Převzato a publikováno s právním a redakčním komentářem Hraničáře

Redakční anotace

Klubový zpravodaj Hraničář dlouhodobě sleduje případy, v nichž může docházet k obcházení či faktickému prolamování dekretů prezidenta republiky. Tyto dekrety jsou součástí ústavního pořádku České republiky a představují právní základ poválečného uspořádání i samotné existence našeho státu v jeho dnešní podobě.

Rozhodnutí Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 2. 2026 o vydání části mobiliáře státního zámku Hrubý Rohozec dědičce rodu Walderode vyvolalo závažné právní i společenské otázky. Publikujeme proto názorový text Zbyňka Prouska, který na případ upozornil, a doplňujeme jej o vlastní právní komentář.

Názorový text Zbyňka Prouska

(uveřejněno v plném znění)

ČESKÁ PODOBA JUSTICE OPĚT NA SCÉNĚ, A BOHUŽEL – NEJEN TO!

Opět se ukázalo, že kolonizace České republiky a tunelování zbytků jejího jmění není náhoda, ale systém.

Za součást takového systému považuji i rozhodnutí soudce Michala Poláka z Okresního soudu v Semilech ze dne 27.2.2026 o vydání části mobiliáře státního zámku Hrubý Rohozec v Turnově dědičce rodu Walderode.

Krom toho předmětné rozhodnutí, dle kterého má vdova po Karlovi des Fours Walderode, Johanna Kamerlanderová získat zhruba pět tisíc položek zmíněného mobiliáře státního zámku Hrubý Rohozec považuji za protiústavní i vlastizrádné!

Soudce je sice nezávislý, ale přesto nese odpovědnost za svá rozhodnutí, pokud jsou učiněna zaviněně v rozporu se zákonem a ústavou. Soudce proto nesmí prolamovat tzv. Benešovy dekrety – nemluvě o tom, že jestliže v letech 1938 až 1945 jako důvod k vyhlazování Čechů stačilo jejich české občanství, pak jako důvod ke konfiskaci majetku dle dekretu č. 108/1945 Sb., i Dekretů jiných musí stačit německé občanství.

Informace, že Národní památkový ústav se proti rozhodnutí soudu nebude odvolávat ve mně pak zakládá nejen podezření, že vše bylo předem na míru a možná i za hodně tučný peníz ušito, ale i podezření z trestného činu Porušení povinnosti při správě majetku českého státu.

Inu, v ničem nevidím náhodu, neboť kde je vlastizrádná vůle je i vlastizrádná cesta.

Domnívám se, že kdyby se pan soudce Polák věnoval vymáhání válečných reparací Německa vůči České republice s takovou horlivostí, s jakou se věnuje prolamování Benešových dekretů vydáním části mobiliáře státního zámku Hrubý Rohozec v Turnově dědičce rodu Walderode, pak by vlasteneckou veřejností nanejvýš pravděpodobně nikdy nebyl považován za lokaje podoby české justice.

Setkal jsem se i s názorem, že kdyby za soudcem Polákem byl na doprovodném obrázku (obrázku pořízeným ze zpravodajství ČT) místo státního znaku ČR umístěn Hákový kříž, tak by jeho oddanost byla mnohem transparentnější. To zde ale komentovat nechci a nebudu.

Nicméně, vzhledem k výše uvedenému mě proto také nikdo nevyvrátí názor, že sraz Sudetoněmeckého landsmanšaftu plánovaný na květen letošního roku v Brně není náhoda, ale nebezpečná součást onoho systému.

Slovo závěrem:
Česká republiko, bude mi po tobě smutno, ale tvůj národ bohužel nedbal a nedbá učení dle kterého "ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k jejímu opakování."

v Mělníku dne 28.02. 2026; aktualizováno 03.03.2026

ZBYNĚK PROUSEK
Předseda Spolku věřitelů a přátel práva.
Publicista a praktik specializující se na podporu domožení se práva a spravedlnosti i v ČR, a tak i kritik nedostatků v činnosti policie, prokuratury a justice. V oblasti podpory lidských práv a svobod v úzké součinnosti s Institutem Aleny Vitáskové.

Redakční právní komentář Hraničáře

1. Právní rámec: Dekrety prezidenta republiky (Benešovy dekrety) jako součást ústavního pořádku

Dekrety prezidenta republiky, zejména dekret č. 108/1945 Sb. o konfiskaci majetku Němců, Maďarů a zrádců, jsou stále platnou součástí českého právního řádu. Konfiskace podle tohoto dekretu byla ex lege, tedy automatická, bez nutnosti správního aktu.

Jakékoli pozdější rozhodování, které předpokládá, že konfiskace nenastala, je právně mimořádně problematické.

2. Kauza Walderode jako dlouhodobý právní spor

Případ Walderode se táhne od 90. let a je zatížen rozpory v judikatuře. Klíčové otázky, které soudy řešily:

• zda Karl des Fours Walderode byl německým státním příslušníkem,
• zda aktivně podporoval nacistický režim,
• zda mu bylo či nebylo vráceno československé občanství,
• zda existuje právní kontinuita vlastnictví umožňující restituci.

Žádný soud nikdy neprohlásil dekrety za neplatné. Některá rozhodnutí však fakticky obcházejí jejich účel, což je právně i společensky nebezpečné.

3. Problém neodvolání se NPÚ

Národní památkový ústav je správcem státního majetku a má povinnost péče řádného hospodáře.
Neodvolání se proti rozsudku, který znamená ztrátu tisíců položek státního mobiliáře, je:

• právně neobhajitelné,
• potenciálně porušující povinnost při správě cizího majetku,
• společensky alarmující.

Tento krok posiluje podezření, že nejde o izolovaný incident, ale o širší trend.

4. Společenský kontext a riziko precedentu

Každé podobné rozhodnutí vytváří precedent, který může být použit v dalších sporech o majetek konfiskovaný podle dekretů.
V kombinaci s rostoucí aktivitou sudetoněmeckých struktur to vyvolává oprávněné obavy veřejnosti.

Závěr redakce

Případ Hrubého Rohozce není jen právní epizodou. Je součástí širšího procesu, v němž se jednotlivými kroky oslabuje poválečné právní uspořádání a zpochybňuje se legitimita dekretů prezidenta republiky. Hraničář bude tyto případy nadále sledovat, analyzovat a zveřejňovat, protože jde o obranu historické kontinuity, státní suverenity a právního státu. Klub českého pohraničí bude vždy pevně stát za historickou pravdou, bude hájit suverenitu České republiky a její ústavní pořádek.

Autor: Redakce klubového zpravodaje Hraničář