Glosa – Klamná idyla

Sudetoněmecký sjezd v Brně proběhl navenek pokojně, stejně jako protesty, které jej doprovázely. Jenže právě v jejich průběhu se ukázalo, že tento klid je spíše tenkou glazurou než skutečným mírem. Stačilo několik projevů a protisudetská fronta mírových organizací i části poslanců připomněla, že představa o "vyřešené minulosti" je především pohodlným mýtem.

V roce 1997 se česká a německá vláda zavázaly, že nebudou vzájemné vztahy zatěžovat starými spory. Záměrem bylo otevřít novou kapitolu. Poslední měsíce však ukázaly, že tato kapitola byla psána spíše růžovým inkoustem než realistickým odhadem situace. Pan Posselt není mluvčím Německa, nýbrž představitelem Sudetoněmeckého landsmanšaftu, jedné z organizací, které se rády stylizují do role reprezentantů celého národa. Právě tato klamná idyla posílila přesvědčení vedení landsmanšaftu, že rok 2026 je vhodnou příležitostí uspořádat výroční sjezd přímo v České republice.

Myšlenka vznikala v době, kdy jiná vláda pravidelně jezdila na sudetoněmecká shromáždění v Německu, ačkoli doma to vyvolávalo rozpaky. V takovém prostředí se snadno rodí dojem, že Brno bude dalším krokem ke "smíření". Jenže jeden detail se jaksi přehlédl: Sudetoněmecký landsmanšaft není partnerem českého státu. A pro část veřejnosti zůstává nositelem historicky zatížené agendy, kterou nelze přelakovat změnou rétoriky.

Události v Brně tak znovu připomněly, že přepisování či bagatelizace období před rokem 1945 naráží v české společnosti na citlivou hranici. Pro mnoho lidí nejde o dávnou historii, ale o živou paměť – rodinnou i národní. A právě tato paměť, nikoli politické deklarace, určuje, kde leží hranice toho, co je česká společnost ochotna přijmout jako "smíření".

Autor: František Kovář