Sjezd sudetských Němců v Česku

16.06.2019

    Někde jsem nedávno četl, že bychom mohli být ke svým bývalým krajanům trochu více velkorysí? Velkorysost je jistě na místě v případě rovnosti. Naše historická zkušenost však po celá staletí hovoří jednoznačně o tom, že je zapotřebí být obezřetný i v dnešní době, která prochází mnoha turbulencemi. Již slyším, že zase ty samozvané "vlastenecké" síly si dovolují vnášet, do celkového poklidného soužití Němců a Čechů, chaos a zmatek. Pravdou ale zůstává, že nelze z pohledu velkorysosti zapomenout na vše, čím si naše země před mnoha desítkami let prošla.

Jistě, že čas se nedá zastavit a od Mnichova je to už osmdesát let a od odsunu Němců na základě závazného "Protokolu Postupimské konference vítězných mocností" z 2. srpna 1945, více jak sedmdesát let. Většina pamětníků již odešla, mnohé rány se zacelily, a tak staré spory by bylo snad možno pohřbít. Potomkům odsunutých z československého pohraničí nikdo neupírá právo navštěvovat vlast svých předků. Ale, nenápadné posuny v označování věcí, jednání jejich politických představitelů na českém území, však vyvolávají mnohé otázky. Ve slovech německého ministra vnitra Horsta Seehofera, který řekl: "Pravdou, zůstává, že historie sudetských Němců bude vyvážena tehdy, až sudetoněmecký sněm oslavíme v Česku." V této souvislosti mne napadá něco jiného. Na jedné straně je požadována velkorysost, a z druhé strany jsou stále cítit křivdy. Německá strana odmítla v roce 1997 přistoupit na český požadavek a neprohlásila Mnichovskou dohodu za neplatnou, od samého počátku (jak to již dříve učinila Francie a Itálie). Nezapomínejme, napodíl Sudetských Němců na předválečném a válečném období. Je dobré se držet současnosti, minulost byla pojmenována již mnohokrát, a to i na mezistátní úrovni. Proto slova německého ministra vnitra vzbuzují mnohé pochybnosti.

Často se hovoří a připomíná, že Německo po porážce nacismu se stalo demokratickým státem. Z našich dějin nemůžeme však vymazat, že i demokratické země dopustily vznik Mnichova a všech následných událostí, bez ohledu na smlouvy podepsané s tehdejším Československem. Trvá snaha Sudetského krajanského sdružení o možné přepisování výkladu historie, ve kterém je neustále zdůrazňován špatný přístup české strany k odsouvaným sudetským Němcům, a přitom se jaksi opomíjí vlastní podstata odsunu. S pokřiveným obrazem se veřejnost setkává na každém kroku. Běžně se používá ve sdělovacích prostředcích termín "Češi vyhnali Němce". Je vytvářen dojem, že vlastně vše v otázce Sudetoněmeckého krajanského sdružení je v pořádku, až na to, že jakékoli nároky ohledně odsunu a skutečné poškození měli Němci uplatňovat u tehdejších vítězných mocností (USA, Velká Británie, Rusko). Vědomi si, že normální úřední a soudní cestou se tato cesta stala neprůchodnou, hledají se nové postupy. Nově uplatňovaná strategie předpokládá, že Češi, z důvodu malého zájmu, s odstupem času a za velké podpory spřízněných přátel, kteří prohlašují, že Sudetoněmecký landsmanšaft je dnes již jen zájmovým sdružením bez jakýchkoliv majetkových požadavků vůči České republice, snaží se vytvořit atmosféru ve, které lze snadněji cokoliv namluvit zejména mladým lidem a ti budou klidně jednat i proti svým vlastním zájmům.

14.6. 2019

Text a grafika: František Kovář