Ke 100. výročí narození našeho velitele Genpor. Ing. Františka ŠÁDKA

Krátce po skočení 1. světové války, tři roky po vzniku ČSR se dne 24. 12. 1921 narodil v Žilině otci Jindřichu a matce Zuzaně Šádkových syn František. Otec Čech a matka Slovenka vychovávali své čtyři děti v těžkých sociálních podmínkách v úctě k lidské práci a v lásce k rodné zemi, ke společnému státu dvou bratrských národů. Jsem si jist, že pohraničníci, kteří generála Šádka poznali, potvrdí, že se tyto vysoké hodnoty v jeho životě a činnosti plně projevily. Tak, jako prezident L. Svoboda spojoval český a slovenský národ při budování a obraně naší země, spojoval české a slovenské pohraničníky k jejich službě při ochraně státních hranic náš velitel - generál Šádek.

Od mladých let zvyšoval svou fyzickou a morální sílu v Sokole, rozvíjel svou kulturní úroveň návštěvou kulturních akcí, čtením i hudebním vzděláním ve škole hry na housle. Po získání základního vzdělání si zvolil profesi zeměměřiče. Praxi v tomto oboru realizoval až do nástupu vojenské základní služby v armádě Slovenského státu.

Pro svůj odpor ke klerofašistickému režimu se tajně stýkal se stejně smýšlejícími lidmi a v okamžiku vypuknutí Slovenského národního povstání se zařadil do povstalecké armády. Svůj bojový křest prodělal při obraně Strečna, jehož blízké Strečňanské soutěsky chtěla využít německá armáda k průniku do Středního Slovenska a zardousit SNP už v jeho začátku. Obranou Strečna se tak podařilo postup nacistů zastavit na dobu nutnou pro rozvoj SNP.

Vzpomínám si, s jakou nenávistí vůči nacistům popisoval po padesáti letech situaci, když jako velitel odřadu 2. pluku Jana Švermy viděl vedle sebe roztrhaná těla a smrtelně zraněné spolubojovníky.

Strečno se stalo počátkem jeho celoživotního přátelství se sovětským s partyzánem, kapitánem K. Danilovem a s velitelem francouzského partyzánského oddílu kpt. G. Lanurienem.

V hrdinném boji povstalců pokračoval i v době přesunu povstalců z Donoval, přes hřebeny Nízkých Tater, do Lomnické Doliny. Odtud řídil Hlavní štáb SNP pod velením Hrdiny SSSR plk. A. N. Asmolova pokračování SNP proti nacistům. V Lomnické Dolině velel partyzán Šádek oddílu, který plnil úkoly průzkumu a obrany proti možnému napadení horské chaty, ve které pracoval Hlavní štáb SNP. Svůj úkol splnil a odrazil několik pokusů nacistů.

Po utlumení bojů partyzánů ve SNP se připojil k boji 1. čs. armádního sboru v SSSR při osvobozování Slovenska a poté, až do roku 1947 se aktivně zúčastnil bojů proti Banderovcům na Východním Slovensku.

Bojové zkušenosti a osobní vztah k vojenské službě rozhodly o jeho vstupu do služby vojáka z povolání. V jejím průběhu absolvoval počínaje středoškolským vojenským kursem v Milovicích, přes Vysokou pěchotní školu ve Varšavě, zdokonalovací kursy vyšších velitelů v Praze, Vojenskou akademii Vorošilova v SSSR a následné zdokonalovací kursy Ministerstva národní obrany.

Dosažená vzdělání mu umožnila úspěšně plnit úkoly ve funkcích od velitele roty, velitele pluku, divize, Západního vojenského okruhu a náměstka ministra Národní obrany ČSSR. Svou vojenskou kariéru zakončil v letech 1969 - 1982 jako náčelník Hlavní správy Pohraniční stráže a ochrany státních hranic.

