Vzpomínkové shromáždění u příležitosti 80. výročí mnichovské zrady

12.10.2018 18:09

V sobotu 29. září 2018 uspořádala Ústecká KR KČP vzpomínkové shromáždění u příležitosti 80. výročí mnichovské zrady. Shromáždění se konalo u pomníčku v Postoloprtech „Již nikdy Mnichov“.

Před shromážděním v prostorách Umělecké základní školy v Postoloprtech, vystoupili žáci této školy pro účastníky shromáždění s velmi hezkým kulturním programem.

 

S hlavním projevem vystoupil u památníku Jozef Servista. Ve svém projevu uvedl:

 

 

            Vážení přátelé, spoluobčané, soudružky a soudruzi, hosté!

            Česká republika se nachází v období svého stoletého působení. V jejim vývoji se však vyskytují období, která naše společnost vnímá citlivěji, než-li ta ostatní. Konstatuji však, že bez jejího vzniku, by nebyly také velice vážné události jako ta, která její vývoj ovlivnila negativně, a společnost je na ně háklivá.

            Dovolte mi jednu z nich dnes, při této příležitosti připomenout. Ano, jedná se o Mnichovskou zradu, nebo-li Mnichovký diktát! Tento výraz je oprávněný neboť vystihuje podstatu věci. Nelze přeci hovořit o tom, že šlo o dohodu, když tento nehorázný akt, byl uzavřen o nás a bez nás! Jaké bylo spolehnutí na naše „přátelé“ Anglii a Francii, kteří bez váhání dne 30.9.1938 za účasti Musoliniho, spolutvůrce fašismu a Adolfa Hitlera, nacistického politika, který byl později zodpovědný za zločiny nacistického režimu, s klidným svědomím tento „diktát“ podepsaly. Muselo to být velice potupné pro Československého zástupce, který jej přebíral a kterému bylo oznámeno, že Československo musí do 30.10.1938 postoupit Německu tzv. Sudety. To znamenalo postoupit pohraniční oblasti na němž bydleli němečtí občané. Rázem jsme přišli o téměř třetinu našeho území.

            Velice toto rozhodnutí zapůsobilo i na tehdejšího prezidenta Eduarda Beneše. Myslím si, že jeho vyjádření v tehdejší době, hovoří o jeho pocitech a zklamání, které cítil od tzv. „spojenců“ Anglie a Francie. Mám za to, že v jeho vyjádřeních byly tehdy pocity našich občanů. Dovolte mi, abych ocitoval jeho tehdejší slova, která napsal. Cituji: „A pak v Mnichově 30. září v noci byla našemu státu a národu zasazena rána palicí do hlavy, bez naší účastí a přes mobilizaci veškeré naší branné moci, byla smluvena a podepsána čtyřmi velmocemi – a nám pak i vnucena- pro Evropu a celý svět, ostudná dohoda mnichovská“. „Československo, o němž se v Mnichově jednalo, pozváno nebylo, ačkoliv jsem o to výslovně žádal. Bylo mu sděleno, že jeho delegát může být v Mnichově přítomen a že, bude-li zapotřebí, bude zavolán. Byl zavolán až tehdy, když mu bylo oficiálně předáno jednostranné rozhodnutí čtyř velmocí. Byl to jen další doklad toho, jak s námi čtyři evropské velmoci,neuvěřitelně nakládaly a jak jsme se jejich rozhodnutími nikdy nemohli a nesměli cítit vázáni“.

            Vážení příomní, já tato fakta uvádím proto, že i dneska se velmi hovoří o tom jak nám uvedené „ přátelské“ evropské mocnosti chtěly pomoci. Proč, a za jakým účelelm jsou zapomínána a zkreslována jeho slova? Domnívám se, že hřeší na to, že mladí si na tyto události nepamatují a velmi málo se o tom dozvědí z médií, nebo ve škole. Nemělo by se zapomínat na to, že kdo nezná svoji minulost, nemůže rozumět a znát ani svoji budoucnost. Nemělo by být o této otázce vzpomínáno ve většině případů než-li pouze při oficiálních projevech politiků, nebo jako je tomu i v současnosti v médiích, při smutném osmdesátém výročí Mnichova. Rozhodující roli musí sehrát média a školy, a to nejen v tomto případě.

