Vítejte v Severních Čechách
Severočeská krajská Rada KČP Ústí nad Labem

Krajské město: Ústí nad Labem
Okresní města Severočeského kraje:
Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem

Chomutov město, které má velký význam pro KČP. Zde byl založen Klub českého pohraničí. V Chomutově vznikl historicky první Klub českého pohraničí dne 21. 5. 1991. 22. 2.1992 - Zástupci okresů Chomutov, Ústí n. L., Děčín a Teplice ustavili Přípravný výbor Severočeské rady KČP a začali připravovat zaregistrování KČP na Ministerstvu vnitra ČR.

Klub českého pohraničí byl zaregistrován 22. července 1992. KČP je sdružení občanů České republiky, bez rozdílu politické příslušnosti, barvy pleti, národnosti, náboženského vyznání. Myšlenka chomutovských vlastenců založit sdružení na obranu českého pohraničí, domovů jeho současných obyvatel byla nesporně velice významná a záslužná. Tato idea je i současným krédem činnosti KČP. I v současné době je řada věcí, proti kterým KČP vystupuje. Jmenujme jen to nejaktuálnější: proti radarovým základnám, za zákaz NPD, proti překrucování dějin atd.

Po několika letech vznikla sekce bývalých pohraničníků.

Ústecký kraj se rozprostírá na ploše 5335 km2, žije tu více než 800 000 obyvatel. Náš kraj má velmi členitý povrch. Najdeme zde nejnižší místo České republiky – Hřensko 116 m, na druhé straně můžeme obdivovat i horské celky, Krušné hory s nejvyšší horou Klínovec – 1244 m, která sice do našeho kraje již nepatří, ale je blízko hranice kraje, České středohoří se známou Milešovkou – 837 m, na které je umístěna meteorologická stanice. Náš kraj leží u hranice se Spolkovou republikou Německo. Větší část hranice tvoří hřebeny Krušných hor a další část tvoří Národní park České Švýcarsko, který společně se Saským Švýcarskem nemá svou rozsáhlostí v Evropě obdoby. Část kraje patří do Polabské nížiny, úrodné „Zahrady Čech“. Tato krajina láká na jaře, v létě a na podzim k procházkám, turistice, sběru hub a jiných lesních plodů. Na výletech můžeme navštívit mnoho krásných míst v přírodě, navštívit četné hrady a zámky a památná místa. V zimě poskytují hory hodně možností lyžování, bobování, jízdě na skejtu a pro nejmenší možnost sáňkování.

K přírodním zvláštnostem patří Kamencové jezero v Chomutově. Je jediné v Evropě a na světě. Při toulkách našim krajem můžete navštívit celou řadu zajímavých hradů a zámků, které hovoří o bohaté kulturní minulosti našeho kraje. Z nejznámějších to jsou hrad Střekov u Ústí n. L. zámek Ploskovice, Světovou raritou je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl v roce 1975 přestěhován o 841 m, z důvodů těžby uhlí. Za zmínku stojí Šluknov – nejsevernější město ČR. Mimo jiné je zde zachovala řada charakteristických staveb typických pro nejsevernější Čechy a oblast Horní Lužice v Sasku – podstávkových tkalcovských domků.

Zastavme se u památného místa našeho kraje.

Terezín – městská památková reservace, barokní pevnostní město, založené v letech 1780 – 82 císařem Josefem II. Areál tvoří Malá a Velká pevnost. V polovině 19. stol. Sloužila část pevnosti jako vězení. Od léta 1940 byl v Terezíně největší věznicí na území tzv. protektorátu. Malá pevnost se stala koncentračním táborem, hlavní pevnost se proměnila na židovské ghetto. Dnešní památník je národní kulturní památkou. Památník vznikl v roce 1947 a je jedinou institucí svého druhu. Jeho posláním je uchovat památku obětí rasové a politické perzekuce v letech nacistické okupace. Každoročně se na začátku května konají na Národním hřbitově, před pevností, vzpomínková shromáždění s položením květin jak u větších obelisků, ale také u malých pomníčků se jmény umučených v koncentračním táboře.

