Vážení přátelé - čtenáři Hraničáře,

V poslední době jsme se z různých pramenů doslechli o tom, že Magistrát města Brna podniká kroky k uspořádání sjezdu v příštím roce tzv. Sudetoněmců v našem krásném moravském městě v Brně. Často jsme se doslechli a dočetli ve sdělovacích prostředcích, jak jsme ublížili sudetským Němcům, když byli vysídleni z naší vlasti, co jim vše dlužíme. Většinou v informacích chybí, že to bylo na základě rozhodnutí Protokolu Postupimské Konference z 2. srpna 1945, že o tom rozhodly vítězné mocnosti, ne my! My jim nic nedlužíme-oni nám stále ano! Mnozí novodobí historikové a také televize se snaží ve svých článcích a reportážích fakta mlžit, zkreslovat a neukazovat skutečnou historickou plnou pravdu.

Chtěl bych vám dát možný návod, jak získat zcela objektivní fakta o životě v pohraničí před okupací našeho státu fašisty, což také bylo důvodem, aby se o dalším soužití Čechů s Němci v jednom státě po ukončení II. světové války zamysleli představitelé vítězných velmocí.

Myslím si, že ve většině obcí se nalézají kroniky, ve kterých byly postupně popisovány události tak, jak se skutečně udály. Tyto skutečnosti je těžko vyvracet a překrucovat, jsou to historická fakta! Tak si postupně můžeme v celé naší vlasti zdokumentovat události před válkou, ve válce, v budování po válce atd. Seznámit s nimi širokou veřejnost, to je již další nesmírně obtížná práce.

Chci seznámit s tím, jak šly události v roce 1938 v pohraničním městě Javorník (také Javorník ve Slezsku- mé rodiště), které se nalézá na hranicích s Polskem, v severním výběžku okresu Jeseník, kraj Olomouc.

Budu citovat z kroniky nazvané "Paměti města Javorníka", která je uložena v archívu města Jeseník. Kronikář ji sice započal psát až v březnu 1949, ale jeho prameny byly Kronika měšťanské školy v Javorníku, Kronika obecné školy, Kronika těl.jednoty Sokol, Kronika ochotnické scény "Tyl" v Javorníku, zápisy schůzí různých spolků, zápisy MSK a MNV v Javorníku, spisy za MNV a zprávy různých osob-pamětníků událostí v Javorníku aj.

"Počátky českého školství v Javorníku " 

"Čeští hraničáři měli v první republice v Javorníku těžký život. Semkli se však v ukázněný celek, který měl jediný cíl: zachovat a posílit vše české. Zakládají Matici školskou, mají svou knihovnu (nezachoval se z ní do roku 1945 ani jediný svazek), hrají divadla a ustavují i český pěvecký sbor. Po uchvácení moci v Německu Hitlerem ocitají se hraničáři v Javorníku před těžkými zápasy. Troufalost Němců, podněcovaných Henleinem, roste a tak poslední rok před Mnichovem stává se tu život peklem. Události se řítí nezadržitelně kupředu a hraničáři brzy poznali, jak marně spoléhali na pomoc zvenčí. Zatím, co české obyvatelstvo nemělo o hrozícím nebezpečí zaručených zpráv, byli Němci velice podrobně informováni. Přichází osudné září 1938, dochází k těžké politické evropské krizi, vyvolané brutálním fašismem za podpory světového imperialismu a kapitalismu. Otřásají se základy našeho státu-přichází osudová rána-Mnichov.

"Rok 1938 v Javorníku"

Na jaře r. 1938 začalo být v Javorníku politické ovzduší velmi tísnivé, obzvláště po obsazení Rakouska Němci

12. března 1938. V okolních pohraničních obcích, na říšském území, ve Fuchswinklu,Gesessu a.j. vlály napořád prapory s hákovým křížem. To vše rozrušovalo javornické Němce, kterých zde bylo 93%. Na příkazy z různých míst v Reichu počali se zdejší Němci organizovat a vyvíjet protistátní činnost. Tajně přecházeli hranice a přinášeli si nazpět zbraně. Ukrývali zbraně na různých místech v Javorníku : v opuštěné vápence při silnici do Krutvaldu (Travné), v hrobech na hřbitově, na zámku, v hospodářském skladišti aj. Došlo ke spojení menších německých politických stran v jedinou stranu SDP (Sudetendeutsche Partei), vedenou Konradem Henleinem. V Javorníku se tak stalo na slavnostní schůzi obecního zastupitelstva, po kterém byl na místní radnici vyvěšen prapor s hákovým křížem. Němci se stávali stále troufalejšími.

V květnu 1938 se napětí vystupňovalo. Hitlerova vojska byla soustředěna blízko hranic ČSR. Vláda republiky byla nucena učiniti ochranná opatření. Byla vytvořena Stráž obrany státu SOS ze spolehlivých občanů, příslušníků četnictva a finanční stráže. Všechny četnické stanice byly od května zapojeny i v noci na hlavní telef. linky. 20.května 1938 krátce před půlnocí byl vydán všem četn. stanicím rozkaz pro nastoupení pohotovostních složek SOS. Vystrojená družstva byla umístěna na státních hranicích a při přechodech. Družstva konala službu až do září 1938. Napětí se stále více stupňovalo, nejistota Čechů v Javorníku stále vzrůstala.

