Projev k příležitosti shromáždění k výročím 17. Listopadu v Brně
Vážení přítomní, soudruzi a soudružky, vlastenky a vlastenci, přátelé.
Při příležitosti dnešního státního svátku mi dovolte přivítat vás každého zde, na místě Památníku protinacistického odboje za II. Světové války a Památníku osvobození zejména za Klub českého pohraničí, ale i jménem spontánní nezávislé občanské iniciativy "Svítíme proti válce a politické tmě" a také jménem Československého mírového fóra.
Vítám vás na místě, které věřím bude navždy národům Československa připomínat zrůdnost režimu, německého nacistického režimu, kterého programem, se kterým se nijak netajil, bylo vyhlazení neněmeckého obyvatelstva protektorátu "Čechy a Morava" a trvalé obsazení českých zemí německými okupanty.
Dnešní den, 17. listopadu je oficiálně vyhlášen jako státní svátek – Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Dovolím si však předeslat, že tento svátek není v žádném případě důvodem k oslavám! Je to den připomínající vyvrcholení událostí, které obě těžce poznamenaly naši novodobou národní historii, počínaje vznikem samostatného Československa v roce 1918.
První z těchto událostí je z roku 1939. Jejím dnešním výročím si připomínáme 87 let od uzavření českých vysokých škol nacisty a jistě to stojí za chvíli k faktickému připomenutí události podzimu 1939 v protektorátu Čechy a Morava. K uzavření českých vysokých škol a zahájení otevřených represí totiž došlo po protestech, které propukly u příležitosti 21. výročí vzniku Československa 28. října 1939. V Praze
konaná demonstrace byla potlačena za použití střelby, přičemž kolem čtyř stovek protestujících bylo zraněno a byl zastřelen pekařský dělník Václav Sedláček. Mezi těžce zraněnými byl i 24-letý student medicíny Jan Opletal, který zranění podlehl 11. listopadu 1939. Jeho pohřeb, který se konal 15. listopadu na Albertově, se stal manifestací tisíců lidí proti okupantům a odpověď na ni byla opět tvrdá. Již v noci na 17. listopadu započalo zatýkání a popravy studentských vůdců. Více než 1200 studentů bylo zbito a odvlečeno do koncentračních táborů, kde útrapy několik desítek z nich nepřežilo. Zároveň s krutými tresty bylo uzavřeno deset českých vysokých škol (českých, tří německých se to netýkalo) a představovalo to první otevřený krok k likvidaci českého národa a především jeho inteligence. Českojazyčné vysoké školy zůstaly uzavřené až do zániku protektorátu a konkrétně Kounicovy koleje v Brně se staly věznicí brněnského gestapa, kde byli vězněni, mučeni a popravováni odbojáři z celé Moravy ještě v dubnu 1945!
Jméno Jana Opletala tak spojuje v našich dějinách 28. říjen se 17. listopadem a trvale zůstává symbolem hrdého vzdoru nacistům. Statut Mezinárodního dne studentstva nabyl 17. listopad usnesením Mezinárodní studentské rady již v roce 1941 v Londýně! Proto je třeba odmítat tvrzení, že jde o svátek vymyšlený komunisty, byť jej samozřejmě ctíme a Praha byla od vzniku 1946 do roku 2022 sídlem Mezinárodního svazu studentstva.
Tím se dostáváme k druhým událostem, spojeným se svátkem. Tentokrát z listopadu 1989. Tyto události byly zprvu nazývány tzv. sametovou revolucí, dnes je však již bez šepotu pojmenováváme sametovým převratem! Nebudu dnes mezi pamětníky nosit dříví do lesa a připomínat události podobně jako ty z roku 1939, zvláště jestliže ani mezi podobně názorově orientovanými pamětníky nepanuje shoda v interpretaci příčin a průběhu převratu a zejména na roli zahraničních i našich "tajných" služeb v čele s STB. Co je však známo dostatečně exaktně, to jsou důsledky a ty zcela opravňují a legitimizují pochybnosti o správnosti názvu svátku jakožto Dne boje za svobodu a demokracii?
Pochybnosti o spontánnosti tehdejších událostí zakládá již odhalené těžké zneužití síly odkazu 17. Listopadu v naší populaci snahou vyvolat zdání historické paralely za účelem převratu. Mělo toho být dosaženo jednak fingovaným usmrcením protestujícího studenta Martina Šmída, ze kterého se záhy vyklubal živý příslušník STB Ludvík Zifčák a jednak volbou data klíčové události. Původním datem měl totiž být 10. prosinec, výroční den přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN v roce 1948. To by však v socialistickém Československu v roce 1989 patrně ještě dostatečně nezabralo.
Celé pozadí událostí není známo ještě dnes. Ale i to, co víme, stačí k odmítnutí překrytí pravdy plánovaného převratu vylhaným mýtem revoluce!
Každopádně cíle bylo dosaženo a rozhodně jím nebylo vítězství lásky a pravdy nad lží a nenávistí, nebo příslovečné nastolení svobody a demokracie. Naopak se dá říci, že o právě o tyto hodnoty jsme nadlouho přišli. Nejprve byl k tomu diskreditován socialismus v Československu, poté rozbit společný stát, následně oba státy rozkradeny, rozuměj privatizovány a dovedeny k naprosté politické a hospodářské závislosti na tzv. demokratickém Západě a nakonec potlačeno národnostní vědomí. A dnes, v atmosféře skutečné kriminalizace kritického myšlení, opřeného o historická fakta, je na místě se ptát, jakou svobodu a demokracii dnes vlastně ctíme?
Co se dnes vlastně pod těmito pojmy skrývá? Protože jako jejich součást je nám předkládána například falzifikace příčin a výsledků II. světové války a otvírání dveří právě těm, jejichž ruce a duše jsou potřísněny krví i zde mučených a popravených českých vlastenců!
Ale k závěru. Mottem letošních akcí organizovaných v Praze k 17. Listopadu je "Nezůstávejme stranou. Demokracie stojí na každém z nás". Nuže, obecně se s tím jistě dá souhlasit. Potíž je však v tom, že tu demokracii si představuje každá ze stran rozdělené společnosti poněkud jinak. Stejně jako svobodu, která je s demokracií spjatá a musí existovat v rovnováze, o kterou je třeba usilovat.
Svoboda a ani demokracie nejsou samozřejmostí a nejsou zadarmo.
Zejména o svobodu národní je třeba neustále pečovat a jednoznačně se postavit snahám o její omezení, zvláště když víme, jak velkými oběťmi ji pro nás naši předkové vydobyli. A na tuto historickou pravdu opravdu nesmíme zapomenout.
Na konec mi k tématu dovolte použít výrok jedné z našich významných historických osobností, mistra Jana Husa: "Hledej pravdu, mluv pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do své smrti." Tímto výrokem se inspiruje i Klub českého pohraničí a při existenci hrozby opakování sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně příští rok se loučím hlavním heslem Klubu českého pohraničí: "Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast".
Všem vám děkuji za účast.
Za Klub českého pohraničí
Ing. Václav Fišer
Člen vedení Národní rady KČP
Člen MV KSČM v Brně