Velmi známá je každoroční výstava „Zahrada Čech“ v Litoměřicích.

Jiným památným místem dějin našeho národa je hora Říp – 459 m - s rotundou sv. Jiří z 11. stol. Pojďme nyní do jiné oblasti – lázeňství. Lázně Teplice jsou vyhledávané jak našimi hosty, tak i zahraničními hosty z mnoha zemí Evropy. Město je od nejstarších dob spojeno s léčivými prameny.

Zemědělství – úrodná oblast Polabské nížiny je známá hlavně pěstováním chmele a zeleniny.

Průmysl – Náš kraj je známý sklářstvím – tabulové, stavební, broušené, obalové sklo a další sklářské produkty. Vedle sklářství je zde chemický průmysl - Litvínov - Petrochemie, Ústí nad Labem, a další místa v našem kraji mají řadu průmyslových podniků.

Těžba uhlí povrchovým způsobem změnila ráz krajiny pod Krušnými horami v blízkosti Mostu a Chomutova a částečně i Teplic. Zmizela zde řada obcí, které musely ustoupit těžbě uhlí. Pro kraj býval typický textilní průmysl, který je v současné době na ústupu.

Je toho hodně, co může náš kraj nabídnout návštěvníkům.
Přijďte se k nám podívat.

Postupně představíme jednotlivá okresní města, OR KČP a MěR KČP a jejich činnost.

Byl zvolen nový předseda Ústecké krajské rady KČP

Dne 14. října 2011 na řádném zasedání Ústecké krajské rady KČP proběhla volba nového předsedy za zemřelou Irmu Martinovskou. Do funkce předsedy Ústecké krajské rady Klubu Českého pohraničí byl jednomyslně zvolen dlouholetý, aktivní člen KČP přítel Zdeněk Maršíček.  

Vzpomínka na Irmu Martinovskou

Odešel člověk, na kterého nezapomeneme. V pátek 16. září 2011 náhle zemřela přítelkyně a soudružka Mgr. Irma Martinovská, předsedkyně Severočeské krajské rady Klubu českého pohraničí, o.s. Odešla žena pevného charakteru, pracovitá a obětavá, náročná k sobě i ke spolupracovníkům. Odešla československá vlastenka, přesvědčená internacionalistka, která zůstala věrná ideálům, s nimiž spojila svůj život a svoji práci. Do aktivní práce v Klubu českého pohraničí se zapojila již v prvních letech jeho existence. V roce 1993 stála u zrodu Severočeské rady, byla zakládající členkou Okresní rady KČP v Teplicích a její dlouholetou předsedkyní. Svojí prací a světonázorovým přesvědčením, kterému zůstala věrná po celý život, se zařadila mezi výrazné osobnosti našeho vlasteneckého hnutí.

Odešla, v našich myslích zůstává dále.  

Severočeská rada Klubu českého pohraničí

Snad nejkrásnější a vypovídající vzpomínku na práci soudružky Irmy Martinovské napsali mladí komunisté ze Svazu mladých komunistů Československa. S jejich svolením ji včetně památních fotografií uvádíme níže. 

Ztráta pro komunistické hnutí

V pátek 16. 9. t.r. ve věku 77 let náhle skonala soudružka Mgr. Irma Martinovská, předsedkyně české sekce Revolučního svazu přátel Ernsta Thälmanna, předsedkyně Krajské rady Klubu českého pohraničí Ústeckého kraje, principiální komunistka a pro současný buržoazní režim velmi nepříjemná obhajovatelka historické pravdy. A také můj přítel. Na akci na Strečně na Slovensku (kde jsme byli následující den, 17. 9., společně se soudruhy ze Slovenska a z Klubu českého pohraničí uctít památku francouzských partyzánů, padlých ve Slovenském národním povstání) jsme jí všichni (a také Anděle Dvořákové, předsedkyni Českého svazu bojovníků za svobodu, která zemřela nedávno) vzdali hold. Irma do posledních dnů, i přes nemoci, které ji sužovaly, pracovala pro myšlenku socialismu a komunismu - bez jejích organizačních schopností a překladatelských služeb, ať už přímo na akcích, nebo celých tiskovin (připomeňme alespoň časopis Rudá výstavba) se jen těžko obejde jak činnost ústeckých komunistů či Revoluční svaz přátel Ernsta Thälmanna, tak také Haló noviny, které často uveřejňovaly její překlady, např. o odporu vůči likvidaci památníku Ernsta Thälmanna v Ziegenhals či o rozsáhlých aktivitách antifašistických, jako je každoroční velká blokáda akce neonacistů v Drážďanech.

