Jak jsme si v Plzni připomněli bojovníka za starobylá práva Chodů
V sobotu 30.11. v 10.30 hod. se sešla hrstka nejvěrnějších k uctění památky Jana Sladkého Koziny u pamětní desky na nádvoří Prazdroje. Nejznámější strážce našich hranic zde odpočíval před popravou 28. listopadu 1695. Pietního shromáždění k 329. výročí se zúčastnili zástupci KČP Plzeň, Stačilo Plzeň, Levicového a Českého klubu žen Plzeň, ČSBS Plzeň, Plzeňské krajské rady seniorů. Minutou ticha jsme vzpomněli na zasloužilou členku KČP Libušku Popelkovou z Horšovského Týna a Ing. Jaroslava Bukovského, předsedu ČSBS Plzeň, kteří nás opustili navždy. Čest jejich památce!
Představovala jsem si, jaké to asi bylo, když sem na Kozinovo výročí ještě jezdili i Chodové v krojích a stáli čestnou stráž. Před dvěma lety zde stál čestnou stráž i náš pohraničník pan Jiří Sakal z Blovic, s kterým se rádi vídáme na městské radě KČP. Letos zde byl jen jeden praporečník, ale hlavně po více jak roce konečně přijel dr. Jan Boštík, sice nemocný na vozíku, ale šťastný že může být zase mezi svými na akci, bylo to dojemné shledání.
Nakonec místo oficiálního projevu jsme si povídali jen tak o Kozinovi nová fakta. Například, že památný zvonek Salus, který vyzváněl odsouzencům a tudíž i Kozinovi na poslední cestě, a který dosud visel nad radničním vchodem, vytrhl i s upevňovací konstrukcí ze zdi výtržník při oslavách osvobození Plzně.
Také v knize "Chodsko ve stínu hákového kříže" jsou zmínky o Kozinovi - jak obyvatelstvo v noci přemisťovalo kolíky po delimitační komisi na Hrádku u Újezda za Kozinovo pomník, aby zůstal u nás, takže po delším jednání připustili Němci hranice za pomníkem, že "dyš bula náše zem nejmenší, vokradená vo věnec hor - zase nejdál Slovanem bul náš Kozina z kamene v Hrádku."
Z téže knihy se také dozvídáme jaké velké oběti přinesla na oltář vlasti Kozinova rodná ves Újezd. "Prvním padlým rodákem byl četnický vrchní strážmistr Josef Koukol, velitel stanice v Habartově na Sokolovsku, když se postavila na odpor bojůvce sudetských Němců. V koncentračním táboře v Dachau zemřel za přechovávání zbraní Josef Pivoňka, strojník a topič městské elektrárny v Domažlicích. V německém zajateckém táboře jako zajatý dobrovolník poražené belgické armády zemřel dne 6.12.1940 Josef Vaněk, předák dělnického spolku horníků v Belgii. Na bojišti u Dukly padl Martin Vebr, který v roce 1939 uprchl do Sovětského svazu."
Počasí nám sice vyšlo, ale mělo daleko do Kozinovo popravy v letním provedení jak ji známe ze starých rytin či z filmu Psohlavci.
Z této poslední letošní akce jsme se rozcházeli s přáním dobra, vánočního klidu a pohody a abychom se setkali ve zdraví. K novému roku si přítomní také odnášeli PF s psovodem a někteří i poslední číslo Hraničáře.
Autor a foto: Dagmar Nová, KČP Plzeň