Krajského sněmu dne 21. 5. 2022 v Ústí nad Labem.

Z dostupných dokumentů a ze vzpomínek pamětníků vyplývá, že se v pohraničí, které se svým ekonomickým a kulturním životem za socialismu ničím podstatným nelišilo od života lidí ve vnitrozemí, začaly po neústavním převratu v roce 1989 šířit obavy z budoucnosti. Tyto obavy byly posíleny volbou V. Havla prezidentem republiky a zejména jeho první zahraniční cestou, která nevedla, jako u předchozích prezidentů, na Slovensko, ale do SRN. Tam se omluvil odsunutým Němcům za VYHNÁNÍ. Obavy se šířily zejména mezi Čechy, Slováky a Volyňskými Čechy, kteří dosídlili pohraničí po odsunu Němců, jejichž bývalé nemovitosti po právu získali a více než 40 let zvelebovali v kraji, který se stal jejich domovem.

Životním podmínkám občanů v obnoveném českém pohraničí věnovaly orgány státní moci i orgány a organizace KSČM mimořádnou pozornost. Tak tomu bylo i na Chomutovsku. Na jejich schůzích byly projednávány problémy života vyjadřované v názorech občanů. Na jedné z nich, jmenovitě na schůzi komunistů sdružených v Marxisticko-leninském klubu při 35. ZO KSČM v Chomutově byl dne 21.5.1990 přijat návrh, aby na obranu zájmů občanů Chomutovska vznikl KLUB PŘÁTEL ČESKÉHO POHRANIČÍ, později s názvem KLUB ČESKÉHO POHRANIČÍ.

Tedy již 2 roky před oficielní registrací KČP Ministerstvem vnitra byla v Chomutově založena občanská organizace, jejíž zakladatelé ji chápali jako místní chomutovskou a možná ani netušili, že z ní vyroste celostátní silný vlastenecký spolek, který bude aktivním bojovníkem proti zájmům germánského Landsmanšaftu a jeho domácím kolaborantům.

U příležitosti 30. výročí vzniku KČP je na místě s velkou úctou připomenout jména těch, kteří položili základy spolku, jehož jsme členy a pokračovateli jejich odkazu. Byli to:

Václav ŠEDIVÝ, Karel PROKŠ, Viktorie FORMÁNKOVÁ, Jaroslav KONEČNÝ, Vladimír ŠÍMA, Ján KOVÁČ, Michal JAROLÍM, Jan HRDLIČKA, Anna MAŇÁSKOVÁ, Emilie ŘEPÍKOVÁ, Jaroslav POSPÍŠIL a někteří další. Tito lidé položili základy KČP a zasloužili

se o jeho další rozvoj v době, která českému vlastenectví a historické pravdě nepřála.Předsedou klubu byl zvolen Václav Šedivý, mluvčím jeho pozdější nástupce a dlouholetý předseda Okresní rady KČP v Chomutově Vladimír Šíma. Dostávalo se jim velké pomoci od předsedy OV KSČM v Chomutově Františka JANČIČKY. Zakladatelé Klubu psali v té době výzvy k uzavírání kolektivního členství v KČP do NAŠÍ PRAVDY, HALÓ NOVIN a do ŠPÍGLU.

Výzvy našly kladnou odezvu. Z dochovaných dokumentů vyplývá, že v letech 1900 - 1992 přišlo organizátorům na 1200 přihlášek z celé České republiky. Je to velká zkušenost i pro současný KČP v době značného poklesu početního stavu jeho členské základny.

Informace o vzniku nového vlasteneckého hnutí na Chomutovsku se rychle šířily nejdříve do Ústeckého kraje a následně do dalších krajů ČR. Nezastavily se ani před měšťáckou Prahou. Odtud vyráželi na pomoc severočeským vlastencům významní vlastenecky zaměření lidé s politickými, historickými a právními znalostmi. Byli mezi nimi zakladatel a první předseda Mezinárodního slovanského výboru a předseda Českého slovanského výboru prof. Břetislav Chvála, DrSc., prof. Ivan Hrůza, DrSc., spisovatel Alexej Pludek, historik PhDr. Josef Groušl, CSc., politolog Cyril Smolík, historik PhDr. Karel Richter CSc. a mnozí další, kteří vdechli mladému vlasteneckému hnutí širší politický, právní a kulturní rozměr.

Aktivitu zakladatelů KČP také posilovala účast vlastenců, kteří přijížděli z jiných krajů a okresů na porady zakladatelů. Byli mezi nimi František Foud z Karlových Varů, Josef a Irma Martinovští z Teplic, Jiří Havlíček z Loun a další, kteří zde současně získávali zkušenosti prvních průkopníků pro zakládání KČP v jejich krajích a okresech.