            Proč? Protože požadavky organizace Sudeten Deutsche Landsmanšaftu, vedena jejím předsedou panem Posseltem nemůžeme brát tak, že jde o požadavky, které by nás měly „uspávat“, ale měli bychom je brát vážně a nikoliv, že je někteří naši představitelé budou laxně přecházet.

Zamysleme se vážení přítomni nad tím, že z průzkumu na jaře letošního roku, který byl provedený agenturou NMS Market Research vyplynulo, že téměř- a cituji: “50% dotázaných Čechů neví,co se v roce 1938 stalo! Ve věkové kategorii 18 až 24 let nemá povědomí o událostech z roku 1938 okolo 60% dotázaných“ konec citace .

            Zní Vám to dobře v uších? Určitě ne, stejně jako mně. Je třeba tuto minulost připomínat neustále.  Ať si všichni uvědomí kolik to stálo životů. Osobně jsem přesvědčen o tom, že nemůžeme poklonkovat těm, kteří pro nás připravovali likvidaci. Nechci a nemohu se ztotožňovat s tím, že akcí Sudeten Deutsche Landsmanschaftu se zúčastňují nebo zůčastňovali někteří naší představitele jako například pan Bělobrádek, Sobotka, Nečas a jiní. Toto je pro mne odsouzeníhodný čin, který znovu otevírá prostor těm, kteří v minulosti organizovali protektorát Behmen und Mehren. Můžeme snad zapomenout na to, co zažili naši občané , kteří byli vyhnáni z českého pohraničí, kde žili a popsali to ve svých vzpomínkách vydaných v roce 1999? Nebo se dá zapomenout na Mnichov z událostí, které se staly v Chomutově, Liberci, Postoloprtech, Ústí nad Labem a jinde a to nejen v našem kraji? To zapomenout nelze. Svědkové ještě žijí!

            Můžeme snad zapomenout na zavření vysokých škol, na demonstrace proti fašismu, nebo politický odboj? Na perzekuce,které po Mnichově nastaly??? Mám za to, že je třeba i v současnosti připomenout ono fučíkovské „ LIDÉ BDĚTE“!.

            Když jsem se zmínil o studentech, dovolte malé odbočení. Při vzpomínce na zavírání vysokých škol si nemohu odpustit poznámku. Proč zmizel z našich významných dnů z kalendáře Mezinárodní den studenstva? Ano byli to studenti, kteří jako mladí byli zneužití při kontrarevoluci! A přesto jim současný režim „ukradl“ jejich svátek Mezinárodní den studentstva. Dál to nechci rozvádět. Ale přeci jenom. Není Mnichov a přece se tento fakt stal.

            Bděte a mějte se na pozoru. V Ústí nad Labem bylo zřízeno muzeum nikoliv ke vzniku republiky, ale k tomu, aby se tam představovalo jak němci trpěli při „odsunu“ z pohraničí, nebo jiný

fakt kdy byla v Praze zřízena kancelář „firmy“ Sudeten Deutsche Landsmanšaft, do Brna se na různé akce zvou představitelé této „významné organizace“ a dělají se další věci, které odvádějí pozornost od uvedené organizace a důsledků Mnichova. Udělá někdo výstavu nebo televizní program o tom, proč byl Mnichov,  co zažívali naší lidé při „stěhování“ z pohraničí apod.?

            Nikde nic a přitom se ekonomice daří! Řekne mi někdo upřímně a proč různé tzv.„Neziskové organizace“ dostávají na svoji „činnost“ statisíce i miliony ze státního rozpočtu a přitom takováto společensky prospěšná organizace – jako KČP je a který současně bojuje proti zapomenutí Mnichova, německé okupaci,  spravedlivě hodnotí dobu, kdy nám vládli němci, kteří povraždili tisíce našich lidí,zničili města,vesnice tak na svoji činnost z rozpočtu nedostane ani korunu a musí si na ni vydělat? To je ostuda tohoto kapitalistického zřízení.

Vážení přítomní.

Osobně si vážím toho, že KČP si je vědom zodpovědnosti a věnuje tomuto období ve své činnosti dostatek prostoru, aby ukázal co to pro nás znamenalo a jaké poučení si je třeba z této doby vzít.

Závěren chci prohlásit:  Již nikdy Mnichov, již nikdy protektorát!

Važme si KČP a braňme obsah jeho hesla: Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast.

 

Fotogalerie: Vzpomínkové shromáždění u příležitosti 80. výročí mnichovské zrady