XXIV. Volarské setkání
Každoročně, vždy druhou zářijovou sobotu, se koná setkání pohraničníků – ochránců státních hranic Československa, jejich rodinných příslušníků, přátel a sympatizantů v Šumavských Volarech. Stalo se tak i tentokráte, v sobotu 13. září 2025.
Jako vždy, organizátoři z Klubu českého pohraničí Rudouše Kočího Volary z.s., odvedli opět profesionální výkon a to vše jen proto, aby každý účastník byl maximálně spokojen. Společenský sál Města Volary byl perfektně připraven, protože připravit důstojné prostředí pro hraničáře i všechny účastníky bylo vždy prioritou, konanou s úctou ke kolegům ve zbrani. K tomu i vlastní pohoštění a obsluha, to je ta nejnáročnější úloha.
Vše vlastně začalo hned po setkání loňském. S vědomím, že účastníky do Volar táhnou vzpomínky na dobu prožitou zde pod Velkým a Malým Bobíkem, ale především přání setkat se s kamarády, jejich rodinami, ale i se svými veliteli. Tato myšlenka je nám velmi blízká a zavazuje nás.
Společenský sál skýtal záruku, že akce proběhne za jakéhokoliv počasí, poněvadž, kdo někdy na Šumavě pobýval, ví, jak nepředvídatelné jsou někdy vrtochy meteorologické. Oproti loňskému roku byly příznivé, ráno sice mrholení, ale s postupem času zahřálo slunce nejen město, ale i srdce všech návštěvníků. A tak, s úderem deváté hodiny ranní bylo otevřeno, s předpokladem, že oficiální zahájení proběhne kolem hodiny desáté.
Role související s prezencí a tím prvním kontaktem s každým účastníkem či účastnicí se precizně ujali členové Láďa Touš a Petr Konrád. Zapisovali, vybírali účastnický poplatek 200,-Kč, předávali gelová pera s logem setkání, prodávali kalendáře KČP na rok 2026, knihy a hraničářských autorů a konečně i poukaz na zvěřinový guláš.
I letos jsme začínali o chvíli později, ale opravdu jen o královskou čtvrthodinku. Předseda Klubu českého pohraničí Rudouše Kočího Volary Dušan Tomaščík po úvodní Československé státní hymně přivítal všechny příchozí, popřál jim příjemné posezení i zážitky po dobu setkání, radostné vzpomínání nad léty prožitými v nelehkých podmínkách drsné Šumavy, ale i pokojný návrat do svých domovů. Samozřejmě poděkoval všem, kteří bez ohledu na vzdálenost i svoje zdraví neváhali a přijeli se setkat. Přijeli se podívat do města, kde sloužili a pro které tolik vykonali. Jenom za trvání 10. Volarské brigády PS (1951-1962) odpracovali hraničáři více jak 50.000 hodin a mnohonásobně více za celou dobu fungování PS-útvaru ve Volarech. Podíleli se na vybudování milionových hodnot výstavbou nemovitostí, kulturních zařízení, pomáhali zemědělství i lesnímu hospodářství. Mnohé z nich jsou v užívání Volaranů dodnes. A nevyčíslitelné jsou hodnoty nemajetkové – práce s mládeží, organizování kulturního a sportovního života, nezměrnou prací volených hraničářů v samosprávě na místní, okresní i krajské úrovni. O tom všem svědčí kroniky města. Bohužel jsou mezi dnešními tzv. "VIPʺ i tací, kteří argumentují tím, že pohraničníci na žádné z těchto akcí ve prospěch města nebyli dobrovolně. Mnozí zastupitelé i spoluobčané (bohužel převažují ti nejmladší) se staví k tomuto setkání a hlavně k jeho účastníkům hodně pokrytecky, někteří z nich (bohužel i bývalí pohraničníci, dnes si hrající na elity) svoji averzi projevovali v minulosti aktivním zapojením se do akcí dehonestujících hraničáře pracujících ve spolku KČP jako celku, ale i vůči konkrétním členům. A tito se nejvíce ohání slovy jako demokracie, svoboda slova, svoboda sdružování, svoboda vyznání – a tak za sebe vzkazuji – styďte se, nesaháte těm hrdinným ochráncům státních hranic své – i vaší - vlasti ani po kotníky! A pro ty totálně neschopné pochopit realitu – KČP, stejně jako ostatní vlastenecké spolky, jsou schváleny Ministerstvem vnitra a nebylo by tomu tak, pokud by jejich stanovy nebyly v souladu se zákony ČR.
