JARNÍ DEN EDVARDA BENEŠE V SEZIMOVĚ ÚSTÍ

Dobrý den

Vážení čtenáři, v pátek 30. května 2025 odpoledne jsme uskutečnili tradiční Den Edvarda Beneše, zvaný jarní. Byl proveden formou veřejného shromáždění, řádně ohlášeného Městskému úřadu Sezimovo Ústí, a za účasti pozvaných spojeneckých spolků (KČP generálporučíka Ing. Františka Šádka České Budějovice, Národní domobrany, Československého mírového fóra, Českého svazu bojovníků za svobodu, Národně sociálního klubu 1897 a My, lidé), politických stran (Politického hnutí STAČILO!, KSČM a ČSNS) a nám přátelsky nakloněných občanů. Tematické zaměření shromáždění reagovalo na aktuální jubileum 80. výročí osvobození Československa Rudou armádou a Spojenci. Připomenuto a objasněno bylo místo a úloha Dr. Edvarda Beneše, prezidenta republiky, v době II. světové války, kdy zastával současně funkci vrchního velitele II. československého odboje. K tomu byly zaměřeny projevy našich vzácných hostů, MUDr. Kateřiny Jirousové, DiS., předsedkyně klubu zastupitelů STAČILO! Jihočeského krajského zastupitelstva, PhDr. Vladimíry Vítové, Ph.D., předsedkyně ČSMF a JUDr. Vojtěcha Filipa, člena KČP z Českých Budějovic. Oba hlavní projevy uveřejňujeme. Na závěr veřejného shromáždění bylo všemi přítomnými účastníky schváleno Prohlášení občanů účastnících se Dne Edvarda Beneše při příležitosti jeho 141. narozenin a v roce 80. výročí osvobození Československa Rudou armádou a Spojenci, které je připojeno k tomuto sdělení. Z jarního Dne EB byla pořízena video reportáž panem Dušanem Dvořákem, členem ČSMF. 

Shlédnout ji můžete na: Jarní den prezidenta Dr. Edvarda Beneše v Sezimově Ústí 30. května 2025 

Projev MUDr. Kateřiny Jirousové, DiS., při jarním Dnu Edvarda Beneše

Minulý rok jsem stáli na tomto místě, abychom se připomněli výročí narození II.čs prezidenta dr Edvarda Beneše (dále EB). Bylo tomu přesně 140 let, kdy se narodil už do tak početné rodiny - byl již 10 dítětem svých rodičů. Sezimovo Ústí si EB velmi oblíbil, trávil zde příjemné chvíle se svou ženou Hanou (Annou). A právě zde, po boku své manželky, je i pohřben.

Letos si připomínáme nejen výročí jeho narození, ale další významné jubileum, které je spjato s naší historií a v neposlední řadě i se jménem dr.EB. Slavíme 80.výročí osvobození naší země od fašismu. Naprosto nepopiratelnou zásluhu na tomto osvobození nese Sovětský svaz. Významu zapojení SSSR do evropské politiky si byl EB vědom.

Nutné je si uvědomit, že EB byl především politikem a významným diplomatem. Bojoval především svými myšlenkami a tezemi, dokázal být předvídavým a realistickým. Věřil, že diplomatická jednání mohou zabránit zbytečným krveprolitím. Dnešní politická jelita, pardon elita, by se od něho měla učit.

Jeho diplomatické a vyjednávací schopnosti byly patrné již v době první světové války. Byl nejen obratný politik, ale také velmi schopný organizátor. Vedl boj za vymanění se z nadvlády Rakousko - Uherska. A byl to boj nejen politický, ale i boj v pravém smyslu slova.

Druhý čs. prezident byl velmi pracovitý člověk, během meziválečného období se stal jedním z nejznámějších evropských diplomatů a jako šéf československé diplomacie si po řadu let držel skvělé renomé. Neúnavně sloužil své zemi a věděl, že všechny země světa, by měly mezi sebou komunikovat, že jednání, diplomacie a přátelské vztahy jsou jedinou zárukou udržení míru v Evropě.

