Žijeme ve dvou světech – Pandořina skříňka

25.02.2019

Pandořina skříňka
Pandořina skříňka

    V lidském životě s určitou pravidelností stále častěji nastává období a chvíle, kdy člověk je nucen více či méně přemýšlet o sobě samém a nad všemi podněty, které přicházejí. Ať už se jedná o záležitosti osobního rázu, či o záležitosti, které jsme donedávna považovali za uzavřené, neboť pro předcházející generace, měly vždy jen špatné a katastrofální důsledky.

Žijeme v relativním přepychu, ale uvnitř strádáme, a celý národ je v "mrákotách", politicky a kulturně pevně ovládaný, rukou těch, kteří se rozhodli ho zničit, zbavit naděje, po které přichází bezmoc. Ta tam jsou slova novopečeného prezidenta Václava Havla z 1. ledna 1990, kdy v novoročním projevu hovořil o tom, že skončila éra zdeformovaného vývoje a nadešlo období, kdy budeme moci bez tvrdých vnějších tlaků vytvářet naše nové poměry.

Píše se rok 2019 a naše společnost stojí na mnohem složitější křižovatce, než na které stál Václav Havel, který pootevřel pomyslnou Pandořinu skříňku, aniž si uvědomoval důsledek svých činů. Společnost opojena chimérou vítězství však nebrala v potaz vychýlené kyvadlo dějin, kde neplatí, že vše naopak je to lepší, když ještě navíc živelný nekontrolovatelný pohyb vše umocňuje. To pochopitelně vyvolává otázku, jak moc se současná Česká republika s těmito pohyby vypořádala? Dnes a denně mimo jiné cítíme, že naše společnost je nemocná pod tlakem globalizačního spekulativního plánu zbavit národy hranic a jejich lidi identity, bez které nic neznamenají a stávají se otrokem. A jako otroci poslouží zájmům několika mocných.

Již mnohokrát ve své dlouhé historii stáli prostí lidé v této zemi před oprávněnými pocity nespravedlnosti a křivdy. Je nutno opět učit naše děti pravdě! Stojíme proto před nesmírně těžkým úkolem navázat na zpřetrhané vlastenecké kořeny v kontextu dnešní doby, kdy byznys je prioritou a vlastenectví ke svému národu se nenosí.

František Kovář