plk. PS RSDr. Milan Richter, CSc.

Uvedení bývalého dlouholetého pohraničníka, pedagoga, vlastence a funkcionáře KČP plk. PS v. r. RSDr. Milana Richtera, CSc., do Síně slávy je projevem vděčnosti za jeho celoživotní veřejnou angažovanost, pokrokové postoje a zásluhy o Klub českého pohraničí.

Milan Richter se narodil 13. března 1935 v Olomouci. Když mu bylo šest let, zemřela mu matka a otec ho dal na výchovu ke své sestře do Moravské Huzové u Šternberka. V poválečném období studoval dva roky na gymnáziu v Olomouci. Poté, co byla gymnázia zrušena, pokračoval dva roky na tzv. jednotné škole. Po vyučení modelářem kovů v podniku Sigma Olomouc nastoupil jako dělník do Moravských železáren v Olomouci.

V roce 1954 byl povolán k výkonu základní vojenské služby u Pohraniční stráže. Ochranu státních hranic vykonával v prvním sledu po dobu 27 měsíců. Dosáhl hodnosti četaře a za svou vzornou službu byl ministrem vnitra ČSR oceněn titulem Vzorný pohraničník.

Krátce před koncem základní vojenské služby mu velitel pohraniční roty nabídl, aby u Pohraniční stráže zůstal jako voják z povolání. Nabídku přijal a od 1. února 1957 vykonával různé funkce na úrovni roty, praporu, brigády i Hlavní správy Pohraniční stráže, a to převážně na úseku politicko-výchovné práce.

V roce 1977 byl odvelen od 5. pohraniční brigády Cheb a pověřen výkonem funkce proděkana Fakulty ochrany státních hranic (OSH) pro politicko-výchovnou práci na Vysoké škole SNB. V následujících deseti letech zde uplatňoval jak praktické zkušenosti z předchozí služby na státní hranici, tak znalosti získané studiem na Vysoké škole politické ÚV KSČ a úspěšnou obhajobou kandidátské disertační práce.

Společně s vědeckopedagogickým a velitelským sborem se spolupodílel na posilování ochrany státních hranic prostřednictvím odborně, právně a politicky připravených kádrů. Jako proděkan, občan Holešova a poslanec Okresního národního výboru v Kroměříži přispěl také k upevnění autority Fakulty OSH u oficiálních stranických a státních orgánů.

V roce 1990 byl na základě své žádosti propuštěn do zálohy. Stalo se tak z důvodu jeho odmítnutí podepsat přísahu věrnosti politickému systému vzniklému po listopadu 1989, který považoval za neústavní. Později mu byl na základě ustanovení zákona č. 455/2022 Sb. za jeho 36letou službu vlasti snížen starobní důchod o 1 200 Kč měsíčně.

I po skončení služebního poměru zůstal věrný ideálům, s nimiž spojil svůj dosavadní život. Zařadil se mezi lidi, kteří nepodlehli tlaku polistopadových politiků a režimních historiků. Postavil se na odpor proti hanobení naší historie, zostouzení a nespravedlivým útokům na příslušníky Pohraniční stráže, proti vytváření prostoru pro přívržence sudetoněmeckého landsmanšaftu a proti zavlečení naší země do politických, ekonomických a vojenských struktur Západu.

Se zájmem sledoval vznik Klubu českého pohraničí (KČP), do jehož činnosti se již v počátečním období aktivně zapojil. Z jeho iniciativy se v červnu 1997 uskutečnilo v Praze setkání bývalých příslušníků Pohraniční stráže z různých míst České

republiky. Šlo o odezvu na výzvu ke vstupu do KČP a k zakládání sekcí ochránců československých státních hranic, kterou zveřejnil v Haló novinách v únoru téhož roku. V následujících měsících docházelo k masovému příchodu nových členů a k rychlému zakládání sekcí. Tento proces vyvrcholil v roce 2001 prvním celostátním setkáním pohraničníků, na jehož přípravě – stejně jako na organizaci a průběhu následujících celostátních setkání – měl rozhodující podíl.

Jako předseda pražské rady, celostátní vedoucí sekcí ochránců státních hranic, člen vedení, místopředseda a předseda Národní rady KČP byl svědomitým, aktivním a obětavým řídícím pracovníkem s tvůrčím přístupem k řešení problémů. Měl výborné organizační schopnosti, které plně využil při koordinaci činnosti jednotlivých rad, sekcí i celého Klubu. Charakteristické pro něj bylo ryzí vlastenectví, osobní statečnost, odvaha nazývat věci pravými jmény, snaha o objektivní výklad dějinných událostí a nesmiřitelnost k lidem překrucujícím historická fakta.

Schopnosti vynikajícího rétora osvědčil i v pořadech České televize a Českého rozhlasu, kde obhajoval nutnost přijetí zákona o ochraně státních hranic a bránil čest pohraničníků před hanobením, pomluvami a snahami o jejich kriminalizaci. Hodnotnými články přispíval také do klubového zpravodaje Hraničář a dalšího levicového tisku.

Ve stejnokroji příslušníka Pohraniční stráže se pravidelně účastnil různých slavnostních, vzpomínkových a pietních akcí po celé republice. Byl zkrátka všude, kde se něco dělo. Uznání si zasloužil i za udržování a prohlubování mezinárodní spolupráce s bývalými příslušníky pohraničních vojsk NDR, sdruženými ve společnosti GHR.

Předsedou Národní rady KČP byl od března 2015 do listopadu 2016, kdy z funkce v důsledku vážné nemoci odstoupil. Následně byl zvolen čestným předsedou Národní rady KČP a krátce ještě působil jako vedoucí sekcí ochránců státních hranic.

V dubnu 1958 se oženil s Annou, rozenou Horčičkovou, se kterou vychoval dva syny. Celý život se zajímal o své spoluobčany a v případě potřeby jim pomáhal při řešení složitých životních situací. Osobní zájmy nikdy neupřednostňoval před zájmy celku.

Za svůj odpovědný přístup ke službě na hranici i mimo ni, stejně jako za politickou, pedagogickou a vlasteneckou angažovanost, byl plukovník PS RSDr. Milan Richter, CSc., oceněn řadou státních, rezortních a zahraničních vyznamenání. Byl také držitelem všech ocenění zřízených Klubem, včetně Vlasteneckého řádu KČP a Řádu přátelství.

Plukovník PS RSDr. Milan Richter, CSc., zemřel dne 8. prosince 2025 ve věku 90 let. Jeho jméno zůstane navždy zapsáno nejen v análech Klubu českého pohraničí "pplk. PS Ing. Karla Hartla Praha", ale i v Síni slávy Klubu českého pohraničí, o čemž rozhodlo vedení Národní rady na svém zasedání dne 8. září 2026.