Jeho snahy o udržení míru přerušil nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu. Nastalo asi nejdramatičtější období života EB. Pod tlakem nacistické diplomacie byl nucen emigrovat. Ač měl zprvu odhodlání bojovat a ubránit se hitlerovské agresi, přišly ovšem dny zrady. Přišel mnichovský diktát. EB si byl vědom toho, že by možný čs. odpor byl sice aktem hrdinským, ale byl i realistou a věděl, jaké krveprolití by čs. národ čekalo. ČS. národ by byl odsouzen k porážce, jelikož by to byl boj bez spojenců, zcela osamocený. Navíc stále věřil v mírová jednání. Vždyť jeho celoživotním snem bylo zachování evropského míru. I proto ho mnichovská zrada tak hluboce zasáhla. Prohlásil ji za neplatnou a trval na tom, že československý stát nadále trvá. Ovšem teď už věděl, že válka je nevyhnutelná. To, za co celý život bojoval, tedy za mírovou Evropu, bylo nyní zničeno. Věřil ovšem, že válku kterou Němci rozpoutali, nemohou vyhrát.

Výsledkem této války je ovšem přes 60 milionů mrtvých, další miliony životů zmařených a také zničená téměř celá Evropa. Dle mého soudu bychom se měli z historie poučit, pravdivě ji připomínat a uvědomit si, že válka, kde umírají a mrzačí se lidé, nemůže nikdy být tím správným řeším. Pojďme válčit slovy, u diplomatického stolu, pojďme vyjednávat a nikoliv zabíjet. Nepodněcujme násilí a nenechejme za sebe, za náš národ mluvit lidi, kteří válku schvalují a dokonce i podněcují. To nejsou žádní diplomaté, žádní velikáni dějin. Tito nesahají EB ani po kotníky.

            Na EB vzpomínejme jako na mírumilovného státníka, schopného diplomata a ochranitele čs. zájmů. Jeho zásluhy o budování čs. státu jsou nesporné.

Den Edvarda Beneše v Sezimově Ústí dne 30. 5. 2025

Připomínka 141. narozenin prof. JUDr. PhDr. Edvarda Beneše, druhého československého prezidenta, který se narodil 28. května 1884.

Vážení přátelé,

dnes se setkáváme u hrobu Edvarda Beneše. Všichni ho známe jako politika, jako ministra zahraničních věcí a jako prezidenta Československé republiky. Ale známe ho jako člověka?

Dovolte, abych vás seznámila s tím, co jsem zjistila v různých historických zdrojích.

Edvard Beneš se narodil v Kožlanech na severním Plzeňsku jako nejmladší syn z deseti dětí rolníka Matěje Beneše. Odmala byl hloubavé dítě a většinu času trávil zalehnutý v knihách. Díky finanční podpoře dvou svých o mnoho let starších bratrů absolvoval gymnázium a začal na Karlo-Ferdinandově univerzitě studovat filologii. Po roce odjel do Paříže, kde se chtěl zlepšit ve francouzštině a studovat politické vědy a románskou jazykovědu.

Na okolí tehdy působil asketickým dojmem. Neměl kamarády, byl uzavřený a strohý. V jednání s lidmi byl nejistý, neuměl se oblékat a neovládal společenskou etiketu. Byl chladný, ale zároveň přesný v myšlení a solidní v jednání. Na všechno měl svou metodu a vyzařovala z něho silná vůle a sebedůvěra. A především byl workoholik. Tak ho popisovalo okolí..

O ženy se nezajímal a když byl jako dvaadvacetiletý mladík v Paříži, tak si předsevzal, že se s žádnou nezaplete, zřejmě i proto, že neměl čas ani dost peněz. Ale potkal zde ženu svého života Annu Vlčkovou (dceru železničáře), se kterou se 16. května roku 1906 zasnoubil. Požádal ji, aby si změnila křestní jméno z Anny na Hanu (z osobních důvodů) a sám se přejmenoval z Eduarda na Edvarda. Zdálo se mu to – dle vlastních slov - kratší a jadrnější.