V tomto Chomutovském období, v letech 1990 -1992, v době vzniku a počátečního rozvoje KČP, byly položeny jeho programové a organizační základy. Hlavní programovou myšlenkou byla obrana českých národních zájmů a v jejich rámci obrana a zachování českého a slovanského charakteru pohraničí. Hlavní organizační formou bylo občanské sdružení založené na principu demokratického centralismu s názvem KLUB ČESKÉHO POHRANIČÍ.

To, že organizované vlastenecké hnutí vznikalo nejdříve na Chomutovsku, bylo dáno mimo jiné tím, že tento pohraniční okres byl po odsunu Němců relativně nejvíce početně dosídlen Čechy, Slováky a Volyňskými Čechy. Jak píše ve svých románech NÁSTUP a BITVA spisovatel Václav ŘEZÁČ, hledali osídlenci ve svých nových domovech jistotu a budoucnost pro své potomky. Ve složitých podmínkách začátků jejich nového života byla jejich naděje a jistota otřesena Havlovou omluvou odsunutým Němcům za tzv. VYHNÁNÍ a jejich sílícími a hlasitějšími požadavky na likvidaci Ústavních dekretů prezidenta ČSR dr. Edvarda Beneše. Jak známo, nachází se na Chomutovsku Červený Hrádek, proslulý tím, že zde bylo při setkání aní anglického lorda W. RUNCIMANA s nacistou K. HENLEINEM v roce 1938 zakresleno na mapě to území ČSR, které mělo být připojeno k hitlerovskému Německu.

Na CHOMUTOVSKÉ období vzniku KČP navázalo počínaje rokem 1992 období ÚSTECKÉ.V jeho rámci se činnost KČP rozšířila z Chomutovska do celých severních Čech na Mostecko, Teplicko, Ústecko, Děčínsko, Lounsko, Českolipsko a Jablonecko.

V tomto období vznikl v Ústí n. Labem přípravný výbor Regionální rady KČP,v němž byla zastoupena většina okresů tehdy Severočeského kraje. Tento výbor, jehož členy byli Vladimír Šíma z Chomutova, Josef Martinovský a Zdeněk Blahout z Teplic, Oldřich Horák, Arnošt Křivka, Miroslav Urban a Jindřich Bernášek z Ústí n. Labem, Zdena a Pavel Růžičkovi z Děčína a Jiří Havlíček z Loun, si vytkl za prvořadý cíl zaregistrovat KČP jako občanské sdružení na Ministerstvu vnitra ČR.

K tomuto nejvýznamnějšímu dni v historii KČP došlo dne 22. července 1992 pod jednacím číslem VSC/1 - 1264392-R.

V tomto měsíci vyšlo první číslo Zpravodaje Regionální rady KČP s názvem ČESKOMORAVSKÝ HRANIČÁŘ, který se od svého prvního vydání do dnešních dnů podílí zásadní měrou na výsledcích činnosti KČP. Obsahoval informace o oficiální registraci KČP jako občanského sdružení a Rámcový program KČP. Časopis redigoval Zdeněk Blahout a po něm RSDr.Václav Šípek, CSc.V jeho druhém čísle v srpnu 1992 byly zveřejněny Stanovy KČP, které měly spolu s Rámcovým programem rozhodující vliv na rozvoj další klubové činnosti.

Proces zrození, kladení základů, až po zahájení účinné vlastenecké práce byl završen Ustavujícím národním sněmem KČP, který se uskutečnil v Ústí nad Labem dne 21.5.1994. Jeho organizátorem byla Severočeská regionální rada KČP. Zúčastnilo se ho 128 delegátů ze 61 měst a obcí ČR,12 hostů a 11 zástupců hromadných sdělovacích prostředků.

Byla na něm zvolena patnáctičlenná Národní rada v čele s Mojmírem Svobodou a tříčlenná revizní komise. Sněm schválil Zprávu o činnosti přednesenou Václavem Novákem, Stanovisko delegátů k 110. výročí narození prezidenta ČSR dr. Edvarda Beneše, Výzvu k národu a Poselství k partnerským organizacím. Sněm rozhodně odmítl revanšistické požadavky 44. srazu sudetoněmeckého Landsmanšaftu v Norimberku.

Výsledky Ustavujícího národního sněmu KČP rychle pronikaly do celé naší vlasti. Byly ustavovány KČP v řadě měst a obcí a do jejich vedení byli voleni aktivní vlastenci.Vznikaly místní, městské, okresní kluby a krajské Rady. Jejich předností bylo konání veřejných akcí na podporu českých národních zájmů a obhajoba pravdy o historii českého národa a o českoněmeckých vztazích.

