Bylo nás málo, ale ukázali jsme, že jsme silní.
Dne 5. května 2026 jsem měl možnost zúčastnit se pietního aktu na dvoře třešťské věznice, který byl věnován památce občanů města popravených v posledních dnech druhé světové války. Přítomné nejprve přivítal Miroslav Kříž, zástupce KSČM a KČP, jenž ve svém úvodním projevu zdůraznil, že toto místo je symbolem hluboké bolesti, odvahy a lidské statečnosti, hodnot, na které nesmíme nikdy zapomenout. Po něm vystoupili se svými projevy František Kovář, předseda Středočeské krajské rady KČP, a Marek Nevoral, předseda KV KSČM Vysočina.
Konec druhé světové války byl v Třešti mimořádně tragický. V posledních dnech okupace zde padlo nebo bylo popraveno 58 mužů a chlapců. Padesát osm lidských životů – otcové, synové, bratři, sousedé. Smrt tehdy zasáhla téměř každou rodinu, každý dům, každou ulici.
Právě proto je třešťská pietní slavnost dodnes jednou z nejupřímnějších a nejhlubších v celém jihlavském regionu. Je to místo, kde se bolest prolíná s odvahou, kde ticho promlouvá hlasitěji než slova a kde se vzpomínka mění v nesmírnou úctu ke všem, jejichž životy byly násilně přervány. Každý krok po tomto dvoře je zároveň krokem v čase – návratem k okamžikům, na které nesmíme nikdy zapomenout.
A i když nás letos bylo "jen" kolem
padesáti, naše hlasy se na vězeňském dvoře neztratily. Naopak. Byli jsme
slyšet.
Ať už při komponovaném doprovodném pásmu, které pietnímu aktu dodalo na
vážnosti a naléhavosti, nebo v tichých chvílích, kdy se každý z nás sám v sobě
dotýkal příběhů těch, kteří zde položili život.
Tato tragédie z roku 1945 není jen kapitolou dějin. Je varováním. A v době, kdy se ve společnosti opět ozývá válečné harašení a kdy se svět stává nejistějším, má připomínání těchto událostí ještě větší význam než dřív.
Bylo nás málo, ale stáli jsme pevně. A tím jsme ukázali, že paměť národa je silnější než zapomnění.
Autor: František Kovář
Foto: Autor