Projev pana Bc. Ivana Fabiána, zástupce České strany národně sociální

Vznik republiky jsme nedostali darem. Její obrana měla své oběti.

Dnes po své suverenitě, benevolencí k akcím ,,Sudeťáků", šlapeme .

Den vzniku samostatného československého státu se dnes stává spíše jen připomínkou a pro mnohé jen potěšením. Důvod k úvaze jak naložíme se dnem volna. Skutečná úcta k tomuto dni se ztrácí. Možná záměrně je zlehčován i význam naší samostatnosti.

V době německé okupace se za oslavu 28. října popravovalo. I v následných letech zakladatelé státu a ti kteří jej vybojovali, nebyli moc připomínáni. Přesto duch 28. října v nás byl. Ctili jsme odvahu i prozíravost Tomáše G. Masaryka, pracovitost Dr. Edvarda Beneše, statečnost vězněných politiků Aloise Rašína a Karla Kramáře, které před popravou zachránila smrt císaře Františka Josefa I. Hrdinství legionářů sehrálo významnou roli pro vznik státu. Dnes pracně hledáme hrdiny, přitom sibiřská anabáze legionářů, to je přímo příběh na velkofilm z Hollywoodu. Jejich bojová cesta z Rusi přes Sibiř po 8000 km dlouhé transsibiřské železnici, kterou ovládli, poté po moři z Vladivostoku přes Panamský průplav až do vlasti, to byla skutečná cesta kolem světa.

Dle historické literatury v legiích na Rusi bojovalo 56 451 legionářů (padlo 4.112), v Itálii 20.000, ve Francii 9.600.

Záslužným počinem Obce legionářské je připomenutí této slavné historie. Legio vlak – expozice legionářských vagonů z let 1918 – 1920 již několik let putuje po ČR. Bohužel k stylu opravdových oslav dne nezávislosti a připomínání skutečného obrazu historie ČSR se musí ujímat nadšenci. Státní správa s většinou medii a současnou politickou reprezentací větších měst, se omezí na pietní akt u pomníků, předávání vyznamenání prezidentem na Pražském hradě a to je vše. Byl jsem svědkem, jak se stařičký veterán v uniformě vyššího důstojníka, musel doprošovat v restauraci u náměstí, když se tam dobelhal po skončení krátké piety u pamětní desky TGM, jestli by mu číšník nezapnul na velkoplošné televizi program s dokumentem o jednom z mužů 28. října A. Rašínovi. Číšník se musel jít zeptat vrchního zda to smí. Tj. rušit pár dalších hostů restaurace.

Paradoxem je, že v čase ,,sportovních svátků", tj. zápasů v hokeji či fotbale takový problém není.

Na druhé straně jako občané tolerujeme, aby někteří politici nadbíhali akcím nedávných nepřátel naší státnosti a suverenity. Srazy Sudetských krajanských sdružení jsou smutným příkladem.

Vzpomněl jsem si v této situaci na obecně známý poválečný rozhlasový projev Dr. Edvarda Beneše, v němž hovořil o svých prezidentských dekretech a o odsunu sudetských Nemců z ČSR.

Edvard Beneš se v něm zabýval úvahami, že jednou přijde jistě doba, kdy se budou zločiny občanů německé národnosti, a jejich lvího podílu na zničení první Československé republiky, relativizovat.

Je dohledatelné, že při posledních demokratických parlamentních volbách v r. 1936 strana Sudetendeutsche Partei, SdP, Konráda Henleina (který se nepokrytě zabýval vizí rozbití ČSR), získala zdrcující podporu sudetských Němců. Uvádí se, že se jednalo o 88-95 % voličů z řad etnických Němců v ČR.

Dnes asi přišla doba, před kterou Dr. Edvard Beneš varoval.

Mnohým z nás, po vzoru některých politiku, nějak po letech moderní Havlovské pravdoláskařské převýchovy, přestalo vadit že Sudetoněmecké krajanské sdružení Bernta Posselta má přes dvacet let svoji kancelář v Praze na Malé straně, že nemálo českých politiků navštěvuje sudetské srazy. Převýchova nese své ovoce. Doba snah o hybridní přepisování historie v hlavách české veřejnosti, a především mládeže, (náhrada školských osnov s výchovou k vlastenectví nastolením vágního rámcového vzdělávacího programu RŠVP) je zde. Instituce českého státu, včetně vysokých českých politiků a nejvyššího hodnostáře katolické církve v Čechách, mají k okázalému nacionalisticky laděnému srazu německých vysídlenců, který se plánuje v Brně, shovívavý postoj.

Naproti tomu o obětech henleinovského teroru z roku 1938 se taktně příliš nehovoří. Jako kdyby se naší svobody netýkaly. Jinak by totiž např. piety za padlé hrdiny z řad Československé armády z té doby byly důstojněji připomínány. Málokdo např. ví, že jednotka pokořené Československé armády, poslušna nařízení evropských mocnosti z Mnichovské konference, v září 1938 byla při organizovaném ústupu z pohraničí 2. října 1938 přepadena v Domoradicích u Českého Krumlova Henleinovci. Když odmítli ordnerům odevzdat i lehké zbraně, se kterými se směli, dle diktátu velmocí, z pohraničí odsunout, byli při přestřelce dva vojáci zabiti!

Za tyto dva hrdiny, vojíny Václav Boháče a Josefa Podlahu, pravidelně pořádají jihočeští členové ČSNS s členy Klubu českého pohraničí a Svazu bojovníků za svobodu, řadu let (bohužel za mizivého zájmu českých institucí) vzpomínkové piety. Konají se k výročí této události u pomníku bývalého vojenského hřbitova na Roudenské ulici v Českých Budějovicích.

Na příští rok hodláme pozvat k této pietě i politiky, kteří budou odpovědni za případné povolení okázalého, nacionalisticky laděného srazu německých vysídlenců příští rok v Brně.

Odmítáme shovívavý postoj k teto provokativní akci.

Bc. Ivan Fabián
člen předsednictva České strany národně sociální
a člen KČP České Budějovice