V roce 1909 se s Hanou Vlčkovou oženil v Praze na Vinohradech. Svatba byla v 7 hodin ráno. Neměli žádné hosty a za svědka jim šel mladší bratr kamarádky paní Hany a druhým svědkem byl místní kostelník. Po obřadu, hned po té sedmé hodině ranní, skočil Edvard Beneš do nejbližší tramvaje, aby přišel včas do školy, protože tehdy vyučoval na obchodní akademii a paní Hana šla – dle vlastních slov - nakoupit něco lepšího na oběd. 😊

Edvard Beneš získal v paní Haně celoživotní lásku, celoživotního přítele, velkou oporu a spolupracovnici, která bezvýhradně věřila v politiku, kterou prováděl.

A nyní několik slov k tomu, jak výraznou osobností byl Edvard Beneš na mezinárodní politické scéně.

Hitler ho považoval za svého úhlavního nepřítele. Ve svém projevu v berlínském Sportovním paláci 26. září 1938 řekl toto - cituji: "Nehodlám nečinně a pokojně přihlížet, jak tento šílený Benesch se domnívá, že bude prostě týrat tři miliony lidí [tzn. sudetských Němců]. Německá trpělivost je u konce. Mohu říci již jen jediné: nyní vystupují proti sobě dva muži - tam je pan Benesch a tu jsem já."

Dále Hitler uvedl: "Otázka, která nás v těchto nedávných měsících tolik pobouřila, není dnešní: není to ani tak Československo, jako pan Benesch. V tomto jménu je nahromaděno vše, co dnes hýbe miliony, co je dohání k zoufalství. Československý stát se zrodil ze lží a otec této lži se jmenuje Benesch... Když Benesch vylhal svůj stát, dal slavnostní slib. Všichni ale víme, jak pan Benesch svému slibu dostál. Začalo to hrůzovládou. Ale nyní je německá trpělivost u konce... Žádám tedy nyní, po dvaceti letech, aby byl pan Benesch konečně přinucen vyrovnat se s pravdou. Německá území budou postavena pod německou svrchovanost." A sál bouřil skandováním: "Bluthund Benesch" (Krvavý pes Beneš).

Anglickému vyslanci pak Hitler oznámil, že, pokud nebudou jeho požadavky splněny do 28. září 1938 do 14, 00 hodin, dají se německé ozbrojené síly do pohybu a Německo zahájí proti Československu válku. Tyto Hitlerovy vyhrůžky se staly pro Francii a Anglii bezprostředním podnětem k svolání mnichovské konference. Zástupce Československa - prezident Beneš - byl z jednáni vyloučen. Jeho úporná obrana Československa, v níž celý rok křížil a paralyzoval Hitlerovy agresivní plány, byla zlomena.

Mnichovská dohoda a následná vojenská okupace rozbily a zlikvidovaly první Československou republiku a rozrušily její demokracii. Ale idea státu žila a byla personifikována osobností Edvarda Beneše.

Již následující den po podpisu mnichovské velmocenské dohody sdělil pak Göring oficiálnímu československému vyslanci v Berlíně, že okamžitým požadavkem Německa je odstoupeni prezidenta Beneše z jeho úřadu. Göring naznačil, že pokud by prezident okamžitě nerezignoval, bude Německo postupovat vůči Československu při uplatňování mnichovské dohody s největší tvrdostí.

Berlínská vláda kategoricky žádala, aby Edvard Beneš okamžitě opustil zemi a také československá vláda vybízela prezidenta k odchodu a existovalo reálné nebezpečí osobního útoku proti němu.

