Mnichov 1938 a jeho odkaz k dnešku

27.09.2018

Letošní rok je plný mnoha kulatých významných výročí. 100 let od vzniku republiky, 50 let od invaze spojeneckých vojsk na naše území v roce 68 a 80 let od podepsání Mnichovské dohody, která Československu nařizovala odstoupení pohraničních území s většinovou německou částí obyvatelstva třetí říši. Když čtu a poslouchám diskuse, které se vedou v naší společnosti k těmto tématům, jímá mne smutek, jak hanebně se pracuje s fakty u jednotlivých událostí. Aby se dala jakákoli událost pochopit, musíme k ní přistupovat klidně a věcně. Přestože nemám žádné akademické vzdělání, uvědomuji si, jak přesný je význam volených slov v kontextu doby jednotlivých událostí. Ti, co demagogicky umně mění jejich význam, naprosto přesně vědí, proč tak činí. Je zřejmé, že se prohlubuje informačně-psychologický boj pro možnost manipulace a předělávání veřejného mínění v naši zemi, a to zejména mladé generace.

Patrné je, že k Mnichovu vedly jednotlivé neprozíravé ústupky a kroky, které otevírají stále mnoho nových otázek k přemýšlení. Skutečností zůstává, že veřejné mínění v zemích našich spojenců v roce 1938 nebylo nakloněno válčit kvůli vzdálenému Československu a francouzští intelektuálové se od eventuální války s Německem distancovali a horovali pro mír v Evropě. Československo mohlo bojovat, ale bylo ponecháno spojenci svému osudu. A tak není výstižnějšího slova pro Mnichovskou zradu z 30. září 1938, kdy o dalším osudu Československa rozhodl Hitler a Mussolini, alibisticky a zbaběle podporováni Francii a Velkou Británií. Pro zachování světového míru bylo obětováno pohraničí tzv. Sudety malého státu ve středu Evropy. Podíváme-li se dnes na tuto dobu zpět, již s jistotou víme, že toto rozhodnutí spustilo řetězec událostí, které neotřásly jen Evropou a stály miliony lidských životů.

Minulé i současné polemiky o důsledcích mnichovské dohody, které se zaobírají otázkami typu "měli jsme se bránit či nikoliv", ztrácejí již význam. Odkaz Mnichova je především v tom, že bychom ho mněli chápat jako poznání a tragickou lekci důležitosti odkazu spojeneckých vazeb s důrazem na své mnohé historické zkušenosti. Náš dnešní globalizovaný svět a naši spojenci v EU pod pláštíkem NATO vytvářejí zdání klidného spaní. Svět však není jednobarevný, nezvládnutá migrační vlna a nastupující hospodářská krize Evropu drolí, což má za následek vystoupení Anglie z EU. Celní válka mezi Amerikou a Čínou staví i Evropu do nelehké ekonomické pozice. Současně jednotlivé zemně EU zastoupené v NATO jsou vháněni do stále větších nákladů na zbrojení. Evropské instituce se stávají nevěrohodnými, neboť se stále více vzdalují svému obyvatelstvu a Evropa se začíná znovu radikalizovat. A tak je Mnichov i po 80 letech stále velkým mementem, které by nás nemělo nechat v klidu a své spojence volit s velkou rozvahou.

Text: František Kovář