V září 1938 se odstěhovaly matky s dětmi do vnitrozemí ke svým příbuzným, zůstali jen muži. Ještě 21. září večer v 7 hodin odjížděly poslední rodiny. Poslední vlak před odchodem Čechů z Javorníka odjel z Javorníka 22.září 1938 v 11.38 h, u Hukovic jej však Němci vykolejili.

Dne 22.září 1938, krátce před 13. h, telefonovali četn. stanice z Vidnavy, že do města vnikli Němci, tzv. Freikorps (sudečtí Němci, přeběhnuvší hranice a vyzbrojení v Reichu), a obsadili všechny úřady. Češi byli po přestřelce nuceni opustiti město i s oddílem SOS. Padl jeden příslušník finanční stráže, Zelinka, a rolník Dadák z Čelčic, který jel do Vidnavy stěhovat svou dceru, manželku inspektora cel. úřadu. Po půl hodině bylo však telefonní spojení přerušeno. Kolem 13.30h vyvěsili Němci v Javorníku prapory s hákovým křížem a členové strany SDP s Freikorpsem obsadili státní silnici Bílý Potok-Javorník, jakož i křižovatky v Javorníku. Freikorps vnikl na území ČSR směrem od Bílého Potoka, jiný oddíl od Krutvaldu (Travné) a třetí od Švamlovic. Mluvčí Javornických Němců , Heinrich Stenzel, vyzval četnictvo a fin. Stráž k odchodu z Javorníka. Velitele stanice, Jana Smolu, praporčíka četnictva, vyzval, aby četnictvo odevzdalo zbraně, což tento rezolutně odmítl. Inspektor finanční stráže, Jan Kratochvíl, taktéž odmítl výzvu k odevzdání zbraní. Všechny ozbrojené složky, tj. četnictvo, fin. Stráž a oddíly SOS, se shromáždily ve státní budově

( v ulici 9.května). Velitel ozbrojeného oddílu dal Němcům na vědomí, že použije zbraně, bude-li proti Čechům podniknuta nějaká akce. Němci mezitím obsadili poštovní úřad. Poštmistr Rudolf Hampl zajistil peněžní hotovost a známky a přidal se se zaměstnanci pošty k ozbrojenému oddílu. Kolem 15.h byli přivezeni příslušníci fin. stráže z Bílého Potoka, kteří byli davem odzbrojeni. Byli v Javorníku znovu ozbrojeni a zařazeni do oddílu. Jelikož pak jednotliví příslušníci oddílu SOS z Bílé Vody přinesli zprávu, že tamní družstvo SOS a četnictvo bylo rozptýleno a probíjí se k Javorníku, rozhodl se velitel oddílu, že počká s odchodem, aby zachytil rozprchlé muže. Mezitím bylo zajato osazenstvo četn. stanice v Bernarticích a Krutvaldě a odzbrojena četn. stanice ve Vlčicích. Po 16.h se rozhodl velitel stanice s velitelem SOS, praporčíkem Janem Šedivým, že společně ustoupí z ohroženého Javorníka do místa silnějšího odporu ve Frýdberku (Žulové). Ozbrojená skupina s civilními Čechy uprostřed, si pak proklestila cestu mezi davem Němců a Freikorpsem. Velitelé sjednali s Němci dohodu, že nebude použito zbraně. Úředník města, Jäger, pak doprovázel jako parlamentář na motocyklu ozbrojenou skupinu Čechů. Oddíl čítal asi 70 ozbrojených mužů a civilistů. Za soumraku pak odešla skupina do Frýdberku, kam dorazila pozdě večer a pokračovala pak ještě v cestě až do Zighartic, kde zaujala bojovou pozici. V Zigharticích byly již první oddíly čsl. armády. Při přestřelkách, ku kterým zde na druhý den došlo, byl zastřelen člen finanční stráže Jaroslav Karban.

Dne 29. září 1938 převzala celý úsek čsl. armáda. Členové ozbrojeného oddílu z Javorníku pak konali službu v Domášově až do 6.října 1938 , kdy podle mnichovské dohody bylo pohraniční území odstoupeno Němcům. Skupina ustoupila přes Červenohorské sedlo k Zábřehu až do Loštic, okres Zábřeh.