V dnešní době, která přeje udavačům a vyznamenávačům vrahů, těm, kteří rozeštvávají pracující jednotlivých zemí mezi sebou, kteří v naší zemi staví chudé proti chudým, přeje spekulantům, prodejným novinářům a ještě prodejnějším politikům, byla ona příkladem internacionalisty, laskavého k mladým komunistům, kterým pomáhala až do konce, a nesmlouvavého k těm, kteří vzývají fašismus či si svůj život staví na zádech pracujících. Bude nám všem, kteří jsme ji znali, velmi chybět. Na akci pod Sněžkou zase nebyl čas, chvíli jsem s ní hovořil a pak jsme se spolu srdečně rozloučili s tím, že se uvidíme na výroční schůzi Revolučního svazu přátel na podzim…

O charakteru této ženy vypovídá úryvek z článku ZPUSTLÝ SAD OPĚT KVETE z časopisu Obrys-Kmen :

„Po převratu 1989 zpustl Růžový sad (v Lidicích k uctění památky obyvatel obce, vyvražděné a vypálené před 65 roky německými nacisty), kde za socialistického Československa kvetlo pětadvacet tisíc květin ze všech končin světa. Ale nyní, zrestaurovaný, opět září v plné kráse. Mezi lidmi na pietním shromáždění byla i Irma Martinovská, učitelka z lázeňského města Teplice, která mě před drahnou řádkou let učívala. Irma mi ukáže zcela na kraji záhonu jednu z rudých růží: »Podívej, tohle je růže Věry Pickové z Prahy, kterou jsme tady zasadili s německými přáteli při obnovování sadu. A společně jsme tu růži pokřtili a dali jí jméno VIERA.« Skloním se k Věřině růži. Nádherně voní. A vzpomínám, jak mě již zesnulá Věra Picková, bývalá vězenkyně koncentračního tábora Ravensbrück, kde trpěla s lidickými ženami a matkami, vybídla, abych se rovněž snažil probouzet k životu Růžový sad v Památníku Lidice.."

Nikdy nezapomeneme, Irmo, na Tvou, v časech, kdy vítězí ostré lokty a převlékání kabátů, světlou památku. V boji o vědomí lidí, který jsi vedla celý život i jako učitelka, o lidská práva, nejen ta papírová, budeme pokračovat!

Čest Tvé památce!

David Pazdera

PROHLÁŠENÍ

delegátů IX. sněmu Severočeské krajské rady Klubu českého pohraničí
k 65. výročí porážky Německa a osvobození Evropy v roce 1945

Oslavujeme 65. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou. Budeme si připomínat okamžiky, které většina z nás ve svém dětství, nebo ve svých mladých letech v posledních dnech války prožívala.

Drtivý nápor Rudé armády se již nezastavil. Odešly kruté chvíle strachu z Gestapa, bombardování, z války vůbec. V bojích na území naší vlasti ztratili své životy desetitisíce mladých rudoarmějců. Jejich vlast byla již svobodná, přesto obětovali své mladé životy za svobodu českého a slovenského národa a úplné porážce fašistického Německa.

My nezapomeneme, a je naší povinností udělat vše pro to, aby památka osvoboditelů trvale zůstala v paměti našeho národa. Zabraňme stále sílícím pokusům o falšování historie, jako je výklad příčin II. světové války a snižování významu osvoboditelské role Rudé armády. Osvobodila největší část Československa, nesla největší tíhu bojů a přinesla největší oběti. Odmítáme pokusy o znevažování zásluh partyzánů. S úctou se vyslovujeme k vojskům USA, Polské armády a Rumunské armády, která se spolupodílela na osvobození naší vlasti.

