Babice - (Třebíčsko)
Obec, o níž se po roce 1989 řeklo mnoho — někdy s nádechem obvinění, jindy s úsilím o očištění, často však s bolestí, která se vrací jako neuzavřený kruh. Místo, kde se minulost nikdy zcela neuložila do ticha, protože její ozvěna stále prochází krajinou i pamětí lidí.
V sobotu 4. července 2026 se na místním náměstí u pomníku Babické tragédie na Třebíčsku sešla malá skupina lidí, aby si připomněla událost z pondělí 2. července 1951, kdy byli ve večerních hodinách v babické škole zastřeleni tři funkcionáři místního národního výboru (MNV).
Setkání se uskutečnilo na pozvání Krajské rady Klubu českého pohraničí Vysočina a Okresního výboru Komunistické strany Čech a Moravy Třebíč u příležitosti 75. výročí takzvaných babických událostí. Účastníků nebylo mnoho — a možná právě proto měl tento okamžik svou sílu. Ti, kteří přišli, nepřišli z povinnosti, ale z vědomí, že některé události nelze nechat zmizet v zapomnění. Rok 1951 pro ně není jen datem v učebnici, nýbrž živou jizvou v dějinách regionu i celé země.
Stáli tam v tichu, které mělo svou váhu. V tichu, v němž se člověk neubrání představám tehdejších osudů, strachu, manipulace a nenávisti. Babická tragédie nebyla jen soudním procesem ani politickou inscenací. Byla především lidskou tragédií, která zasáhla rodiny, sousedy i celé společenství. A právě proto má toto místo zvláštní sílu — připomíná, jak snadno se může pravda stát obětí a jak rychle se může společnost ocitnout v sevření manipulace. Potřebu citlivého a vyváženého připomínání dějin však narušují některé jednostranné výklady, včetně nedávné akce "BABICE – rudá heydrichiáda", konané pod záštitou starosty města Třebíče.
Malá skupina lidí na náměstí tak v sobotu nevytvořila pouze pietní shromáždění. Vytvořila prostor pro paměť, úctu a vědomí, že dějiny nejsou vzdálené, ale stále se nás dotýkají. I několik desítek lidí dokáže svou přítomností říci více než tisíc slov: že Babice nejsou zapomenuty a že jejich příběh má být vyprávěn dál — bez zkreslení a účelových nánosů, s pokorou a vědomím lidské ceny, kterou tehdejší události měly.
Za Klub českého
pohraničí
František Kovář
Foto: autor