Dobří holubi se vracejí
Dovolil jsem si citaci jednoho rčení, protože se v tomto případě skutečně jedná o návraty, nikoliv holubů, ale lidí, kteří se v minulosti podíleli – nejen - na ochraně státních hranic suverénního státu – Československa.
Místní pobočný spolek (KČP Rudouše Kočího z.s.), celostátně registrovaného Klubu českého pohraničí - KČP /jehož pobočných spolků je i mnoho na Slovensku/, totiž - již po jedenadvacáté - organizoval setkání ochránců hranic – pohraničníků, jejich rodinných příslušníků, přátel a sympatizantů. Na setkání dorazili kolegové ze všech koutů nynějšího Česka, ale i několik hraničářů ze Slovenska se svými rodinami. Mezi hosty nechyběli zástupci přátelských KČP z Jižních Čech, ale i z Rokycan, Středních Čech a tradičně ani zástupce našich kolegů – příslušníků ČSLA – Klubu vojenských důchodců z Prachatic. Přijeli i mnozí, kteří na Volarsku nesloužili, jako např. Budějovičtí, Domažličtí, Libějovičtí psovodi. Všichni se rádi vracejí do míst, kde nejen "sloužili vlasti", ale kde pomáhali v zemědělství, lesnictví a hlavně městu, v němž sídlila posádka. Stačí se podívat do Kronik města Volary a najdete zde desítky a stovky záznamů o mnoha tisících odpracovaných hodin ve prospěch výše zmíněných oblastí. A protože toho je skutečně nemálo, zmíním jen pár "maličkostí" – fotbalové hřiště, bytovky v Revoluční, paneláky na Mlýnské, Finské domky, krytý plavecký bazén, základy pro přístavbu pro tělocvičnu u staré školy, příprava náměstí pro vydláždění, několik stovek metrů výkopových prací pro posílení vodních zdrojů pro město, památník Pochodu smrti a mnoho dalších. A to již nezmiňuji ani ohromný podíl pohraničníků v kulturním vyžití spoluobčanů. A mnozí z nich chválí město za péči o všechna tato díla z minulosti.
Proto jsme očekávali i účast a zdravici od představitelů lidosprávy. Bohužel tuto jsme zaznamenali v minulosti u jednoho místostarosty a jednoho starosty, kteří se nebáli přijít na setkání, pozdravit účastníky, poděkovat jim za odvedenou práci, jejichž výsledky jsou dodnes hmatatelné a popřát jim úspěšné setkání i mnoho dalších prožitých let. Asi by to chtělo do těch Kronik města nahlédnout bez zaujetí a hlavně se oprostit ideologických předsudků. Kdo současné problémy chápe nezaujatě, dokáže si představit, že naše státní hranice, v podstatě životy a majetek nás, občanů tohoto státu příliš nechráníme – a nemám tím na mysli obnovení "železné opony" i když na mnoha místech Evropy se bariéry podobného typu budují. A pro ty ještě zarytější – zajímejte se např. jen o hranice Mexika s USA (se vším všudy), ale to nebylo cílem tohoto komentáře.
Pro milovníky statistik – zúčastnilo se 102 přítomných, byli pohoštěni námi vlastnoručně připraveným gulášem ze zvěřiny, obdrželi propisovačky s naším logem a přívěšky se symbolikou 21. setkání. Prakticky po celé setkání přispělo k dobré pohodě i hudební duo z Prachatic.
Jak je zřejmé, celé setkání se konalo v režii členek a členů spolku, pomohly nám i členky Českého svazu žen, dokonce pomáhali a ti nejmladší, naše vnoučata. A tak ze srdce děkujeme městu za poskytnutí prostor, Městskému hotelu Bobík za možnost využít baru a zázemí a jmenovitě potom předsedovi spolku Dušanovi Tomaščíkovi, Járovi Krátkému, Aničce Krátké, Milušce Zídkové, Alence Svobodové, Sylvě Konrádové, Ádovi Krátkému, Karlovi Kubovi, Martině a Fandovi Zachovým a jejich Nikole a Jakubovi. Děkujeme a příští rok nashledanou!
František Zach