Vyrůstali noví bojovníci, kteří nejen řídili nově vzniklé klubové orgány a kluby, ale odvedli velkou práci tím, že soustředili svou činnost na práci s lidmi. Některé dokumenty a novinové zprávy hovoří o tom, že ve druhé polovině devadesátých let měl KČP až sedm tisíc členů a sympatizantů, kteří se zúčastňovali jejich akcí. Byli mezi nimi František Kovářík

z malé obce Milíře naTachovsku, Jaroslav Vlach a Františk Studený na Ostravsku, Jan Kazda a Jiří Dostalík na Olomoucku, František Dosoudil a Bořivoj Gabris na Pardubicku, Stanislav Bršlica, manželé Laďa a Marta Struškovi na Jižní Moravě, Miroslav Macek a Zbyněk Cincibus na Liberecku, Václav Čermák a Zdeněk Maršíček na Chomutovku, František Foud na Karlovarsku, Ludovít Svoboda na Chebsku, spisovatel Jan Baar na Sušicku, Olga Novotná, Nataša Hubingerová a Jan Boštík na Plzeňsku, Jiří Pokorný a Vratislav Měchura ve Středních Čechách, Bohuslav Klimpelle na Zlínsku, Miroslav Mudroch a Zdeněk Papík na Královéhradecku, Blanka Mikšíčková a Miloslav Wasserbauer na Vysočině, Josef Groušl, Karel Janda, Karel Fišer, Mirek Císař a Milan Richter, spisovatel a novinář Stanislav Šusta v Praze, Václav Veselý v Aši a mnozí další. Organizovali veřejná shromáždění, na kterých byly odmítnuty revanšistické požadavky odsunutých Němců a jejich podpora ze strany domácích kolaborantů v čele s Václavem Havlem. Zúčastňovali se jich desítky až stovky občanů. Na jednom z nich, konaných v Chomutově v roce 1994 podepsalo protestní petici na 5000 účastníků.

Díky těmto lidem prošel KČP od svého založení úctyhodnou cestou bojů za české národní zájmy a historickou pravdu. KČP V tomto boji proti snahám zahraničních a vnitřních nepřátel politicky a morálně obstál. Hlavní příčinou úspěchů bylo propojení individuální a skupinové práce s občany měst a obcí, kde založené Rady a Kluby vznikaly. Veřejné akce se konaly v Mostě, Podbořanech, Ústí n. Labem, Teplicích, Liberci, Jiříkově, Děčíně, Lounech, Žatci, Jabloném v Podještědí, Duchcově, Trutnově, Klášterci n. Ohří, Ostrově nad Ohří, Chebu, Mariánských Lázních, Nových Hradech,Stříbře, Litoměřicích, Tisové u Tachova, v Milířích na Tachovsku, Chýni u Prahy, v Berouně a dá se říci, že postupně ve všech krajích České republiky. Funkcionáři i řadoví členové KČP jistě najdou i jiná městaa obce, v nichž se konaly v polovině devadesátých let takové akce.

Aby mohl KČP plnit své programové cíle v současných politických a ekonomických podmínkách, musí zatavit početní pokles členské základny. Od zbytečného schůzování k práci mezi lidmi. To je základní zkušenost z období, ve kterém KČP začínal psát svou historii. Týká se to všech klubových orgánů od shora dolů.

Tomu musí odpovídat zaměření obsahu HRANIČÁŘE a internetových stránek KČP.

Naši členové a občané musí v něm častěji nacházet stanoviska představitelů Národní rady KČP, krajských, okresních, městských Rad i řadových členů KČP. Mělo by zde platit heslo RADĚJI MÉNĚ, ALE LÉPE! I to je zkušenost zakladatelů KČP.

Trvalým úkolem KČP je spolupráce s jinými vlasteneckými spolky doma i v zahraničí. Ta v současné době, kdy silně zaznívají snahy o odnárodňování a o vytvoření jednoho Evropského státu a národa, prakticky neexistuje. Jak známo, přijal Evropský parlement s tímto cílem usnesení "O významu evropské paměti pro budoucnost Evropy". Autorkou je k hanbě českého národa europoslankyně Věra Jourová. Stojí zato si tento dokument o evropském žaláři národů přečíst.

Za připomenutí stojí skutečnost, že vznik KČP je neoddělitelně spjat s historií dosídlení českého pohraničí po odsunu občanů ČSR německé národnosti. Když si uvědomíme, že bylo po druhé světové válce odsunuto na 3 miliony Němců, pak dosídlení pohraničí adekvátním počtem lidí a jeho ekonomický a kulturní rozvoj pohraničí je dosud nedoceněným činem českého a slovenského národa pro obnovu politické, ekonomické síly a státní suverenity ČSR. A právě o ni nyní jde.

Děkuji členům KČP za věrnost vlastenekému odkazu našich předků a za vytrvalou obětavou práci. Děkuji těm, kteří již nemají dost sil, a přesto pomáhají svým klubům.Skláním se před těmi, vlastenci kteří nezklamali a úctyhodného 30. výročí KĆP se nedočkali.

ČEST JEJICH PRÁCI A PAMÁTCE !

K uctění 30. výročí založení KČP a jeho zakladatelů připravil Čestný předseda NR KČP

RSDr. Milan Richter, CSc.

V Praze 2. července 2022