Beneše bráníme proti lžím a útokům

31.05.2023

autor: Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno II

Projev ke 138.výročí narození presidenta Budovatele dr. Edvarda Beneše u jeho pomníku v Brně 28.5.2023

Už tři desetiletí obchází naše "Česko" (původem protektorátní název naší země, pocházející od hitlerovského výrazu "Tschechei", nebo přímo od Hitlera "Rest-Tschechei" - ˇ"Zbytkové Česko") vymyšlené strašidlo. A to strašidlo označené jménem Beneš. Strašidlo vyvolané poprvé presidentem Havlem a jeho nepatřičnou omluvou tzv. Sudetoněmcům. Ke "svaté štvanici" na toto "strašidlo" se spojila celá domácí i zahraniční reakce. Monarchisté i církevníci, fašisté i kolaboranti, falsátoři dějin i antirusisté, antikomunisté i antisocialisté všech druhů. Ti všichni se postupně - a dokonce i někdy proti sobě navzájem - prohlašovali za "jediné pravé přátele lidu", jako optimáti ve starém Římě a "napravovali rebelské hlavy plebejského lidu" novým - ve skutečnosti starým učením o Benešovi a jeho poválečné republice jako o jakémsi "předstupni bolševického zla".

Postupně v republice, která zapomínala, že její právní pilíře jsou postaveny právě na dekretech presidenta a Národního shromáždění z let 1940-1946, a trpěla jejich "erozi" v různých tzv. protektorátních restitučních pseudokauzách, vyvstala řada inkvizičních exekutorů nad odkazem presidenta Beneše, kterému lid právem přezděl president Budovatel. Proti presidentu Budovateli po převratu roku 1989 vyvstala plejáda individuí, které je možno nazývat jako politiky a teoretiky "Ničiteli osvobozené republiky". Ani není třeba je jmenovat, snad s jedinou výjimkou, která to vše zosobňuje - u nás občan, v zahraničí kníže Schwarzenberg. (Zákony republiky o zrušení predikátů nepřestaly platit.) Ten jakoby se stal ideovým praporečníkem této skupiny útočníků - těchto novodobých "protektorátních Emanuelů Moravců" (abychom mimoděk nenapadli současného pana Moravce z TV!), kteří okopávají odkaz a osobnost dr. Edvarda Beneše. Jejich pseudoargumenty ("president etnické čistky ve stínu Moskvy", "krvavý Beneš", "slouha Londýna", atd. do nekonečna) totiž vyvolávají dojem, jakoby byly doslova opsány z protektorátního tisku a z paděl velikána protektorátní kolaborace E. Moravce, jako byly knihy "V úloze mouřenína" nebo "O český zítřek". Tito útočníci skoro vše z dějin zapomněli - jen čteme tytéž nadávky a hanobení Beneše v protektorátní Národní politice, Poledním listu, Národních listech, Venkovu a jinde - a z ničeho se nepoučili. A ve svém štváčství vůči presidentu Benešovi zapomněli i na vysoká ocenění dr.Beneše se strany jimi jinak monotónně adorovaného Západu. To jsem si nevymyslel - to je historicky doložený fakt.

Kdyby nepřátelé Edvarda Beneše více četli a více studovali, možná by jejich očím neunikl sborník "Edvard Beneš- Rozpravy a úvahy věnované presidentu Československé republiky k jeho šedesátým narozeninám státníky a vědci anglo-amerického světa", vydáno Vilémkem v Praze 1947. Kdo všechno z Anglosasů ocenil dr. Beneše? Tak například dlouholetý přítel ČSR publicista Wickham Steed nebo profesor Seton-Watson, známý zastánce Slováků. Dále to byli například hrabě z Perthu nebo viscount lord Cecil. Diplomat Bruce Lockhart připojil osobní vzpomínky a profesor Kalifornské university Robert J. Kelner podal obraz jeho činnosti na mírové konferenci po I. světové válce ve Versailles. Zatímco prof. Sir Ernes Barker pojednal o Benešově úsilí pro vztahy britské a československé demokracie, a totéž téma zachytil i státník Richard Law, Američan Quincey Wright zobrazil pobyt dr. Beneše v Chicagu roku 1939. Zde byl dr. Beneš americkými Čechy přijat jako skutečný předák národa - nikoli nějaký dr. Hácha! Profesor Magdaleniny koleje z Oxfordu A. J. P. Taylor pak analyzoval zahraniční politiku Edvarda Beneše v rámci postavení Československa. Vystihl pravou podstatu Benešovy politiky, která se evrospkou společnost snažila organizovat zdola, od národů, a nikoli od politických a mocenských autorit. celá dnešní Unie by si mohla vzít z Taylorova rozboru příklad - protože od počátku šla cestou přesně opačnou a cílí tak ke svému neslavnému konci.