Pohnutý osud měli 22. září 1938 zaměstnanci nádraží v Javorníku, přednosta stanice Holásek a pokladník Václav Bartl. Nemohli se totiž kritického dne zavčas dostat k ozbrojenému oddílu. Při pokusu o útěk byli místními Němci zadrženi. Když před 16.h připochodoval menší oddíl Freikorpsu od Švamlovic, obsadil nádraží a velitel vyzval české osazenstvo k předání hotovosti a úředních náležitostí. Češi pak byli odvedeni na náměstí, kde byly též soustředěny zbytky českých ozbrojených oddílů, které byly Němci pochytány po lesích. Celkem bylo na náměstí 28 Čechů. V 19h byli odvedeni do tělocvičny měšť. školy, kde je stráž hlídala do 24 hodin. Javorník byl na nohou: Němci oslavovali vítězství, heilovali do ochraptění, hudby vyhrávala, zámek byl osvětlen. Po 24.hod přijel oddíl z Pačkova a odvezl Čechy. Byli uvězněni v kasárnách v Pačkově. Tam je roztřídili: financi a četníci byli odvezeni do Drážďan, zaměstnanci nádraží v Javorníku byli zařazeni k německým soc. demokratům a komunistům. V Pačkově byli vězněni a surově vyslýcháni do 30. září 1938. Přibyl k nim ještě Vladimír Švehla z Javorníku a okresní soudce Dr.Jančík. V noci na 1.říjen 1938 byli SS Manny odtransportováni na pevnost do Kladska, kde byli vězněni v samovazbě. Jelikož vězňů přibývalo, sestrkali Němci vždy několik vězňů do jedné cely. Václav Bartl byl v cele společně s Vladimírem Švehlou a se správcem hřebčince z Frýdberka Loutockým. Když si vězňové 28.října 1938 zazpívali "Hej Slované…" , přišel klíčník, zbil surově vězně a uvrhl je opět do samovazby. Dostávali jen 2x denně jídlo: ráno čaj a kousek chleba, večer o ½ 6 tzv. " entopf"(hrách ,kroupy, čočku aj.). 15. a 16. listopadu neobdrželi vězňové ničeho k jídlu. 17.listopadu 1938, ráno v 5h, byli vyhnáni z cel do sklepa, tam pobyli do 11h, byly jim vydány osobní průkazy, naložili je do velkého autobusu s 5 něm.četníky a zavezli je v noci na hranice, kde je mezi Šternberkem a Hnojicemi pustili.

Javorník byl od 22. září 1938 do 6. října 1938 územím nikoho.

Dne 6. října 1938 sem vtáhla okupantská říšskoněmecká armáda s jednotkami SS a něm. četnictva.

"Javorník byl začleněn do tzv. Ostsudengau."

Text končí příležitostným razítkem při odtržení Javorníku od ČSR-JAUERIG, 22.9.1938, SEDETENLAND, hákový kříž.

KČP Olomouc, Ing.Karel Šimek

Deklarace proti sjezdu Sudetoněmců v Brně

My, pozůstalí po obětech řádění tzv. Sudetoněmců, pozůstalí Kruhu vyhnaných z československého pohraničí v letech 1938-1945, příslušnící vlasteneckých organizací Československé obce legionářské , Českého svazu bojovníků za svobodu, Českého svazu protifašistických bojovníků, Vlasteneckého svazu antifašistů, sdružení Osvobozených politických vězňů, Klubů českého pohraničí, Výborů národní kultury, a dalších organizací a hnutí,

Za první,

žádáme Magistrát města Brna, aby zastavil veškeré kroky k uspořádání sjezdu tzv. Sudetoněmců, nazývaných též landsmany a některými politiky nepravdivě "našimi krajany".

Za druhé,

Podle nás, občanů poškozených tzv. Sudetoněmci na rodinách, na životech našich blízkých a dalších československých občanů, na lidské důstojnosti i na majetcích uloupeních či zničených v letech záboru československého pohraničí, tito příslušníci tzv. Lansmanschaftů, se nikdy neomluvili našim poškozencům za utrpení, vraždy a loupeže spáchané jejich ordnery a freikorpsy na Čechoslovácích v letech 1938-1945. Nikdy neprojevili sebemenší empatii pro poškozené Čechoslováky, nikdy neuznali bestiální vyhnání 350 tisíc Čechoslováků z pohraničí ČSR po mnichovské zradě a dále z vnitrozemí Drahanské vysočiny, Svitavska, Jihlavska, Neveklovska, Sedlčanska a Berounska v letech 1940-1944. Tudíž nemají ani státoprávní ani morální právo sjíždět se v zemi, kterou ničili a okupovali v rámci III.reichu v letech ohrožení ČSR od 30. října 1938 do října 1945, jak to stanovil president ČSR Edvard Beneš ve vyhlášení válečného stavu s Německem a Maďarskem.

Za třetí,

činnost Lansmannschaftů je v rozporu jak s konstatováními Norimberského soudu o zločinné úloze tzv. Sudetoněmců na rozvrácení a zničení ČSR, tak s právním pořádkem ČSR a jejího nástupníka ČR, jehož součástí jsou prezidentské dekrety, které landsmané nezákonně neustále napadají. Na území ČR nelze tuto protiústavní a mezinárodně potiprávní činnost trpět. Žádáme parlament a vládu, aby k tomu zaujal přislušné kroky.Za jmenované vlastenecké organizace