Ležáky – tiché svědectví odvahy, bolesti a naděje
Dnes jsem uctil za Klub českeho pohraniči a Český svaz bojovníků za svobodu obětí vypálení Ležáků na Památníku Lidická růže.
Dne 24. června 1942 byly nacistickými okupanty vypáleny Ležáky. Malá osada v Pardubickém kraji se stala jedním z nejtragičtějších symbolů nacistického teroru na našem území. Její obyvatelé zaplatili za svou odvahu a pomoc domácímu odboji cenu nejvyšší – vlastní životy. Muži i ženy byli popraveni, děti násilně odtrženy od svých rodin a samotné Ležáky byly srovnány se zemí.
Když dnes stojíme před odkazem Ležáků, nevidíme pouze historickou událost z učebnic. Vidíme příběhy obyčejných lidí, kteří měli své sny, starosti, rodiny a plány do budoucna. Lidé, kteří chtěli žít v míru a důstojnosti. Jejich osudy nám připomínají, že svoboda, kterou dnes považujeme za samozřejmost, nebyla nikdy zadarmo.
Ležáky jsou pro mne symbolem tiché síly. Síly lidí, kteří se ani v době strachu nevzdali své lidskosti. Nebyli to slavní vojevůdci ani mocní politici. Byli to obyčejní občané, kteří ve chvíli zkoušky dokázali projevit odvahu a věrnost své vlasti. Právě v tom spočívá jejich velikost.
Dnes, více než osmdesát let po těchto tragických událostech, bychom si měli připomínat nejen utrpení obětí, ale také hodnoty, za které trpěly. Úctu k člověku, svobodu, spravedlnost a odpovědnost za budoucnost. Jsem přesvědčen, že právě dialog, vzájemné porozumění a schopnost naslouchat jeden druhému jsou cestou, jak zabránit tomu, aby se podobné tragédie kdy opakovaly.
Ležáky nás učí, že nenávist nikdy nepřináší skutečné vítězství. Přináší pouze bolest, ztráty a rozdělení. Naopak lidskost, solidarita a schopnost hledat společnou řeč dávají naději i v těch nejtěžších dobách. Proto je důležité o těchto událostech mluvit, připomínat je mladým generacím a chránit historickou paměť našeho národa.
S hlubokou úctou dnes vzpomínám na všechny oběti Ležáků. Jejich životy byly násilně ukončeny, ale jejich odkaz zůstává živý. Žije v památnících, v historických knihách, ale především v našem svědomí. Žije v každém, kdo si váží svobody a chápe, že mír není samozřejmostí.
Památka Ležáků není jen vzpomínkou na minulost. Je také závazkem pro budoucnost. Závazkem chránit lidskou důstojnost, odmítat nenávist a usilovat o společnost založenou na respektu, porozumění a dialogu.
A právě v tom spatřuji skutečnou tichou sílu – ne v hluku zbraní, ale v odvaze zachovat si lidskost i tehdy, když je vystavena té nejtěžší zkoušce.
Autor a foto: Bc. Pavel Slouka
předseda základní skupiny ČSBS Tábor
místopředseda KČP Jindřichův Hradec