Pohraniční stráž za branné pohotovosti

 

Ve snaze co nejvíce očernit a zdiskreditovat Pohraniční stráž jako významnou složku branného systému socialistického Československa, je všemožnými „hlasnými troubami“ současného režimu neustále vytrhávána a omílána pouze jejich funkce v míru při ochraně státní hranice zabezpečující až „do krajnosti použití zbraně“ jejich neprůchodnost. Téměř vůbec se však nehovoří o nezastupitelné úloze PS i při obraně státního území za branné pohotovosti a za války.

Pohraniční stráž ale také byla složkou ozbrojených sil ČSSR zaplňující absenci teritoriálního vojska, především v pohraničí. I to byl jeden z důvodů, proč byla PS od 1. 1. 1966 převedena v rámci vytvoření tzv. jednotných ozbrojených sil od ministerstva vnitra k ministerstvu národní obrany a vybavena těžkou technikou (tanky, samohybnými děly, obrněnými transportéry, raketomety, bezzákluzovými protitankovými kanóny (BZK), protitankovými řízenými střelami (PTŘS) apod.

Pohraniční stráž vedle svých hlavních úkolů v míru byla připravována k odražení určitých sil protivníka bez zásahu armády. Jednotky PS byly chápány i jako vojenská síla, která mohla klást značný odpor mechanizovaným i tankovým jednotkám protivníka. Na základě konkrétní situace se předpokládal jejich zásah proti slabším jednotkám protivníka nebo proti blíže nespecifikovaným, silně ozbrojeným skupinám, které by operovaly v příhraničním pásmu našeho výsostného území.

Úkol obrany teritoria zůstal PS i po opětném převedení k ministerstvu vnitra (bez těžké techniky) od 1. 1. 1972. K těmto úkolům se příslušníci PS také cílevědomě připravovali.

Například pohraniční roty kromě ostrahy státní hranice pravidelně nacvičovaly obranu území ČSSR v tzv. cvičných opěrných bodech, což bylo ženijně vybudované cvičiště se zákopy, s okopy pro techniku a zbraně. Každá rota PS měla mít schopnost aktivně a úspěšně bránit objekt roty při nenadálém napadení ze země i ze vzduchu.

Kromě toho měly roty vybudovaný i přísně utajovaný „ostrý“ opěrný bod, o jehož existenci věděl jen velitel roty a ženista provádějící jeho údržbu. Jednalo se o železobetonové bunkry zcela zakryté zeminou a maskované porostem, které by byly aktivovány až v případě napadení.

Vybudovaný opěrný bod roty měl umožnit aktivně bránit svěřený úsek, odrážet protivníka a nedovolit mu pronikat do hloubky našeho území. Tím měly být vytvořeny podmínky pro odražení agrese rozhodnou útočnou činností útvary a jednotkami ČSLA. 

Předpokládaná činnost PS zahrnovala boj s jednotlivými skupinami protivníka na státní hranici nebo s vysazenými ozbrojenými skupinami na našem území a to jak z mírových objektů, tak případně z vybudovaných opěrných bodů, dále plnění vymezených úkolů k obraně státního území v těsné součinnosti s útvary ČSLA podle zpracovaných plánů součinnosti a upřesnění v době zvýšeného nebezpečí, dále obrana svěřeného úseků při nenadálém napadení úpornou obranou svých opěrných bodů s cílem co nejvíce zdržet nápor protivníka a umožnit tak včasné rozvinutí útvarů ČSLA.

Po odražení agrese a přenesení bojové činnosti na území agresora měla PS plnit nadále úkoly k ochraně státních hranic a specifické úkoly spojené s obranou teritoria a hlubokého týlu bojujících armád ve svěřeném úseku státních hranic a příhraničním území v součinnosti s teritoriálními bezpečnostními složkami včetně Lidových milicí.

Část pohraničních jednotek nebo skupin měla být připravena k plnění specifických úkolů (partyzánskými formami) za situace, kdy by byla vedena po určitou omezenou dobu bojová činnost na našem území.

Příslušníci PS procvičovali i další úkoly určené pro teritoriální síly a řadu z nich i prakticky prováděli, jako například asistenci a posilování Veřejné bezpečnosti apod. Rovněž mobilizačním úkolem Pohraniční stráže bylo vytvářet teritoriální jednotky, například brigádu ochrany teritoria, dále jednotky silniční nebo pro doprovod válečných zajatců, střežení zajateckých táborů apod.

Pohraniční stráž byla tedy považována za branné pohotovosti svým charakterem za vojsko teritoriální s hlavním úkolem ostrahy státní hranice a spoluúčasti na obraně státního území. Odpovědnost za obranu státního území však neslo polní vojsko ČSLA.

Po splnění úkolu při obraně státního území se vojsko PS mělo mobilizačně doplnit a po bojovém stmelení být připraveno k plnění stanovených specifických úkolů, přičemž hlavním posláním zůstala obrana a ochrana státní hranice.

Charakter Pohraniční stráže jako teritoriálního vojska podtrhují úkoly, které byly PS na počátku sedmdesátých let minulého století pro období války stanoveny: 

  1. jako hlavní úkol být po mobilizačním doplnění a bojovém stmelení připraveno podle vývoje situace znovu zaujmout ochranu státní hranice,

  2. vést boj proti taktickým a diverzním výsadkům nepřítele v prostoru činnosti PS,

  3. plnit úkoly pořádkové služby,

  4. spolupodílet se s orgány Veřejné bezpečnosti na plnění mimořádných bezpečnostních úkolů k udržení klidu a pořádku na teritoriu,

  5. spolupodílet se s dalšími teritoriálními vojsky a orgány státní správy na likvidaci následků napadení teritoria zbraněmi hromadného ničení,

  6. plnit jiné mimořádné úkoly dle vývoje situace.

 

PROHLÁŠENÍ
účastníků IV. celostátního setkání
ochránců československých státních hranic
Klubu českého pohraničí, o.s.

My, účastníci IV. celostátního setkání ochránců státních hranic společného státu Čechů a Slováků jsme se sešli, abychom v roce 90. výročí vzniku Československé republiky zaujali stanovisko k problémům, které se dotýkají odkazu jejích zakladatelů a českých národních zájmů.

Odmítáme plány současné české vlády na instalaci americké radarové základny a jakoukoliv vojenskou přítomnost cizích států v ČR. Žádáme příslušné státní orgány, aby ukončily jednání s vládou USA a vypsaly k této záležitosti referendum. Současně žádáme stažení ozbrojených sil ČR ze zahraničních misí, které přímo podporují snahu USA po světovládě a poškozují pověst českého národa ve světě.

Odmítáme nátlakové akce a politickou linii sudetoněmeckého landsmanschaftu na zrušení Dekretů prezidenta ČR Dr. Edvarda Beneše, které jsou trvalou součástí českého právního řádu a kolaboraci českých politiků, zejména Václava Havla a Petra Uhla, kteří přijali tzv. Evropskou cenu Karla Velikého. Tento čin považujeme za zradu českých národních zájmů a zhanobení obětí fašismu.

Vyzýváme signatáře Postupimské konference r.1945, vlády USA, Velké Británie, Francie a Ruska, aby veřejně zaujaly stanoviska k tehdy přijatým závěrům o odsunu Němců z ČR a k současným požadavkům sudetoněmeckého landsmanschaftu.

Vyzýváme vládu ČR k odmítnutí požadavků letošního sudetoněmeckého srazu v Norimberku a k přijetí rozhodnutí o zrušení sudetoněmecké kanceláře v Praze, jejíž působení narušuje pozitivní rozvoj přátelských vztahů Čechů a Němců.

Je řada na sudetoněmeckém landsmanschaftu, aby se omluvil za rozbití ČSR, v níž Němci požívali nejširší možnou autonomii, za vyhnání, teror a vraždy českých občanů, za škody, které způsobili České republice. Prvním krokem, který by svědčil o jejich upřímnosti navázat dobré vztahy s ČR, by byly válečné reparace SRN vůči ČR uskutečněné z iniciativy sudetoněmeckého landsmanschaftu.

Odsuzujeme všechny projevy terorismu doma i ve světě. Proto považujeme vyznamenání skupiny bratří Mašínů premierem M. Topolánkem a Oty Rambouska ministriní Vl. Parkanovou za akt neslučitelný s posláním představitelů ČR, za akt, který je ve svém důsledku uznáním legálnosti terorismu vůči mezinárodně uznanému státu, respektovanému členu OSN, v daném případě vůči ČSR. Takové jednání představitelů ČR zpochybňuje jejich kompetenci zastávat vládní funkce a ve svých důsledcích je jednou z příčin narůstající kriminality, agresivity, terorismu, neofašismu a všeobecného úpadku morálky v naší zemi.

Jsme hrdi na všechny občany naší společné vlasti Čechů a Slováků, kteří věnovali své síly, zdraví a životy budování, obraně a ochraně sociálně spravedlivé společnosti. Jsme hrdi na svou minulost.

Posíláme přátelské pozdravy všem občanům, kteří se nemohli zúčastnit našeho setkání, stejně tak, jako našim přátelům v zahraničí. Vyzýváme je, aby tak jako dříve, věnovali i nyní své síly boji za demokracii v jejím původním smyslu slova, sociálně spravedlivou společnost, přátelství mezi národy a mír ve světě. Vyjadřujeme svou solidaritu všem lidem doma i v zahraničí, jejichž lidská práva, národní a sociální zájmy jsou potlačovány v zájmu současných mocných sil globalizovaného světa.

V Praze 24.5.2008

Účastníci IV. celostátního setkání
ochránců československých státních hranic
Klubu českého pohraničí, o.s.