Nynější pravicové strany v České republice cílevědomě a masivně zlehčují rozhodující sílu Rudé armády. K tomu jim slouží Česká televize a další media. Jsou cíleně likvidovány památníky padlých rudoarmějců, jejich hroby a symboly a to i přes značné úsilí Klubů českého pohraničí a dalších vlasteneckých organizací.

V České republice pravicová propaganda, včetně pochybných historiků, tyto skutečnosti překrucuje, zamlžuje a nahrazuje zkreslenými nebo polopravdivými výklady. Tím, kromě jiných důsledků vytváří podmínky pro vznik a činnost neonacismu a neofašismu v České republice po vzoru Německa a zemí EU.

Odmítáme Česko-německou deklaraci z roku 1997. Především její třetí část, kde se hovoří o naší lítosti nad odsunem Němců. Český a Slovenský národ nemají žádný důvod toho litovat. Odsun Němců byl spravedlivým aktem. Rozhodly o něm státy protifašistické koalice. Odsun Němců je pro nás již uzavřenou kapitolou. Odmítáme politiku české pravice, která po roce 1989 zakázala, ve vztazích k Německu, nastolovat dořešení otázky našich oprávněných nároků na německé reparace.

Právě v roce 65. výročí porážky fašistického Německa ve II. světové válce plánují neofašisté v Německu a celé Evropě své akce. Chtějí na sebe upozornit a jejich hlavní programové heslo zní: „Pokračujeme tam, kde Německo v roce 1945 muselo svou politiku přerušit.“

Proto žádáme objektivní a pravdivý výklad dějin II. světové války a vývoje mezinárodních vztahů po porážce Německa. S tímto požadavkem se obracíme na ústavní orgány České republiky, na politické strany a instituce zabývající se historií, což je v zájmu škol, mládeže a všech občanů České republiky.

Zároveň žádáme vládu České republiky, aby rázně vystupovala proti německému revanšismu a aby s konečnou platností zakázala v Praze působení německé revanšistické kanceláře. Její působení je v rozporu se zlepšováním dobrých vztahů mezi sousedy.

Delegáti IX. sněmu Severočeské KR KČP

V Ústí nad Labem dne 15. 5. 2010

Cínovec- sobota 18. 4. 2009

Pomník bývalých ochránců státní hranice na Cínovci nezůstane bez povšimnutí. Má stále návštěvníky, stále je obložený čerstvými květinami. V sobotu 18. 4. se u pomníku sešli členové Ústeckého a Středočeského kraje. Přišlo více jak 50 členů a příznivců KČP. Čestnou stráž vytvořili vlajkonoši obou krajů. OR KČP Teplice byla rovněž zastoupena.

Ve chvilce byl pomník obložen čerstvými květinami několika věnci. Jsou tam i dva hrnkové karafiáty, které již několik dní před touto akci k pomníku dal soudruh Olaf Westhpal. Trávil s rodinou v Teplicích dovolenou a při příjezdu do republiky se rodina u pomníku zastavila – o naší akci ještě nevěděl.

Přijeli i přátelé z Německa. Karl-Heinz Kathert, jako zástupce Společnosti pro humanitární a právní pomoc. Je to organizace, která úzce spolupracuje s NR KČP, zejména v oblasti bývalých ochránců státní hranice. Dále přijel Gerd Hommel, předseda Revolučního svazu přátel Ernsta Thälmanna z Drážďan. Jak třetí zahraniční účastník přijel Olaf Westphal ze Sassnitz na Rujaně, jako představitel Revolučního svazu přátel ze Stralsundu a člen předsednictva spolku na podporu časopisu komunistů a socialistů Německa Rot Fuchs.

Krátký pozdravný projev pronesl Jiří Pokorný z Berouna, předseda KR Středních Čech. Připomněl vzpomínku na padlé pohraničníky a v další části se zabýval současnými problémy naší společnosti – raketové základny a náš boj proti nim, odmítání Lisabonské smlouvy a rozmáhajícími se neofašisty v naší republice.

Po shromáždění následovala beseda v nedaleké restauraci. Byl to krásný a úspěšný den.

Irma Martinovská – předs. OR KČP Teplice