Byli jsme při tom

Pokud mi to možnosti a zdravotní stav dovolí, tak se snažím, abych nevynechal žádnou protivládní demonstraci pořádanou KSČM ani ostatními organizacemi a uskupeními.

Také v sobotu 11. března jsem se opět vypravil do Prahy na Václavák, spolu s manželkou přítele, kterému to jeho zdravotní stav nedovolil. Jako obvykle jsme se sešli na nádvoří "Baráku", ústředí KSČM. I když teplotní a povětrnostní podmínky nebyly zrovna příznivé, přesto mě mile překvapil počet účastníků, který byl o poznání větší než při předešlých akcích. Ještě, než jsme se vydali na Václavák, tak k přítomným krátce promluvila předsedkyně ÚV Kateřina Konečná. Omluvila se za to, že toto je její jediný projev, který od ní dnes uslyšíme, protože pořadatel demonstrace Jindřich Rajchl a jeho strana PRO jí neumožní výstup na podiu, a navíc si přeje, abychom jako strana zanechali doma vlajky, transparenty, vesty, prostě veškeré věci se symboly KSČM, abychom na sebe nepřitahovali zbytečně pozornost případných provokatérů. A protože všichni na demonstraci jdeme za stejným cílem, tak se rozhodla, že tentokrát jeho podmínky dodržíme. Poté jsme se vydali na Václavák. Co jsem stačil postřehnout, tak za náš okres se kromě nás dvou zúčastnili předseda OV Zdeněk Štefek, který snad ani nemůže na takovýchto akcích chybět a další dva členové OV Stanislav Šrámek a Pepa Čermák. Jak jsme se přibližovali k místu konání demonstrace, už z dálky jsme slyšeli hlasitou hudbu a pozorovali zvýšený ruch v ulicích. Příchod na místo mě velmi potěšil. Kam mé oko dohlédlo a že při mých 196 cm je umístěné dost vysoko, tak Václavák v celé své délce až po samotný Můstek byl "našlapán" nespokojenými spoluobčany. Do oficiálního zahájení chybělo ještě asi čtvrt hodiny a stále přicházeli noví a noví demonstranti. Během krátké chvilky jsem rozdal přítomným asi 300 ks letáčků s výzvou o podepsání petice proti zvyšování věku odchodu do důchodu, které jsem si, spolu s dalšími účastníky přinesl z ÚV. Jedním ze tří členů petičního výboru je i náš předseda OV KSČM Praha – východ Zdeněk Štefek. Když došly letáčky, protože jsem s tím počítal, jelikož už mám praxi z předchozích demonstrací, kde jsem sbíral podpisy na podporu vlasteneckého kandidáta na prezidenta ČR Josefa Skálu, vytáhl jsem desky s petičními archy a začal oslovovat přítomné. V tom množství účastníků to nebyl vůbec žádný problém. Chvílemi se mi lidé i sami hlásili, že by také chtěli podepsat. Kdybych byl trošku předvídavější, tak jsem si mohl vzít ještě jedny desky a podpisů mohlo být ještě více, tak jako na poslední loňské demonstraci, kde jsem posbíral během necelých dvou hodin 155 podpisů pro Josefa Skálu. S uspokojením mohu konstatovat, že úspěšnost oslovených o podpis byla více než 95 % a vůbec jim nevadilo, že předkladateli petice jsou komunisté. Paradoxem je, že oněch zbývajících 5 %, kteří odmítli podepsat, byli z větší části ti, kterých se to týká nejvíce, tedy mladí do cca 35 let. Potěšil mne i fakt, když jsem oslovené informoval o tom, že si pořadatelé nepřejí, aby k zúčastněným promluvila i naše předsedkyně, že tím mnozí byli pobouřeni a souhlasili se mnou, že to je špatný přístup a zbytečné nesmyslné tříštění sil. Protože jsem malinko nedoslýchavý, a i když byl celý Václavák dobře ozvučen, tak z průběhu akce jsem zaznamenal pouhé střípky řečníků, kteří mají silnější hlas a výraznější mluvený projev. To však není podstatné. Většina, a kdo chce, tak si jejich a podobné informace může poslechnout na internetu. Pro mě byla důležitá ta atmosféra, to že jsem byl u toho a vědomí, že úkol, který jsem si předsevzal, jsem splnil. Jako odměnu si odnáším z Václaváku dobrý pocit příjemně stráveného odpoledne s lidmi, kterým jde o stejnou věc, bez ohledu na věk, barvu pleti, či politické názory, více než 180 podpisů na petičních arších a možnost zazpívat si, po delší době, spolu s ostatními celou československou hymnu.

Vladimír Duník

Foto: Miroslav Maršálek

Fotogalerie: