Hybridní válka: nový fenomén, nebo jen staré metody v moderním kabátě?

Pojem hybridní válka se v české debatě objevuje stále častěji. Zcela nedávno nás tímto pojmem vyděsil premiér Andrej Babiš. Snad se strašením pokouší překonat předchůdce ve funkci pana Petra Fialu. Nejde o politickou frázi, ale o reálný bezpečnostní fenomén, který popisují experti NATO, USA i Ruska. Zároveň však připomíná starší koncepty, které známe z dějin studené války – ideologickou diverzi či psychologické operace. Jak hybridní válku definují renomovaní odborníci a proč se týká i České republiky?

Co je hybridní válka: americká definice

Nejuznávanější definici hybridní války vytvořil americký analytik Frank G. Hoffman, expert Národní obranné univerzity (Washington D.C.) a bývalý důstojník US Marine Corps. Jeho práce se stala základem doktrinálních dokumentů NATO.

"Hybridní válka kombinuje konvenční vojenské schopnosti, nepravidelné taktiky, teroristické útoky a kriminální činnost – a to současně, nikoli postupně." — Frank G. Hoffman, 2007

Hoffman zdůrazňuje, že hybridní protivník využívá smíšený soubor nástrojů v jednom operačním prostoru:

"Hybridní hrozba je protivník, který současně a adaptivně využívá konvenční zbraně, nepravidelné taktiky, katastrofický terorismus a kriminální chování, aby dosáhl politických cílů." — Frank G. Hoffman, National Defense University

Ruský pohled: informační prostor jako bojiště

Z ruské odborné scény je nejcitovanějším autorem prof. Igor Panarin, doktor politických věd a analytik MGIMO.

"Moderní konflikty se odehrávají převážně v informačním prostoru." — Igor Panarin

Panarin upozorňuje, že informační operace jsou dnes nejlevnějším a nejúčinnějším nástrojem geopolitického boje:

"Informační operace jsou dnes nejlevnějším a nejúčinnějším nástrojem geopolitického soupeření." — Igor Panarin

Jeho pohled doplňuje Hoffmanovu definici: zatímco Hoffman popisuje strukturu hybridní hrozby, Panarin zdůrazňuje psychologické a mediální působení jako klíčový prvek moderních konfliktů.

Nástroje hybridní války

Hybridní válka využívá širokou paletu prostředků:

• dezinformace a propaganda,
• psychologické operace,
• kybernetické útoky,
• ekonomický a energetický tlak,
• práce tajných služeb,
• podpora extremistických skupin,
• sabotáže infrastruktury,
• proxy aktéři a neoznačené jednotky.

Generál Gerasimov to shrnul takto:

"Hranice mezi válkou a mírem se stírá. Nevojenské prostředky mohou být účinnější než zbraně." — Valerij Gerasimov, 2013

Proč hybridní válku často nevidíme

Hybridní konflikt se odehrává bez výstřelů. Společnost žije v míru, ale zároveň je systematicky oslabována:

• polarizace veřejnosti,
• mediální chaos,
• kybernetické incidenty,
• ekonomické tlaky,
• ztráta důvěry v instituce.

Americký expert prof. Thomas Rid to vystihl přesně:

"Úspěšná informační operace nevypadá jako útok. Vypadá jako přirozený vývoj společnosti." — Thomas Rid, Johns Hopkins University

Historická paralela: ideologická diverze

Čtenářům KČP bude pojem hybridní války připadat povědomý. V době ČSSR se používaly termíny:

• ideologická diverze,
• psychologická válka,
• aktivní opatření.

Jejich obsah byl překvapivě podobný: skryté působení na vědomí obyvatelstva, rozvracení hodnot, podkopávání důvěry ve stát, práce tajných služeb a propaganda.

Hybridní válka je tedy moderní, technologicky rozšířený nástupce ideologické diverze.

Proč se pojem týká i České republiky

Česká republika je – stejně jako ostatní evropské země – vystavena:

• informačním kampaním,
• kybernetickým útokům,
• ekonomickým tlakům,
• pokusům o ovlivňování veřejné debaty.

Nejde o "novou módu", ale o reálný bezpečnostní fenomén, který si zaslouží pozornost. Pan premiér původce hybridní války definoval. KČP dlouhodobě zastává stanovisko, že Česká republika se nenachází ve válečném stavu. Nepřijímáme koncept "šedé zóny" mezi válkou a mírem; pro nás je určující a závazné pouze to, že žijeme v míru. Naše činnost se proto soustředí na jeho ochranu a posilování.

Závěr

Hybridní válka je konflikt, který se vede bez výstřelů, ale s velmi reálnými dopady na stabilitu státu a soudržnost společnosti. Je to moderní označení pro starý fenomén, který známe z dějin studené války – jen v technologicky mnohem vyspělejší podobě.

KČP se dlouhodobě věnuje otázkám občanské odolnosti, historickým paralelám a práci s pamětí. Hybridní válka je téma, které do této tradice přirozeně zapadá.

S úctou Lektorská skupina NR KČP

Autor: Lsk NR KČP

Praha, 19. září 2026