Glosa: Děsivé divadlo

Stará pravda říká, že světové dějiny se musí psát každých padesát let znovu. Evropa je jedna, ale rozličná a musí si zachovat svá specifika v jednotě. Evropa, nevyjímaje ani českou republiku, se potýká s mnoha výzvami, které ohrožují její stabilitu a prosperitu. Debaty jsou často založeny na zkreslených nebo zjednodušených příbězích, které neodpovídají složitosti historické reality. To je bohužel vidět i v současných diskusích, které se opakují. I česká veřejnost by se měla více zaměřit na současnost a budoucnost než na minulost, kterou nelze změnit. Naše země je v kritickém bodě své historie. Musíme se zaměřit na to, co chceme pro naši budoucnost a jak ji můžeme společně vytvořit. Je zapotřebí vést konstruktivní dialog o tom, jaké jsou naše cíle a hodnoty pro 21. století.

Vládnoucí čeští politici nejsou schopni přiznat si chybu v řízení naší země, řešit ji a napravit. V česku se u mnoha politiků rozmohla slepota, hluchota a netečné výrazy ve tváři, což přináší rozklad. Rčení starověkého Říma "Po nás potopa" či "Užij si dne" platí i dnes. Západořímská říše zanikla invazí barbarů v roce 476, Východořímská pak v roce 1453. Na západě přišla temná století, na východě nastolila své panství organizovaná a cílevědomá osmanská moc. Ve třicátých letech 20. století rozhodovali o osudu Evropy stejně přemýšlející vládci, jimž se hroutil ekonomický a společenský řád. Počátkem 21. století to byli opět Evropané a Spojené státy, jež si mysleli, že svět se bude točit kolem nich. Tento předpoklad byl založen na jejich historické a ekonomické dominanci, která jim dávala pocit nadřazenosti a vlivu. Avšak v posledních letech se tento scénář dramaticky změnil, neboť narazili na Ruskou federaci a na scénu vstoupili noví hráči, jako jsou Čína, Indie a Brazílie, kteří se začali prosazovat na mezinárodní scéně a ukazovat svou sílu a ambice. Evropa a USA se musí přizpůsobit této nové realitě a najít způsoby, jak spolupracovat s těmito vzestupnými mocnostmi, aniž by ztratily svou identitu a hodnoty.

V současné době je naše země pod tlakem západních spojenců, kteří nás nutí prostřednictvím mnoha našich poslušných politiků k podpoře jejich konfrontačních kroků vůči mnoha zemím ve světě. Kdybychom byli světová velmoc nebo alespoň mocnost, jak se často stávající vláda tváří, možná by hovořili opatrněji. Každé slovo má zásadní vliv na partnery, potenciál války či míru, souladu nebo sváru. Vzhledem k naší reálné síle to ale vypadá, že neví, co mluví. Přitom jde o hodně pro naši zem. Tato politika je podle mého názoru nejen nebezpečná pro mezinárodní stabilitu a bezpečnost, ale také neslučitelná s našimi národními zájmy a hodnotami. Smrt tu připravují jedni druhým, aby se jich zbavili a mohli vládnout. Válka je téma, které znepokojuje mnoho lidí po celém světě. Někteří tvrdí, že třetí světová válka už začala, a že je jen otázkou času, než se rozšíří do dalších zemí. Jiní doufají, že se konflikty vyřeší mírovou cestou, a že se podaří zabránit dalšímu násilí. Nikdo neví, co nás čeká v budoucnosti, ale je důležité být informovaní a připravení na různé scénáře. Naše země by měla být neutrálním prostředníkem, který usiluje o dialog a spolupráci mezi různými stranami konfliktu, nikoli o eskalaci napětí a konfrontaci. Naše země by měla hájit svou suverenitu a nezávislost, nikoli se podřizovat tlaku a ultimátům jiných států.

V tomto blogovém příspěvku jsem se pokusil nastínit některé z hlavních témat, které by podle mého názoru měly být předmětem konstruktivního dialogu o naší budoucnosti. Nejde o vyčerpávající seznam, ani o definitivní odpovědi. Jde o pozvání k diskusi, k výměně názorů a k hledání společných řešení. Těším se na vaše komentáře a připomínky.

Autor textu: František Kovář