Pod stupňujícím se nátlakem z Berlína a ve snaze, aby nepůsobil obtíže nové československé vládě, prezident Beneš 5. října 1938 ze svého úřadu abdikoval. Ještě týž den se pak obrátil k československému lidu svým projevem na rozloučenou. V něm shrnul příčiny evropské krize vrcholící v destrukci československého státu. Upozorňoval na nebezpečí hrozící celému národu od nacistických agresivních plánů a varoval. že "vlast je v nebezpečí." Do smutku a beznaděje oněch chvil zaznívala však. i jeho slova útěchy, povzbuzení k znovuoživení republiky, národní kultury a demokratické tradice, když řekl:

"Koruna stromu naší vlasti je osekána, ale kořeny národa tkví pevně v jeho zemi. Sestupme ke kořenům, soustřeďme všechnu svou starou rodovou sílu do nich, jak jsme to ve svých dějinách učinili již tolikrát. A koruna opět po čase vyrazí novými ratolestmi".

Měli bychom se tohoto odkazu prezidenta Československa Dr. Edvarda Beneše stále držet, protože od roku 1989 je koruna naší země osekávána stále víc a víc a pokud chceme přežít jako národ a jako stát, pak musíme my - kteří jsme si plně vědomi pro naši zemi nebezpečné situace – sestoupit ke kořenům a soustředit všechnu svou starou rodovou sílu do nich, jak jsme to ve svých dějinách učinili již tolikrát. A koruna opět po čase vyrazí novými ratolestmi.

Děkuji za pozornost.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.
předsedkyně ČSMF

Sezimovo Ústí / 30. 5. 2025

Prohlášení

občanů účastnících se Dne Edvarda Beneše při příležitosti jeho 141. narozenin

a v roce 80. výročí osvobození Československa Rudou armádou a Spojenci

My, občané, účastnící se Dne Edvarda Beneše na symbolickém místě posledního odpočinku Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí, v duchu morálního odkazu ztvárněného

zákonem číslo 292/2004 Sb.

EDVARD BENEŠ SE ZASLOUŽIL O STÁT,

budeme i nadále neochvějně bránit jeho státnický odkaz.

Podporujeme kladné/pozitivní hodnocení Dr. Edvarda Beneše, který sehrál klíčovou roli v diplomatickém úsilí, jež vedlo vedlo k uznání Československa jako jedné z vítězných mocností po druhé světové válce. Během svého exilu v Londýně vedl intenzivní jednání se spojeneckými státy, aby zajistil mezinárodní uznání československé exilové vlády a jejího postavení v poválečném uspořádání Evropy.

Jedním z jeho největších úspěchů bylo dosažení dohody se Spojeným královstvím a Spojenými státy, které uznaly československou vládu jako legitimního zástupce země. Prezident Edvard Beneš aktivně spolupracoval se Sovětským svazem, což významně přispělo k podpisu Československo-sovětskésmlouvyv roce 1943, která posílila mezinárodní postavení Československa mezi spojenci.

Po osvobození Československa v roce 1945 prezident Beneš zajistil, že země byla oficiálně uznána jako vítězná mocnost, což jí umožnilo účastnit se poválečných jednání a mít vliv na uspořádání střední Evropy. Jeho diplomatické schopnosti a vytrvalost byly zásadní pro obnovu československé suverenity a jeho úsilí mělo dlouhodobý dopad na postavení země v mezinárodním společenství.

Odsun německého obyvatelstva z Československa po druhé světové válce byl výsledkem mezinárodních jednání a rozhodnutí československé vlády. Klíčovou roli sehrál prezident Dr. Edvard Beneš, který prosazoval myšlenku vysídlení německé menšiny jako součást poválečného uspořádání. Úkoly odsunu byly splněny a dle názoru prezidenta Dr. Edvarda Beneše tím bylo předejito a zabráněno strašné občanské válce.

Za svět trvalého míru a společenské harmonie!

30. května 2025

Památník Edvarda Beneše, Sezimovo Ústí

shromáždění občanů

Autor a moderátor: Ing. Zdeněk Trippé
člen Národní rady KČP
předseda Okresní rady KČP Táborsko, Dr. Edvarda Beneše

Foto: Daniel Pekař a Jiří Leština

Fotogalerie: