Moravskoslezská krajská rada KČP si připomněla Liptáňskou tragédii.

25.09.2018 19:58

Dne 22. září 1938, asi v 18 hodin, když se již stmívalo, dali Alfred a František Seligovi, Karel Reichel a František Görlich povel k odzbrojení četnické stanice v Liptani. Zjistili, že na četnické stanici v Liptani je důležitá telefonní ústředna pro sběr zpráv pro velitelství praporu SOS, který měl svoje sídlo v Bruntále. Hlavní původcové bratři Seligové, Reichel a Görlich se sešli již před 18 hodinou na nádraží v Liptani, jsouce ozbrojeni automaty. Odtud pochodovali přes obec k četnické stanici, která byla umístěna v domě č.p. 261 v horní polovině obce Liptaně, poněkud stranou od hlavní silnice.

K tomuto demonstrativnímu ozbrojenému hloučku, za různých výkřiků, přidružovali se ostatní mladí z Liptaně, vesměs nacisté, kteří byli pravděpodobně předem informováni nebo vyzváni, aby se zúčastnili slavnostního odzbrojení četnické stanice. Než tento zfanatizovaný zástup nacistů došel k četnické stanici, čítal asi 150–180 mužů. Ozbrojený zástup došel až k budově četnické stanice a hlavní původci vstoupili do úředních místností. Ostatní ozbrojenci zůstali zatím stát venku u vchodu do budovy a střežili kasárna zvenčí. Velitel stanice vrchní strážmistr Rudolf Mokrý při vstupu hlavních původců do kasáren byl ve své kanceláři a podle neprokázaných výpovědí prý pronesl tato slova: „Jsem na smrt připraven.“ Nato si ozbrojenci kategoricky žádali vydání zbraní a pohrozili posádce, že v případě odporu a nevydání zbraní budou na místě postříleni. Celá situace byla pro posádku četnické stanice natolik hrozivá, že velitel Mokrý se rozhodl dát se odzbrojit. V té době přijížděla na motorce ke stanici dvoučlenná hlídka dozorčích finanční stráže praporu SOS Inocenc Dostál a Vítězslav Hofírek. Ozbrojená skupina nacistů, která střežila příjezd k četnické stanici, chtěla tuto hlídku zastavit. Hlídka však nezastavila a teprve, když byla bezprostředně ohrožována nacisty zbraněmi, oba její členové seskočili z motocyklu a doběhli k četnické stanici, kde se chtěli ukrýt (Netušili však, že stanice je již obsazena nacisty a byli stejně jako ostatní příslušníci SOS odzbrojeni). Při útěku hlídky směrem ke stanici padl první výstřel. Poté došlo ze strany vzbouřenců k prudké palbě. V nastalém zmatku dav střílející před stanicí zastřelil tři německé občany. Zabiti byli: Karel Metzke, Jan Křístek a Alois Müller. Rozlícený dav počal křičet, že za jejich mrtvé musí být všichni čeští četníci na stanici zastřeleni. Na toto zavolání davu se Alfred Selig, který byl ozbrojen automatem, vrátil s několika ozbrojenci znovu do místnosti četnické stanice, kde chladnokrevně postřílel odzbrojené, a tedy zcela bezbranné příslušníky SOS. 

O život tak přišli:

  • vrch. stržm. četn. Rudolf MOKRÝ. Narozen 24. března 1887, velitel četn. stanice Liptaň, zavražděn tamtéž 22. září 1938.
  • stržm. četn. Vilém LEHER. Narozen 29. května 1912, příslušník četn. stanice Liptaň, zavražděn tamtéž 22. září 1938.
  • vrch. resp. fin. stráže Ludvík SVOBODA. Narozen 6. dubna 1899 v Horních Heřmanicích, zařazen na odd. fin. stráže Štundorf, zařazen na odd. fin. stráže Fulštejn, zavražděn 22. září 1938 v Liptani.
  • doz. fin. stráže František ČECH. Narozen 21. září 1910 v obci Dobřinsko (okr. Mor. Krumlov), zařazen na odd. fin. stráže Rusín, zavražděn 22. září 1938 v Liptani.
  • doz. fin. stráže Inocenc DOSTÁL. Narozen 17. prosince 1910 v Michnově (okr. Litovel), zařazen na odd. fin. stráže Fulštejn, zavražděn 22. září 1938 v Liptani.
  • doz. fin. stráže Vítězslav HOFÍREK. Narozen 30. června 1910 v Řícmanicích (okr. Brno-venkov), zařazen na odd. fin. stráže Fulštejn, zavražděn 22. září 1938 na četnické stanici v Liptani.

Celou posádku četnické stanice v Liptani se tak navždy podařilo umlčet. Mrtvoly zavražděných příslušníků byly druhého dne, tj. 23. září 1938, naloženy na nákladní automobil a odvezeny do Hlubčic (již ležících v Německu), kde byly zahrabány v ústraní tamějšího hřbitova. 

Po osvobození Československa proběhlo vyšetřování liptaňského zločinu. Účastníci vraždy českých příslušníků byli podle rozsudku Lidového soudu v Opavě ze dne 29. října 1946 spravedlivě potrestáni. Tři z nich dostali trest smrti. Hlavní viníci – bratři Seligové – však trestu unikli. Těla Františka Čecha, Inocence Dostála a Vítězslava Hofírka byla exhumována a převezena do Československa. Obětem liptaňské tragédie byl v roce 1947 postaven a odhalen památník.

Moravskoslezská krajská rada KČP nezapomíná na památku 6 zavražděných příslušníků SOS a četnictva v Liptani. Letos v sobotu 22.9. 2018 položila za účasti paní starostky Liptaně Mgr. Blanky Klimoškové, poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Leo Luzara a dalších hostů kytice u dvou pomníků této tragédie.

Přítel Petr Vartecký člen MS KR KČP a dlouholetý spoluorganizátor pietní připomínky Liptaňské tragédie přečetl poslední dopis dozorce finanční stráže praporu SOS Vítězslava Hofírka své rodině -

Drahá maminko, táto, Milice!

Nechtěl jsem Vás strašiti, proto jsem nepsal pravdu. Jest to zde snad ještě horší, než Vám píši. Situace je taková, že není naděje, že by nedošlo k válce. Všichni Němci, kteří měli narukovat v Československu, utekli do Německa den před narukováním. Dnes stojí proti nám ve Fulštejně na 1000 těchto zběhů, kteří čekají na rozkaz, aby nás mohli napadnout. Spíme vstoje, kleče. Hlídkování máme tolik, že na spánek zbývají jen dvě hodiny denně. Poplach střídá poplach, to napětí a nervozita jsou strašné, snad se z toho někteří nezblázníme.

Nevíme, kdy to začne, snad 27. září, jak jsem se dozvěděl, snad dříve, lepší by to bylo, kdyby to začlo hned, než být stále v nejistotě. Jsme zde samí finančníci a četníci, vojsko žádné, je nás málo a posila nejde. Vím určitě již dnes, že se odtud nedostanu, dojde-li k něčemu. Jsme obětní beránci, vydaní napospas těm, kteří nás chtějí napadnout.

Těší nás však pomyšlení, že svými životy vykoupíme Vás ve vnitrozemí. Strach nemám ani já, ani moji kamarádi a stane-li se něco, buďte na mne hrdi, že jsem padl pro naši drahou vlast a neplačte pro mne, o to jediné Vás prosím v podvečer mého života. Jsem rád, že jsem Vám tento dopis neposlal hned a nepostrašil Vás. Pomyšlení, že žijete ve strachu o mě, ztěžovalo by mi mou poslední chvíli.

Padnu-li, pak bude-li to možné, splňte moje poslední přání, které jsem Vám napsal. Tebe, maminko, líbám na čelo a loučím se s Tebou. Měl jsem Tě strašně rád a promiň mi chvilky, kdy jsem Tě zlobil. Milice, buď hodná, ať je z Tebe pořádné děvče, udělej rodičům radost a vynahraď jim mne. Neopusť je ve stáří, jsou oba dobráci. Nebuď trucovitá ani svéhlavá, neměl bych v hrobě pokoj. Vy, taťko, mějte se také dobře, měl jsem Vás rád jako vlastního tátu, snad jsem Vám to nedával najevo, ale v srdci to bylo. Staral jste se o mě, pokud jsem byl mladý, nikdy jsem na to nezapomněl, a proto Vám tisknu ruku po chlapsku.

Pozdravujte také celou naši přízeň a spolužáky. Najdete-li Grétu a bude-li chtít, vezměte ji k sobě. Ona je dobrá, měla mě ráda a doma nemá med, snad Vám bude jednou dobrá. Líbám Vás ještě jednou a čekám svůj osud z rukou nejvyššího velitele.

Váš Slávek

Poté proběhla rekonstrukce liptáňské tragédie z roku 1938 a pietní akce k uctění 6 zavražděných členů Stráže obrany státu.

 ČEST JEJICH PAMÁTCE!

Jan Gara, MS KR KSČM

Video  k nahlédnutí ZDE

Fotogalerie: Moravskoslezská krajská rada KČP si připomněla Liptáňskou tragédii.

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>