Při jeho častém překládání a stěhování jeho rodiny do míst dislokace vojsk, kterým velel, sehrála velkou úlohu obětavost jeho manželky Aničky, která ho spolu s jejich synem Milošem provázala. Bez její podpory by nemohl generál Šádek úspěšně splnit náročné úkoly. Ty nesouvisely jen s obranou naší vlasti, ale s obranou všech států Varšavské smlouvy a se zabezpečením míru ve světě. Bez podpory své manželky by se možná nestal nositelem vysokých poct a desítek vyznamenání, ke kterým patří:

• Čs. válečný kříž 1939
• Řád práce
• Řád SNP 1. stupně
• Medaile "Za upevnění přátelství ve zbrani" "1. stupně
• Medaile "Za zásluhy o obranu vlasti"
• Medaile "Za chrabrost"
• Partyzánská hvězda "Čs. partyzán"
• Vyznamenání "Za statečnost"
• Medaile SSSR "Za vítězství nad německým fašismem"
• Medaile "Sovětských gardových vojsk"
• Medaile "Za ochranu hranic ČSSR" 1. stupně
• Medaile " Sovětských pohraničníků SSSR" 1. Stupně
• Vyznamenání ke 20. výročí vzniku kubánských ozbrojených sil
• Medaile "Za ochranu hranic NDR"
• Medaile "Za zásluhy o družbu BLR"
• Medaile "Za bratrstvo ve zbrani PLR"
• Pamětní medaile Musea PS, SNB a POLICIE ČR
• Plaketa KČP "Za obětavou práci pro vlast"
• Medaile "Za zásluhy o rozvoj KĆP 3. stupně"
• "Řád přátelství KĆP" In memoriam

a další.

Po neústavním převratu v roce 1989 byla jeho působení v ozbrojených silách ČSSR a zejména ve výkonu funkce náčelníka Hlavní správy a ochrany státních hranic věnována mimořádná pozornost příslušných státních orgánů.

V souvislosti se znemožněním teroristického pokusu bratranců Barešových o násilný přechod státních hranic ČSSR do SRN při zneužití únosu studentů Říčanského gymnazia dne 22. 5. 1978 na OPK Pomezí u Chebu, byla z podnětu ministryně spravedlnosti D. Burešové zahájena řada soudních jednání. Jejích cílem bylo kriminalizovat zákonnou činnost generála Šádka a dalších důstojníků PS za jejich aktivní účast při znemožnění teroristického činu bratranců Barešových.

Díky mnohaleté morální podpoře a účinné soudní obhajobě JUDr. Miroslava Kříženeckého a osobní intervenci v dopise soudu od JUDr. Soni Wildové, díky aktivní podpoře rodiny generála a bývalých důstojníků PS nebyl tento proces hanby nikdy ukončen odsuzujícím rozsudkem. Poznamenal však ale jeho zdravotní stav a on zemřel jako symbol protiprávnosti postupu reprezentantů hesla nastupujícího režimu o "Vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí."

Stejně skromně, jako v době, kdy vykonával vysoké funkce, žil i po převratu 1989 až do své smrti se svou manželkou Aničkou ve skromném v pražském bytě 1+2 ve 3. poschodí bez výtahu. V bytě, jehož stěny jsou zdobeny výšivkami paní Aničky a výřezy v překližce jejího manžela Františka v národních motivech s fotografiemi členů jejich rodiny. Je to nádherný soulad vztahu dvou krásných lidí ke své vlasti, ke své rodině a k sobě samým.

Pravidelně, 1x měsíčně jsem ho navštěvoval a informoval o vlastenecké činností KČP a bývalých čs. pohraničníků. Viditelně jsem vždy registroval jeho povzbuzení a hrdost na náš boj za historickou pravdu.

Proto se také zúčastňoval akcí KČP jako člen Obvodního KČP na Praze 6 a celo-státních shromáždění ochránců státních hranic ČSSR. Jeho projevy započaté pozdravem "NAZDAR SÚDRUHOVJA!" byly vždy povzbuzením pro naši vlasteneckou činnost.

Tak to bylo a tak to navždy zůstane v naší paměti!

Pro mne vždy byl a zůstane příkladem vojáka, který se řídil heslem ruských a sovětských vojenských velikánů: "Velitel je pochodeň, která někdy hřeje, někdy pálí, ale vždycky vede!"

Dovedl pochválit, ale i přísně vytknout nedostatek. Nikdy jej však dotčenému člověku nepřipomínal a v dalších vztazích s lidmi stavěl na jejich přednostech.

Pražští i mimopražští pohraničníci a členové KČP se spolu s rodinou generála ŠÁDKA zúčastní pietního setkání na místě jeho posledního odpočinku v předvečer jeho 100. narozenin, aby tak uctili jeho službu naší vlasti a jeho život.

Snažme se, aby nás odkaz našeho velitele provázel v našem každodenním klubovém a občanském životě i ve složité době, kterou prožíváme.

Je to vlastně naše povinnost!

V Praze 22. prosince 2021
Plukovník PS v. v. RSDr. Milan Richter, CSc.,
Čestný předseda NR KČP