Ještě několik slov od předsedy k průběhu a programu setkání, upozornění na možnost občerstvení v místním baru za ceny lidové, zakoupení kalendářů KČP 2026, jakož i výrobku prodejného pouze ve Volarech, tedy Volarské zlaté, bylinné to pálenky zhotovené dle receptury starých Volaranů.
Následovalo ocenění členů KČP za jejich vlasteneckou činnost, uznání a medaile předával člen Národní rady KČP plk. PS v.v. Rudolf Zbín a předsedkyně Krajské rady KČP Jihočeského kraje přítelkyně Jana Kozáková. Nejvyššího ocenění se dostalo Volarskému nestorovi Zdeňkovi Karabcovi seniorovi, který se může pochlubit již 92. narozeninami.
Poprvé mezi nás zavítala hraničářská srdcařka Ladislava Šimková, kterou si mnozí pamatují z jejího šéfredaktorství spolkového časopisu Hraničář. Nyní se věnuje propagaci vlasteneckých produktů ve svém e-shopu (www.fler.cz/ochrance-vlasti) a v její nabídce nechybělo takřka nic, mohli jsme zde nalézt hraničářské odznáčky, insignie, nášivky, placky, klíčenky, batohy a tašky, samolepky, tácky, stuhy, ale i trika s logem pohraničníků - věrným německým vlčákem, čepice a spoustu dalších. A aby toho nebylo málo, tak i několik láhví vína od pohraničníka-vinaře Brettschneidera z Dyje u Znojma. A nutno předeslat, že její prostory byly v permanentním obsazení. Děkujeme a máme příslib její účasti i na dalších akcích a setkáních.
A nastal čas, kdy bylo setkání předáno těm nejdůležitějším, tedy samotným účastníkům. Vzpomínalo se, prohlížely se dobové fotografie, hodnotila se současnost, pochopitelně i stav vlastní tělesné schránky, ale vždy zakončené optimistickými závěry. Nikdo si nestěžoval a v očích mnoha z účastníků zase probleskla ta jiskra nadšení, elánu a hlavně kamarádství a pocitu sounáležitosti. Vždyť většina z nich se setká po roce právě jen na Volarském setkání. Tyto pocity a projevy se nedají ničím nahradit, to vychází z nitra každého dobrého člověka a ještě více od srdcí hraničářů.
Aby nebylo prostředí příliš komorní, zavítal mezi nás muzikant Václav Nachlinger i se zpěvačkou a odměnou jim byl upřímný potlesk.
K obědu připravili Dušan Tomaščík s Vláďou Kaislerem zvěřinový guláš, jak jinak než mistrovský a pochopitelně v ceně režijního poplatku. Za zvěřinu patří velké poděkování Farmě Strážný.
Po obědě proběhlo samozřejmé společné focení přímo na sále. Bohužel někteří účastníci se vydali na prohlídku Volar či zapálit svíci u některého z místních pomníčků zavražděných ochránců státních hranic Československa, takže foto není jednoduše úplné. Fotky budou zájemcům rozesílány elektronicky - mailovou poštou či WhatsAppem.
Účastníci byli srozuměni s tím, že v předvečer setkání jsou vždy položeny kytice a zapáleny svíce u všech pomníčků, o které se staráme. Na oběti teroru a záškodnictví, na oběti zákeřných a zbabělých vrahů prostě nikdy nezapomeneme!
Co říci závěrem?
Akce jako vždy precizně připravená, protknutá nesmírným osobním nasazením organizátorů. Samotnými účastníky byla hodnocena jako zdařilá a všichni se shodli, že příští rok musí přijet znova. Proto ještě jednou děkuji všem členkám a členům Klubu a nejvíce Dušanovi Tomaščíkovi, Jaroslavu Koldinskému, Jaroslavu Pahoreckému, Vláďovi Kaislerovi, Láďovi Toušovi sen., Petrovi Konrádovi a Aničce Krátké. Děkujeme, můžete být na sebe hrdi!
A pro ty, kteří mají slabost pro "přesný součet nepřesných čísel", tedy statistiku, uvádím následující čísla - celková účast 87, ze Slovenska dorazilo 8 návštěvníků. Tak příští rok, opět druhou zářijovou sobotu, tedy 12.9.2026 naviděnou.
pplk. v.v. František Zach, Veterán Pohraniční stráže