Na statní hranici se od poválečných let, zejména však od roku 1951 vystřídaly tisíce mladých mužů, kteří zde chránili svojí zem. Jejich obětavá služba je dnes neprávem pomlouvána, znevažována. Někteří z nich se domů, ke svým blízkým z hranice nevrátili. Neváhali položit své lidské životy při výkonu služby, v bojových střetnutích s agenty cizích zpravodajských služeb, s pachateli trestných činů, hledajících na západ od naších hranic ochranu před spravedlivým trestem.
Podél celé hranice naší vlasti jsou rozesety kamenné pomníčky
příslušníků pohraničních útvarů SNB a Pohraniční stráže, které
připomínají jejich hrdinství. Jsou symbolem života a smrti, vítězství a
pravdy. Připomeňme si tyto hrdinské příběhy.
Součástí slavných bojových tradic Pohraniční stráže je i aktivní účast příslušníků pohraničních útvarů SNB při likvidaci banderovských tlup na našem území.
Můj manžel Vladimír Matoušek byl celý svůj život komunistou. Ve svých sedmnácti letech vstoupil do KSČ. Stále, až do své smrti pracoval v různých funkcích mezi lidmi. Od výběrčího stranických známek, takzvaného "desítkáře", až po předsedu základní organizace KSČ v místě svého bydliště.
6. 2. 2019 - Rád vzpomínám na to, jak jsme začínali, i na to, co čekalo nás, tehdy mladé kluky při službě na hranicích. Prvního července 1952 vyjel z Prahy hlavního nádraží dlouhý vlak plný kluků kolem 20 let. Netušili jsme, kam jedeme. Věděli jsme, že rukujeme k Pohraniční stráži. První zastávka, odpojení vagonu do Českých Budějovic a potom...
