Tábor smrti a utrpení v Lomnici

Vážení čtenáři

V letošním roce 2020 prožíváme 75.výročí ukončení nejhroznějšího válečného konfliktu na světě a osvobození naší vlasti, Československé republiky. Líčení zvěrstev,napáchaných nacisty za druhé světové války zaplnila již stránky mnoha knih a lidé tak dostávají do rukou otřesnou kroniku událostí, která však není ani do dnešních dnů zcela dopsána. Zajatecký tábor v Lomnici je toho příkladem.

Jsem proto nesmírně rád, že se s vámi mohu o historii lomnického lágru a událostech s ním sovisejících podělit. Ty velice dobře popsal Dr. Václav Štěpán, který podle pamětníků sloužil v 60. letech v místních kasárnách a dále přímý účastník výstavby tábora, Bohumil Steiner.

Zajatecký tábor v Lomnici byl svojí velikostí a počtem obětí jedním z největších na Moravě. Vybudován byl v katastru obce Lomnice, v místech, kde se kříží železniční trať Olomouc- Krnov se silnicí vedoucí z Olomouce a Šternberka do Bruntálu a Krnova. Zajatecký hřbitov je nedaleko odtud, u místního kostela a civilního hřbitova. Obec leží v oblasti Nízkého Jeseníku s nedalekou nejvyšší horou Slunečnou a vodní nádrží Slezská Harta.

Lomnice je již podle svého názvu obcí slovanskou(Doc. Dr. Ladislav Hosák - Dějiny Rýmařovska 1. díl, Prof. Dr. František Hrubý - Severní Morava v dějinách). Vznik obce není zcela jednoznačný. Některé prameny jej posazují již do století třináctého (kolem roku 1269) jiné do čtrnáctého, kolem roku 1341. Jedno je ale jisté. Po celou dobu své existence ve středověku patřila společně s okolními obcemi Tylov, Dětřichov nad Bystřicí a Ryžoviště mezi obce panství Sovinec. Ani jí se samozřejmě nevyhnuly středověké kolonizační vlny a politické a náboženské zlomy, a tak byla zvláště po Bílé Hoře rekatolizována a poněmčena (Dr. František Spurný - Dějiny Rýmařovska 3.díl).

To přetrvávalo až do doby vzniku 1. Československé republiky, kdy sem přicházejí , jako ostatně všude do pohraničí, čeští obyvatelé. Jedním z nich je pražský podnikatel, ředitel cukrovarnické společnosti a její pozdější výhradní majitel, Dr. Joe Hartmann. Ten, v době po 1. pozemkové reformě, kupuje a současně staví v Lomnici řadu nemovitostí. Mezi koupenými je mimo jiné i 1144 ha půdy, především lesní, a také pozemky, na kterých je v pozdější době stavěn lomnický zajatecký tábor.

Přicházejí 30. léta minulého století a začínají se projevovat první příznaky henlainovského hnutí. Strana SdP je založena v roce 1935. Proti ní se společně s Čechy staví právě Dr.Hartmann. Situace se vyhrocuje. Po "Mnichovu" musejí čeští obyvatelé v čele s Hartmanem Lomnici opustit. Odcházejí do vnitrozemí a Dr. Hartmann do Prahy. Jeho pozemky jsou mu v roce 1939 zabaveny pro potřeby Vermachtu. Tyto události jsou velice dobře popsány místním kronikářem a písmákem Karlem Riedelem v kronice obce, vedené do roku 1945.Tu v překladu vydal Spolek staré sovinecko.

Na parcele 1269/1, v KÚ Lomnice, se počátkem roku 1940 začíná stavět vězeňský tábor, naproti přes silnici kasárna a muniční sklady. Za tímto účelem je uměle vytvořena firma nesoucí název "Arbeitsgemeinschaft Mährisch Schönberg Lobnig". Tato firma je povinně zadotována řemeslníky a pomocnými dělníky z řad zaměstnanců stavebních firem obcí, ležících na území Sudet. Mezi takto najatými zaměstnanci je také v té době 16-ti letý Bohumil Steiner z Loučné nad Desnou, který jako jediný mohl po odsunu Němců podat svědectví o životě v táboře. Pracovní síly této firmy jsou doplněny pravděpodobně politickými zajatci z Polska, Rakouska a Protektorátu Čechy a Morava. Přicházejí z Kladska a je jich tu v té době asi 200 . V květnu 1941 je tábor již téměř dostavěn a zajatci jsou koncem června odsunuti údajně do Králík. Na zmíněných pozemcích je postaveno 8 dřevěných baráků, sloužících jako ubikace pro vězně, kuchyň pro 500 osob, umývárna, kanceláře a 2 strážní věže. Celá plocha byla obehnána vysokým plotem s ostnatým drátem. Naproti, přes cestu, tam kde stojí dnes pamětní kámen, byly postaveny pro strážné tábora ubikace a latrýna.

Tábor nezůstal dlouho prázdný. Po napadení Sovětského svazu přichází 22. září 1941 z nádraží v nedalekém Dětřichově nad Bystřicí skupina 800 až 900 sovětských zajatců. Ti sem byli deportováni nikoliv z Osvětimi, tak jak je napsáno na pamětním kameni, ale z polského kmenového tábora v dnešních Lambinovicích ( Lamsdorf). Někteří z nich pak byli v půběhu dalšího období odsunuti jinam. V táboře jich ale podle sčítání, které provedli údajně civilní zaměstnanci, zůstalo 800.

Zajatecké tábory byly řízeny vojenskými okruhy.Tábory na území Moravy, Slezska a Těšínska pak 8. vojenským okruhem se sídlem ve Vratislavi.Byly rozděleny a pojmenovány podle činnosti a podle toho, kdo v nich byl uvězněn.

DULAG - Durchgangslager - to byly tábory zřízené blízko fronty,kde byli vojáci tříděni podle jejich hodností (mimo Sovětů).

KMENOVÉ TÁBORY - to byly stálé tábory, kde probíhala evidence zajatců. Odtud se zajatci rozdělovali do menších pobočných táborů a komand. Mimo to se tu údajně vedl i styk s jejich rodinami.

Zde uvádím rozdělení kmenových táborů:

• STALAG - Stammlager tábory pro vojíny a poddůstojníky. Vyjímku tvořili Sověti, kde byli do těchto táborů zařazováni i důstojníci.
• OFLAG - Ofizierlager byl táborem , kde byli uvězněni důstojníci a jejich ordonancové.
• HEILAG - Heilunglager byl táborem nemocničním.

V polských Lambinovicích byl tedy zřízen mimo jiné i pro nás důležitý tábor s názvem VIII B Stalag 318 a odtud byli posíláni vězni i do Lomnice. Ruské archivy zveřejňují v současné době na internetu osobní karty všech zajatců 2.světové války, bez rozdílu vojenské hodnosti a národnosti. A právě mimo jiných, je karet s názvem Stalag 318 v Lambinovicích na 60 tisíc. Lze tu ale dohledat zajatce ze všech koutů světa. Austrálie, Velké Británie, Kanady a všech ostatních zemí, které se zúčastnily boje proti nacistům.

O životě v táboře příště

Lomnice květen 2020 Ing. Jaroslav Jelínek
předseda Spolku staré sovinecko

Fotogalerie: