Glosa - pár slov k Vánocům
Ahoj všichni, kdo čtete tyto řádky. Vánoce jsou tu a já vím, že jste na ně stejně natěšení jako já. Vánoce jsou pro mě časem, kdy si odpočinu od všeho shonu a stresu, který nás provází celý rok. Vánoce jsou pro mě časem, kdy se setkávám s rodinou a přáteli, kteří mi jsou nejbližší. Vánoce jsou pro mě časem, kdy si dávám a dostávám dárky, které mají hlubší význam než jen materiální hodnotu. Vánoce jsou pro mě časem, kdy si připomínám všechna ta uplynulá léta a krásné vzpomínky, které s nimi souvisí.
Ale než se pustím do vyprávění, musím zmínit jednu smutnou událost, která se odehrála v Praze. Možná jste slyšeli o tom, že v budově filozofické fakulty došlo ke střelbě, při které byli zabiti a zraněni někteří studenti a zaměstnanci. Bylo to jistě strašné a šokující. Nechci tím kazit vánoční náladu, ale myslím si, že je důležité si uvědomit, že žijeme ve světě, kde se takové věci dějí. Nechci spekulovat o tom, co bylo motivem střelce nebo jak se tomu mohlo zabránit. To je na policii a odbornících. Já chci jen vyjádřit svou soustrast všem postiženým a podpořit je v této těžké situaci. Doufám, že se z toho brzy vzpamatují a že jim Vánoce přinesou trochu útěchy a naděje.
A teď zpátky k veselým tématům. Jako dítě jsem miloval tu atmosféru domova, tepla a lásky. A samozřejmě jsem se nemohl dočkat Ježíška. Ježíšek byl pro mě tajemným darebákem, který se nikdy neukázal, ale vždycky nám nechal pod stromečkem spoustu dárků. Nikdy jsem ho neviděl ani neslyšel, ale vždycky jsem cítil jeho přítomnost. Bylo to jako magie. Každý rok jsem si přál něco jiného: hračky, knihy, oblečení, sportovní potřeby... A každý rok jsem dostal i to, co jsem nechtěl. Nebo aspoň něco podobného. Ježíšek totiž občas udělal nějakou chybu nebo si ze mě udělal legraci. Ale to mi nevadilo. Naopak, bylo to vtipné a zajímavé. A já si vždycky našel způsob, jak si to užít.
Když jsme rozbalili všechny dárky, sedli jsme si ke stolu a pojedli jsme tradiční vánoční večeři. Byla to kapr s bramborovým salátem, jablka s ořechy a cukroví. Bylo to všechno moc dobré. Pak jsme si povídali o tom, co se nám dělo během roku, co plánujeme na příští rok, co nás těší a co nás trápí. Bylo to jako terapie. Všichni jsme se cítili lépe, když jsme si vyprávěli své příběhy a naslouchali ostatním, televize byla tehdy ještě v plenkách a vůbec nám nechyběla.
Tak to byly moje vánoční vzpomínky jako dítěte. Doufám, že se vám líbily a že jste se i vy zamysleli nad tím, jak jste trávili Vánoce jako děti. Možná máte podobné nebo úplně jiné zážitky.
A teď už vám musím říct sbohem. Vánoce klepou a já chci poděkovat všem, kteří četli naše webové stránky Klubu českého pohraničí během celého roku. Díky vám jsme.
Autor: Kovář František
