Nezastupitelná státní hranice

Státní hranice České republiky činí 2 326, 872 km.

Již téměř více jak dva měsíce je Evropská unie z velké části paralyzována. Kvůli krizi v koroně je omezen pohyb lidí na minimum. Mnohokrát v současné době slyším řadu povzdechů a nářků na zavřené hranice z důvodů probíhající epidemie. Je jisté, že pro mnoho našich občanů tato skutečnost způsobuje nemalé komplikace. Přesto si myslím, že státní hranice je nedotknutelná a její uzavření, v době virové epidemie i logické, pokud hovoříme o naší zemi jako o suverénním státě. Hlavním cílem tohoto rozhodnutí je ochrana obyvatelstva na svém území. Následným krokem zůstává obnovení plné svobody pohybu v schengenském prostoru, jakmile to zdravotní situace dovolí. Zákaz vstupu a kontrol na vnějších hranicích dosud zavedly všechny země EU s výjimkou Irska, stejně i přidružené schengenské země Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.

Volný pohyb osob je základní zásadou evropské legislativy, a přesto si jednotlivé členské země velmi silně zachovávají svoji suverenitu a ochranu své hranice. Sami rozhodují bez ohledu na EU o zabezpečení svého území v období krizové situace. Hovořím o tom proto, že i Česká republika je suverénní národní stát, a musí mít proto dostatečné nástroje k tomu, aby v případě jakéhokoli ohrožení mohla konat.

Žijeme v nebezpečném prostředí. Stojíme na křižovatce období pandemie, nastávající hospodářské krize, ale i boje za to, zda EU bude "Velkou říší", nebo zda přežijí samostatné suverénní státy. Je zapotřebí brát ostrahu naší republiky vážně a v mnoha směrech klást důraz na akceschopnost jednotek, které budou zajišťovat bezpečnost země včetně jejich hranic. Bohužel i v naší zemi se vytvořila situace, kdy se o mnoha důležitých otázkách nehovoří a možné pohlcení naší krásné zemně se může stát realitou. Stále je nutno připomínat, že vznikem EU (7. února 1992 Maastricht) nebyly vytvořeny 4 svobody (tedy svoboda pohybu osob, služeb, kapitálu a zboží) a volné hranice bez hraničních kontrol. Pravdou zůstává, že tyto svobody zajišťuje Evropský hospodářský prostor (1950 a vytvoření schengenského prostoru v roce 1985), jehož členové nemusí být členy EU. 

František Kovář