06. příběh ... Poručík Václav HORVÁT
Krásný podzimní den vysoko v šumavských horách, jeden z posledních slunných dnů babího léta. Je 6. listopad roku 1959. Na mnoha místech ve vnitrozemí vrcholí přípravy na slavnostní shromáždění, na večerní lampiónový průvod k oslavám Říjnové revoluce. Na pohraniční rotě Šumná je den jako každý jiný. V ničem se neliší od těch ostatních. Všude vládne klid a ticho. Jen občas to naruší štěknutí některého ze služebních psů. Úsek pohraniční roty je střežen sestavou pohraničních hlídek, především z věžových pozorovatelen podle plánu služeb na operační den. Pohraničníci z noční služby mají zasloužený spánek. Ale přece! Ještě v dopoledních hodinách přijela na rotu "vétřieska" se skupinou pohraničníků - nováčků z výcvikového střediska sušické brigády.
Nastupovali na místa těch, kterým již vojenská služba skončila. K tomu, aby se noví pohraničníci mohli ve službě správně orientovat, provádělo se tzv. zavádění do terénu. Šlo v podstatě o základní seznámení s úsekem státní hranice, který pohraniční rota měla za úkol střežit. Snahou vždy bylo, aby doba nástupu nových pohraničníků byla maximálně utajena před pozorováním z území sousedního státu.
Vzhledem k důležitosti tohoto úkolu prováděl zavedení nováčků zpravidla některý z důstojníků pohraniční roty. Na naší rotě byl tímto úkolem pověřen poručík Václav Horváth. Krátce po výdeji oběda nastoupila skupina nováčků. Všichni plni očekávání toho, na co se tři měsíce ve výcvikovém středisku připravovali. Ten okamžik právě nastal! Poručík V. Horváth převzal nastoupenou skupinu a vydal pokyny, jakým způsobem si mají všichni počínat a co je cílem jejich prvního zaměstnání.
Ve chvíli, kdy skupina odešla z budovy jednotky a vydala se na postup cestou směrem ke státní hranici nikdo ani zdaleka nepředpokládal, k jaké tragedii se schyluje. Nikdo nemohl mít ani potuchy o tom, že ve skupině vojáků se nachází jeden, který se již dávno v civilu cílevědomě připravoval k útěku do ciziny. S tímto cílem se také vetřel při nástupu na vojnu k Pohraniční stráži. Rozhodl se, že v příhodné chvíli uskuteční svůj čin vlastizrady. Byl odhodlán dosáhnout svého cíle i za cenu použití zbraně. Ta mu byla před chvílí svěřena. Aby se něčím neprozradil, zamýšlel využít nejbližší vhodnou příležitost. A ta z jeho pohledu právě nastala. Vystihl situaci a odtrhl se od skupiny pohraničníků. Potom se šíleným tempem rozběhl směrem k hranici. Vždyť hraniční čára je na dohled! Tak proč by měl váhat!
Poručík, který šel vpředu seřazené skupiny, postřehl za sebou nezvyklý rozruch a otočil se. Současně uviděl jednoho z vojáků, jak se rychle vzdaluje a běží k hranici. Situace byla zcela jednoznačná. "STŮJ!" - zazněl opakovaně jeho hlasitý výkřik. Navyklým způsobem sáhl po zbrani a třikrát varovně vystřelil do vzduchu. Vzápětí vyrazil za uprchlíkem, který na výzvu nereagoval. Pronásledování se pro oba změnilo v boj o čas. Naštěstí zběh nezískal velký náskok. Oba vojáky uhánějící k hranici dělilo od sebe již jen několik metrů. A hraniční mezník byl již nadosah - jen několik desítek skoků! Na druhé straně blízký les je za hraniční čárou! Tělesná a fyzická kondice u mladého poručíka patřila mezi jeho silné stránky. Nakonec to byla neoddělitelná součást jeho hraničářské vojenské profese. A jak se vzdálenost mezi pronásledovatelem a pronásledovaným neustále zmenšovala, vytrácela se i šance prchajícího na jeho úspěch.
Poručík si věřil. Byl si jistý, že zběha dostihne ještě dříve, než se mu podaří doběhnout k hranici. Potom si s ním již poradí! Pouta nosil do terénu vždy s sebou - jen tak ze zvyku. Náhle došlo k nečekanému obratu. Zběh zřejmě pochopil marnost svého počínání. Za sebou zcela zřetelně slyšel dupot běžícího poručíka a jeho zrychlený dech. Neměl v úmyslu vzdát se jen tak svého cíle. Proto se rozhodl stav zvrátit ve svůj prospěch. Za každou cenu! Zastavil se, provedl bleskový obrat proti poručíkovi a pozvedl proti němu nabitou pušku. Vše proběhlo velice rychle a v krátkém čase. Nečekaně stanuli proti sobě tváří v tvář. Jejich pohledy se ve zlomku vteřiny zkřížily.
V obličeji poručíka Václava Horvátha byl patrný údiv a překvapení. Jak by ne! Sám se plně soustředil na pronásledování a dostižení vojenského zběha. Hraniční čára byla nesmírně blízko a bylo třeba uprchlíka zadržet dříve, než k ní doběhne. Vtom - jako by vyrostl ze země - stál prchající před ním. Uřícený, prostovlasý, vojenskou blůzu rozevlátou. Ve tváři měl výraz strachu vyděšeného zbabělce, zároveň tvrdého odhodlání. Stál zeširoka rozkročený s namířenou zbraní přímo proti poručíkovi. Ten si byl vědom nebezpečí vzniklé situace. Věděl, že puška vzor 52 je velmi přesná zbraň na mnohem větší vzdálenost. Černé ústí její hlavně měl před očima. Pozvedl ještě ruku s pistolí na svoji obranu. Ale použít zbraň již nestačil. Z ústí namířené pušky šlehl plamen a současně zazněl výstřel.
Do hrudi mu udeřila neuvěřitelná síla a potom ho pohltila tma. Ze široka rozhodil rukama, jako kdyby chtěl obejmout celou zem, skácel se jako podťatý. Když dopadl, byl už mrtev. Pohraničníky ze zaváděné skupiny, kteří k němu podle svých fyzických sil postupně dobíhali, už nevnímal. Svůj život ztratil při službě vlasti. Za nás za všechny. Bylo mu tehdy 22 let. Jeho vrahem byl vojín Řanda ze skupiny zaváděných pohraničníků nováčků, který se kromě vlastizrady dopustil také vraždy. Krátce poté se mu jeho plán zdařil a zběhl do USA. Po letech, když jako turista navštívil ČSSR, byl na hraničním přechodu zatčen a za spáchaný čin odsouzen na 13 let do vězení. Po odpykání trestu byl ze své bývalé vlasti vyhoštěn jako nežádoucí osoba.
Poručík PS Václav Horváth z Litovle, od svazku Pohraniční stráže Sušice (7. pohraniční brigáda) byl z rozkazu MV č. 15 v roce 1981 u příležitosti 30. výročí přijetí zákona o OSH zapsán trvale do stavu příslušníků pohraniční roty Šumná. Na státní hranici došlo v letech 1945 až 1991 - zvláště pak v období studené války - k mnoha dramatickým i tragickým událostem. Boj o zelenou hranici byl vždy bojem nesmiřitelným. Šlo o zápas v první frontové linii o zápas na život a na smrt. To potvrzují jednak fakta, ale i vzpomínky pamětníků a svědectví přímých účastníků. Od těch dob se mnohé změnilo. Listopadový převrat v roce 1989 otevřel naplno dvířka silám, které útočí na všechno, co mělo spojitost se socialismem. Ani Pohraniční stráž a její pohraničníci nezůstali ušetřeni nepřátelským útokům. Nakonec vrah Řanda byl bývalým prezidentem Václavem Havlem za svůj vlastizrádný a vražedný čin omilostněn!
ČEST JEHO PAMÁTCE!