Naše válka v Afghánistánu

05.02.2019

2. února 2019 - Jako "časovaná bomba" proskočila našim veřejnoprávním mediálním prostorem informace o průběhu jednání mezi Spojenými státy a Talibánem o ukončení 17 let trvajícího válečného konfliktu v Afghánistánu. Událost, která jistě potěší všechny ty, kteří hned od počátku odmítali toto nesmyslné americké dobrodružství s podporou svých spojenců. V této souvislosti je nutno dodat, že i v našich končinách se mnohým českým politikům, kteří tuto šachovou partii pomáhali rozehrát, zalíbila role "světového četníka", který ví, pod rouškou stále se opakujícího mediálního tvrzení, že Talibán představuje terorismus v Evropě.

Je až s podivem, jak nezajímavé je toto téma pro naše veřejnoprávní sdělovací prostředky dnes, když už je zřejmé, že mise pod vedením USA vyústila ve výsledek, který nebyl v plánu mnoha plánovačů světového pořádku. Přestože agrese v Afghánistánu trvá déle, než si její tvůrci představovali, a její mise oficiálně skončila 28. prosince 2014, situace přesto nevedla ke stabilizaci poměrů. A přitom se ani největší optimista neodvážil říci, že konflikt byl zažehnán. Spojené státy a jejich invazní spojenci v podobě ISAF a NATO utrpěli společně v této nevyvážené válce jasnou porážku. A i přestože mise oficiálně byla ukončena. Ve skutečnosti se o opravdovém ukončení spojenecké mise nedalo vůbec hovořit. Mnozí vojáci se vraceli do České republiky v rakvích a nikdo z našich politiků nedokázal adekvátně reagovat. Veřejnoprávní média vytrvale přesvědčovala obyvatele o správnosti válečné mise Američanů a jejich spojenců, mezi které patříme. I když smrt vojáka v bojovém poli, kam je politiky vyslán, je u profesionála riziko povolání, které podstupuje dobrovolně, přesto by i taková smrt měla mít pochopitelné odůvodnění a pádný smysl.

Často se říká, že neexistuje žádné vojenské řešení pro USA a jeho spojence v Afghánistánu. Dnešní přístup USA k jednání je do značné míry vynucen skutečností, že Talibán hovoří z pozice síly. 17 let trvající konflikt způsobil obrovské ztráty a nepřinesl žádný hmatatelný výsledek. Jde jen o to, přijmout čestně porážku a odejít z Afghánistánu. Zdá se, že Američané každopádně chtějí ukončit co nejdříve vojenské nasazení v Afghánistánu, spíše dříve nežli později, neboť narůstá frustrace z nedostatečného posunu na bojišti.

Jsme spojenci, proto držíme pevně pohromadě a hledáme cestu, jak z této nedobré a pro nás nelichotivé situace vyváznout, bez umazání, a to i na vlastní vnitropolitické scéně. Je zřejmé, že dřívější zjednodušování celkové problematiky přináší "žádané ovoce". Jenže ke sklizni se nyní mnozí naši politici nechtějí znát přesto, že do poslední chvíle ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích horovali pro vyslání dalších vojáku do mise v Afghánistánu.

František Kovář