Suverenita Česka pod patronací

Jaký jsme stát, často slyšíme o suverenitě Česka v mnoha spojitostech, a to zejména v souvislosti s Evropskou unii. Musíme si položit otázku, kdy je vlastně malý stát suverénní, nebo je to jen fikce o suverenitě. Jistě ten stát, který nese za své občany a území odpovědnost a to znamená, že má svoji vládu. O české a evropské suverenitě dosti napovídá poslední vývoj a velmi zřetelné kroky mnoha politiků a dění v mediální oblasti.

K rozpadu suverénního státu napomáhají mnozí politici, kteří se snaží vnutit západní model života (modernitu). Zapomíná se však na to, že jejich hodnoty jsou lokální a jejich představa o celosvětovém fungování naráží na odlišnosti jednotlivých národů a jejich kultur. Západ je považuje za zaostalé, pod tímto mýtem se skrývá jen snaha k možné expanzi.

Cílem mnoha českých politiků je postupný rozklad státu, jeho demokratických principů a vyvolání pochyb o tom, co je pravda a co lež. Veřejnosti je předkládán model jedné pravdy, která má za cíl hlubší připoutání k EU a NATO. Dnes již i v západoevropských zemích sílí názor, že Evropa se kvůli sílícímu pravicovému populismu a nacionalismu obrátí dovnitř a odvrátí se od zbytku světa. Přesto je i v našem malém státě vnucována snaha o hlubší přijetí západních hodnot. Není požadován vlastní způsob myšlení, odstupuje se od historie a kulturních tradic, neboť malá země nehraje žádnou roli, a tudíž o nově civilizačním centru nerozhoduje. Po staletí se naši předci snažili o zachování svého jazyka a kulturních zvyklostí, přestože si uvědomovali, že pro Středoevropany život na periférii hranic civilizací je velmi složitý.

Přibývá varovných signálů, že země je stále více svazována byrokratickými nařízeními EU, kde stále více v našem parlamentu, jsou odsouhlasovány zákony, které nejsou ve prospěch našich občanů a současně zabředáváme do stále hlubšího marasmu v oblasti imperiálního počínání vojenské aliance NATO a dnes už i otevřené spolupráce s EU. A tak místo toho, abychom vytvářeli soběstačný suverénní stát a mohli existovat mezi různými ekonomickými formami a civilizacemi, a přestože stále více hovoříme o nutnosti obrany své suverenity, děláme vše proto, abychom o naši skutečnou suverenitu přišli. Je varovné, jak se lidé (společnost) mění. Žijeme doposud v relativním bezpečí i když ekonomika ztrácí na dechu. Mnozí politici již dávno zapomněli na své sliby před volbami a dělají vše pro odvedení pozornosti široké veřejnosti od rozhodujících otázek existence suverénního státu. A tak pomalu ztrácíme kontrolu nad zemí, která je zatím ještě naším domovem.

Vypracoval: František Kovář