COVID-19 nás nutí k přemýšlení

Víra a velikost odhodlání lidí, za cenu mnoha obětí, umožnila vzniku našeho národa. Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda my, občané, dokážeme čelit současné výzvě, která stojí, před námi, když celý svět sužuje pandemie nového coronaviru. Lidé za běžných okolností o mnoha věcech moc nepřemýšlí. Realita současného období však nastavuje zrcadlo a mění naše myšlení. Stojíme před celosvětovým problémem a najednou musíme začít více přemýšlet.

Fikce televizního prostředí, vytváření iluzorního zpravodajství a iluzorního světa před a za obrazovkou v uplynulém období, nás dnes staví do reálného života, bez předsudků. A tak si vzpomínám, že mi nedávno jeden můj přítel, připomněl úvod z jedné písně Osvobozeného divadla (slavných JW+JV+JJ) kde se naznačuje situace, ve které se nyní naše myšlenky nacházejí. "Nikdy nic, nikdo nemá, míti za definitivní, neb nikdy, nikdo neví, co se může státi...". Všichni si toho všímáme, uzavřené školy, obchody a podniky, a když mluvíme se svými nejbližšími, s rodinou, přáteli a známými, řešíme téměř vždy stejné téma, a to virus.

Stojíme na hranicích a stále více vnímáme míru kontinuity úlohy ozbrojených sil. Jejich hlavním úkolem je chránit zemi v případě potřeby, při ostraze státní hranice. Přijímáme, tu s větší, či menší nevolí, mnohá omezující opatření, kterým jsme již za uplynulá léta odvykli. Hledá se způsob, jak zastavit nebezpečného nepřítele. Mnozí si začínáme uvědomovat, že vše neskončí několikatýdenní pauzou. Jistě dojde k mnoha úmrtím, hospodářským škodám a možná i sociálním otřesům. Mnozí politici, stojící před kamerami a s nimi i mnozí novináři, stále ještě nepochopili opravdovou složitost doby, ve které se nacházíme. S údivem pozorujeme, jak naši "tzv. přátelé", zejména ti na západě, uzavírají hranice a jejich veškerá možná solidarita a pomoc se jaksi vytrácí. Začíná mi to připomínat období, kdy si tato zem musela svůj pohár hořkosti vypít do dna. Snažme se vydržet a všichni společně se začněme navzájem chránit. Buďme ohleduplní navzájem a zkusme se znovu vrátit k hodnotám, na které jsme již přestali brát zřetel.

Jsem přesvědčen, že dříve či později se vše vrátí do normálu. Rozdíl bude v tom, že se my všichni, nebo alespoň většinová část národa, od této chvíle naučíme nahlížet na vše jiným pohledem, než na jaký jsme byli zvyklí před touto epidemií. Jsme na začátku revoluce a je jen na nás, zda budeme následovat odvahu a chrabrost našich předků a zda uhájíme dobrý výsledek, nebo ne. Neměli bychom na to zapomínat nejen v tom současném šoku, ale i po něm.

TEXT: František KOVÁŘ