Jaká byla podstata evropské Benešovy politiky?

Byla to politika kolektivní bezpečnosti. Proto ji dr. Beneš nedělal sám, ale ve shodě i s tehdejšími demokraty, jako byl francouzský ministr Barthou. Beneš, Barthou i například ministr zahraničí SSSR Litvinov, dobře znali záměry a rozpínavost nového německého nacismu a italského fašismu. Proto se snažil ve Společnosti národů prosadit smluvní záruky evropské bezpečnosti proti nové válce. A kdo tuto politiku zničil? Jednak liknavost vládnoucího Západu, jednak a to i fyzicky, zločin fašismu. Ten se realizoval roku 1934 v Marseille, kde by na státní návštěvě jugoslávský král Alexander, s ministrem Barthouem. Byli zavražděni makedonským ustašovcem za peníze fašisty Mussoliniho. Jak prosté.

A právě tehdy - v době Paktu o neútočení Poláků s Hitlerem! - padla politika kolektivní bezpečnosti a nastala cesta k anšlusu Rakouska a k mnichovskému lupu a zničení Československa. Tehdy byly položeny základy II. světové války.

Dnes je toto zamlčeno a Beneš je popliváván a okopáván - a například pan Pithart volá štváčskou mantru "Beneše netřeba nijak šetřit!" Tento kritik by se snad měl spíše podívat do zrcadla a vůči dr.Benešovi pronést omluvu - "nejsi si sám sobě odporný?"

Vraťme se však k dalším Anglosasům, kteří ocenili Beneše. Tak například S. Harrison Thompson ve stati "Edvard Beneš a tradice československých zahraničních vztahů" rozebral práci dr. Beneše na pozadí celých složitých dějin českého státu a Slovenska a rovněž pochopil Benešův vztah k sovětskému Rusku takto:

"V roce 1924, kdy Sovětský svaz nebyl ještě vítaným hostem v Ženevě...pravil v proslovu k československému parlamentu: Nechť úmysly, jimiž je vedena naše politika, mluví samy za sebe! Přejeme si pomoci ruskému lidu a přivést Rusko co možná jako politického činitele zpět do Evropy, neboť bez Ruska nebude v Evropě mír!"

Po léta, co Beneš působil ve Společnosti národů, naléhal na to, aby Sovětský svaz byl pojat do Společnosti. V roce 1935 sjednal důležitou vzájemně se doplňující smlouvu s Francií a se Sovětským svazem, a po Mnichovu často vyslovil přesvědčení, že neobstojí žádná evropská úprava věcí, která neuznává sílu Sovětského svazu (citované dílo, str.224.)

Vážení posluchači, toto nenapsal žádný "kutý bolševik", žádný stalinec ani trockista, žádný "lokaj Moskvyů, jak to dnes mrví různí pomlouvači. Toto napsal Anglosas, významný britský politický analytik. Končím tento projev o Benešovi poukazy na zdravice, které Benešovi poslali R. G. Swing a William Temple, arcibiskup z Canterbury. Arcibiskup pravil: "Byl to muž, ke kterému jsme se naučili mít úctu tím hlubší, že jsme se mohli stýkat přímo s ním".

Dnes je potřeba Beneše hájit nejen proti zahraničním, ale zejména proti domácím odpůrcům a lhářům. Proti panské jednotě tzv. elit, proti politologům i novinářům, proti zrádným politikům i proti osobním nepřátelům. Právě tak, jako je dnes třeba hájit Benešova pokračovatele, gen. presidenta Ludvíka Svobodu.

Proti všem!