Pietní akt k uctění památky strážmistra Jaroslava Honzátka 2025
V neděli 28. září 2025, na svátek svatého Václava – patrona české státnosti – se v Čelákovicích uskutečnilo pietní shromáždění k 74. výročí tragického úmrtí strážmistra Jaroslava Honzátka. Tuto vzpomínkovou událost společně uspořádaly Městská organizace KSČM v Čelákovicích a Středočeská krajská rada Klubu českého pohraničí.
Setkání proběhlo před pamětní deskou na budově bývalé služebny SNB, kde si přítomní připomněli obětavost a statečnost strážmistra Honzátka, jenž v roce 1951 padl rukou členů ozbrojené skupiny bratrů Mašínů. Jejich činy tehdy zanechaly v české společnosti hluboké a bolestné stopy – nejen v rodinách obětí, ale i v kolektivní paměti, která dodnes hledá slova pro spravedlnost a smíření.
Předcházející vzpomínkové setkání se konalo již v sobotu 13. září v Chlumci nad Cidlinou, kde byla uctěna památka strážmistra Oldřicha Kašíka – první oběti této skupiny. Obě akce spojoval hluboký respekt k padlým příslušníkům bezpečnostních složek, jejichž služba byla vykonávána v nelehkých dobách, často v atmosféře napětí, nejistoty a za cenu nejvyšší oběti.
Úvodního slova se ujal organizátor akce, přítel Vladimír Duník, který srdečně přivítal všechny přítomné. Vyzval hosty k několika slovům, jež se postupně proměnila v silná a osobní vyjádření – nejen k tehdejší tragické události, ale i k současné společenské situaci, která vyvolává otázky o hodnotách, paměti a spravedlnosti. Projevy byly přijaty s pozorností, s respektem a oceněny potleskem, který nezněl jako formalita, ale jako tiché poděkování.
Průběh pietního aktu narušila skupina odpůrců, která pískáním a hlasitými výkřiky narušovala důstojnost shromáždění. Až příjezd Policie ČR zajistil klidný průběh – narušitelé byli vykázáni do dostatečné vzdálenosti. Zbytek piety již proběhl v klidu, za což patří policii poděkování. I tato událost připomněla, že paměť není samozřejmostí – je třeba ji chránit.
Na závěr Vladimír Duník poděkoval všem, kteří přišli vzdát úctu a připomenout si oběť, která nesmí být zapomenuta. Symbolickou tečkou za celou akcí se stalo tiché zastavení u rodinného hrobu strážmistra Honzátka v nedalekých Zápech – pokrytého květinami a stuhami, které nás zavazují, že nikdy nezapomeneme. V tichu zaznělo víc než slova – závazek, že paměť je živá jen tehdy, když ji neseme dál.
Celý pietní akt se nesl v duchu důstojnosti, úcty a občanské sounáležitosti. Připomenutí obětí násilí zůstává nejen výrazem respektu k minulosti, ale i výzvou k odpovědnému přístupu k přítomnosti – k tomu, abychom nezapomínali, ale také rozuměli. Abychom se ptali, ale i naslouchali. Abychom chránili to, co je lidské.
Autor: František
Kovář
Foto: autor