Mistr Jan Hus a člověk 21. století: Odkaz, který neztrácí sílu

Úvaha Marka Adama (KČP Táborsko, Dr. Edvarda Beneše)

Poznámka redakce Hraničáře:

K odkazu mistra Jana Husa se v Hraničáři pravidelně vracíme proto, že představuje jeden z nejpevnějších pilířů české historické identity. Husovo učení o pravdě, svědomí a osobní odpovědnosti formovalo nejen českou reformaci, ale i pozdější národní obrození, z něhož vyrostla moderní československá státnost.

V době, kdy se veřejný prostor znovu potýká s tlakem mocenských struktur, s relativizací pravdy a s oslabováním občanské odvahy, je připomínání Husova odkazu nejen historickou povinností, ale i aktuální potřebou. Hraničář tak činí nikoli z důvodů politických, ale z důvodů kulturních a hodnotových: protože svoboda myšlení, lidská důstojnost a odpovědnost před vlastním svědomím jsou nadčasové principy, které přesahují každou dobu.

Proto se k Husovi vracíme – jako k symbolu integrity, statečnosti a mravní pevnosti, které český národ potřeboval v minulosti a potřebuje i dnes.

U příležitosti 611. výročí mučednické smrti mistra Jana Husa přinášíme osobní zamyšlení Marka Adama nad tím, čím Hus promlouvá k dnešnímu člověku. Text propojuje reformační tradici, otázku pravdy, svědomí a občanské odvahy – hodnot, které tvoří základ české historické identity i našeho klubového života.

Hus jako první, kdo se postavil korporátní moci

Velikost mistra Jana Husa spočívá v tom, že byl jedním z prvních, kdo se dokázal postavit tehdejší korporátní moci – mocné církevní instituci, která ovládala nejen duchovní život, ale i společenské a politické struktury. Právě proto se stal nepohodlným. A právě proto je nezbytné jeho odkaz udržovat živým.

Boj o vlastní duši – o svobodu člověka – proti korporátnímu zlu trvá dál.

Od raného křesťanství k církevní korporaci

Křesťanství jako první v dějinách státu a práva vneslo do společnosti ideu rovnosti. Raní křesťané byli nositeli radikální myšlenky lidské důstojnosti. Avšak od obrácení císaře Konstantina a vydání Milánského ediktu roku 313 se křesťanství stává součástí vládnoucí struktury.

Ve 4. století se z pronásledované víry stává "mainstream". Vládnoucí kruhy využily křesťanskou ideologii jako nástroj řízení společnosti. Strádání na tomto světě mělo být kompenzováno blažeností ve světě posmrtném – a lidé se nebouřili.

Tak vzniklo mocenské propojení světské a církevní moci. Církevní absolutismus se nikdy neobešel bez absolutismu světského – a naopak. Z původní myšlenky rovnosti vyrostla mocná církevní korporace.

Husova pravda mimo vládnoucí paradigmat

Mistr Jan Hus se této korporátní moci postavil. V rámci scholastických sporů mezi realismem a nominalismem přichází s téměř platónským tvrzením: Pravda existuje autonomně, mimo vliv mocenských paradigmat.

Pravdou není to, co jako "pravdu" definoval církevní koncil. Pravda je objektivní, stojí mimo lidské konstrukty.

Betlémská kaple v Praze – a na Táborsku Kozí hrádek – se staly místy, kde byla tato idea rovnosti a objektivního idealismu hlásána.

Osobní poznání Boha a odpor proti manipulaci

Lidé brzy pochopili, že církevní korporace na ně působí biblickou teorií řízení. Jediná správná cesta k Bohu vede přes Krista a osobní, nezprostředkované poznání Písma.

V kontextu chiliastických proroctví o konci dějin se objevuje představa zániku starého světa a příchodu nové, spravedlivější společnosti.

Hus byl označen za kazatele bludů – dnešní doba by jej možná označila za "konspirátora" či "dezinformátora".

Mainstream tehdy a dnes

Současná mainstreamová média až podezřele připomínají středověkou církev: vykládají jednu oficiální "pravdu" a vše ostatní zavrhují jako "bludy".

Proto je Husův odkaz aktuální: postavit se korporátní moci, která určuje, co je "správné" a co je "blud".

Kdo se bojí obyčejných lidí?

V globalizovaném světě se vládnoucí vrstvy dělí na ovládající a vykonávající. Ti druzí nikdy nepůjdou proti těm prvním – jsou jejich nástrojem.

Korporátní moc se však bojí těch, kteří nejsou drženi u moci její mocí. Bojí se obyčejných lidí, kteří přemýšlejí samostatně. Bojí se kritického myšlení.

A právě v tom tkví Husova síla: měl jen jednoho "nejvyššího šéfa" – Krista, nebo hlas svého Svědomí.

Soud Kristův a boj o duši

Hus se neodvolával k soudu papežovu. Odvolával se k soudu Kristovu – jedinému, kde Spravedlnost nemá přes oči pásku.

Boj o duši je bojem o svobodu myšlení.

V den Husova upálení bychom si měli připomenout, že integritu své bytosti určujeme jen my sami. A že této síly se bojí i ti nejmocnější.

Lidská důstojnost jako fundament

I ten nejnuznější člověk je obrazem božím. Jeho přirozeným právem je lidská důstojnost. Tuto myšlenku zopakovaly v dějinách už jen dvě epochy: osvícenství a socialismus.

Přirozenost, svědomí a kult Pravdy

Zákony přírodní či vesmírné se odehrávají mimo lidskou vůli. Přirozenost je třeba respektovat. Schopnost poznání a vnitřní pokora dávají člověku naději na svobodné konání.

Svědomí přesahuje člověka – a právě k němu se Hus odvolával.

Proto je pro autora Jan Hus největším rebelem dějin.

Dvě saně jednoho válečnického těla

Až bude národ sledovat zápas dvou zbrojařských lobbistů jedné dvouhlavé saně, až se společnost rozdělí na příznivce jedné či druhé hlavy, jež tvoří jedno válečnické tělo, připomeňme si dvě věci:

• Vyšší pravda existuje mimo nás.
• To, jak budeme žít, záleží jen na nás.

Tři síly Dobra: Víra, Naděje, Láska

Mistr Jan k nám promlouvá i ve 21. století – třemi silami Dobra: Vírou, Nadějí a Láskou.

Tyto křesťanské ctnosti jsou předpokladem vítězství Dobra nad Zlem.

Hus nás naučil, že smrti se nemusí bát ten, kdo je smířen se svým Svědomím. Takový člověk neumírá – nemá jiného Pána než své Svědomí, které není majetkem žádného korporátu.

Závěrečné slovo autora

"Pro toho, kdo chce žít, je na světě plno krás. A z těch krás nebe mít, záleží jenom od nás…"

(J. Werich & J. Voskovec)

Mírové nebe nad hlavou!

Autor: Mgr. Marek Adam
1. MP KČP Táborsko, Dr. Edvarda Beneše

redakčně upraveno
Ilustrační obrázek: redakce Hraničáře