Šádková Anna

Třicátého září 2025 jsme se rozloučili s paní Annou Šádkovou. Byla to žena, na kterou nikdy nezapomeneme a vždy bude mít místo v našich srdcích, stejně jako ona ho měla pro každého z nás. Její úsměv byl upřimný, milý, krásný a nebála se ho dávat najevo den co den a rozdávat ho všem, na kom jí záleželo. Její laskavost a láska ke všem v dobrých i zlých časech byla inspirující.

Narodila se před osmadevadesáti léty v Dolném Kubíně na Oravě, do rodiny Matěje a Marie Bušových. Tam vyrůstala a spolu s rodiči a staršími sestrami Maruskou a Elenkou prožila spokojené a pěkné dětství, školní roky a roky mládí. V letech 1943 až 1945 absolvovala Státní obchodní školu v Turčanském Svatém Martině.

Paní Anna v mládí žila v Dolném Kubíně, kde pracovala jako bankovní úřednice. Zde poznala i svou velkou životní lásku – svého manžela Františka a spolu s ním vychovala syna Miloše. Radost ji dělala vnoučata Juraj a Anička, stejně jako ta nejmladší – pravnoučata Kamilka, Lucinka, Kristýnka a Lukášek. Společně vytvořili domov, kde bylo vždycky bezpečí a láska. Domov, do kterého se všichni rádi vraceli.

Byla nesmírně pracovitá, nikdy se nebála přiložit ruku k dílu. Zároveň si vždy uchovala nadhled, humor a radost ze života, těšila se i z maličkostí. Poslouchat její příběhy vždy bylo hudbou pro uši. Způsob, jakým dokázala vyprávět, ve spojení s jejím hlasem, byl nádherný. Nelze opomenout ani její recitaci, či vyšívané obrázky, kterými připomínala rodné město, domov, roční období a krásu přírody.

Manžel byl vojákem z povolání. Postupně plnil úkoly ve funkcích od velitele roty, pluku, divize, okruhu, armády, po náměstka ministra obrany a v letech 1969 - 1982 náčelníka Hlavní správy Pohraniční stráže a ochrany státních hranic.

Bylo samozřejmostí, že manžela vždy následovala a tak bydleli v Chebu, Karlových Varech, Českých Budějovicích, Táboře, Příbrami a od roku 1965 v Praze. Žili skromně a poctivě. Nikdy nevlastnili dům ani chatu. Vždy a to až do posledních dnů, bydleli v obyčejném nájemním dvoupokojovém bytě.

Po listopadovém převratu těžce nesla snahu dohnat některé lidí zdravotně a psychicky až k smrti, i když by si někteří, jako např. její manžel František, za své činy v současné době, a to i ve světě, zasloužili spíš uznání a ocenění. Terorismus je stejný v každé době a proto jednoznačně odsuzovala postup orgánů činných v trestním řízení za příklon k obhajování právě teroristů a jejich činů. Vždyť ani v jiných státech by se nesnížili k takovému jednání, aby soudili zachránce 39 dětí a obhajovali únosce a teroristy s kriminální minulostí a dělali z nich pomalu hrdiny.

Předmětný proces paní Annu utvrdil v přesvědčení, že nemůže stát stranou. Jako členka KČP souhlasila nejen s jeho programem, ale i svou praktickou činností napomáhala při jeho realizaci. Spolu se synem se zúčastnila několika klubových sněmů a celostátních setkání hraničářů, stejně jako dalších akcí organizovaných zejména Pražskou a Středočeskou krajskou radou. Byla i pravidelnou účastnicí májových vzpomínkových setkání na Olšanských hřbitovech a i na jiných místech.

Působila na své okolí jako vlastenka, která pevně stála za svými názory. Zařadila se tak mezi výrazné osobnosti našeho vlasteneckého hnutí.

Za jednoznačné postoje a aktivní činnost udělilo Vedení Národní rady paní Anně Šádkové "Vlastenecký řád KČP" in memoriam, který převzal její syn plk. v.v. Ing. Miloš Šádek dne 14. 10. 2025. Ve stejný den, na návrh předsedy NR KČP, byla uvedena i do Síně slávy.