Lomnice nad Popelkou

Z bohaté historie města:

První písemná zmínka o Lomnici a o původu jejího městského znaku je zachycena v Rýmované kronice české tak řečeného Dalimila (zkráceně Dalimilova kronika), kterou česky a ve verších napsal v letech 1308-1314 neznámý šlechtic. Autor píše na začátku 82. kapitoly o tatarských zvědech, kteří chodili v r. 1242 po Evropě. Pravděpodobně se lomnickým pánům podařilo jednoho z nich lapit a za odměnu dostali tohoto tatarského mužíka do erbu.

Lomnický městský znak se zřejmě vyvinul nejpozději v 16. století z pečetního znamení odvozeného od erbu lomnické vrchnosti Košíků z Lomnice. Ti měli v erbu kartasa, tj. tatarského zvěda, který se maloval s vysokým kloboukem, vysokou holí a kabelou. Na městském znaku se však toto znamení mění v ozbrojence s halapartnou, sekerou a přilbicí. Jeho nejstarší dochované vyobrazení nalezneme v Lomnickém graduálu. Tehdy se prý na Kozlově usadil loupežník, který okrádal cestující na nedaleké obchodní cestě a sužoval okolní obyvatelstvo. Jednoho dne se Lomničtí rozhodli zbavit nepohodlného vetřelce. Ozbrojili se, v noci se přiblížili nepozorovaně až k hradu a vykopali před bránou jámu, kterou zakryli chvojím. Poté udeřili s velkým hřmotem na hrad, aby loupežníka vyhnali. Ten se vyřítil v plné zbroji, se sekerou v pravé a kopím v levé ruce. Hnal se za utíkajícími útočníky a spadl do jámy. Lomničtí svázali loupežníka a odvedli ho na Pražský hrad, kde byl popraven. Na památku této události udělil král Václav IV. Lomnickým do znaku ozbrojeného muže se širočinou v pravé a kopím v levé ruce, stojícího na zeleném roští.

O prvních držitelích Lomnice toho mnoho nevíme, byli to pravděpodobně Košíkové z Lomnice. Prvním písemně doloženým majitelem je až v r. 1308 Albrecht z Valdštejna, který patřil do mocného rodu Markvarticů. Valdštejnové zde sídlili do konce 14. století. V této době je již Lomnice uváděna jako městečko s tvrzí a vrací se do vlastnictví rytířů Košíků. Husitské války se našeho města výrazně nedotkly, ale Husovo učení se stalo v našem kraji velmi oblíbeným. Husovi příznivci se scházeli na Chlumu, který zanedlouho přejmenovali na Tábor, a konali zde náboženské obřady s přijímáním pod obojí. Kněží pod obojí působili v Lomnici až do třicetileté války a město do r. 1709 používalo název Lomnice nad Popelkou hory Tábor či Lomnice hory Tábor nad Popelkou. 

Roku 1524 Jan Bělský z Kařišova prodal tvrz Lomnici s městečkem, s poplužím a několika okolními vesnicemi pánu na hradě Štěpanice Vilému z Valdštejna, jehož rod vlastnil panství do poloviny 17. století. S vládou Valdštejnů je spjata doba hospodářského, kulturního i stavebního rozvoje města. Vilémův syn Václav zajistil Lomnickým v r. 1561 u krále Ferdinanda I. možnost konání tří výročních trhů. Toto privilegium posílilo další rozvoj obchodu a řemesla. Z dřívější doby mělo město ještě právo hrdelní, což představovalo šibenici na náměstí (od r. 1756 kamenná) a pranýř, a právo vařit pivo. Městský pivovar v této době stával „pod hrází“, nový pivovar s vinopalnou již v držení vrchnosti byl postaven v r. 1660 za zámkem a lomnické pivo se v něm vařilo až do r. 1958.

Vdova po Václavu z Valdštejna Eliška z Martinic se společně s lomnickými měšťany stala donátorkou Lomnického graduálu, skvostné iluminované památky českého renesančního písemnictví. Objemné dvousvazkové dílo o 1 739 stranách vzniklo mezi lety 1578–1583 na objednávku literátského bratrstva při kůru kostela sv. Mikuláše. Lomnický graduál má vedle vysoké umělecké a literární hodnoty i velký význam dokumentární a historický.  Nyní je umístěn v Národní knihovně České republiky v pražském Klementinu.

Třicetiletá válka se velmi těžce dotkla města i jeho okolí.  Mnohé statky, někdy i vesnice (Košov, Ploužnice) vyhořely, pole zpustla, sedláci utíkali ze svých statků, protože šli raději k někomu do služby, než aby neměli co jíst, další opouštěli své domy z náboženských důvodů, neboť byla povolena pouze katolická víra atd. Podle popisu lomnického panství z r. 1635 bylo z 366 usedlostí v této době už 135 pustých či zničených.  V r. 1834 koupil poddanské město Lomnici se 14 vesnicemi Karel Alain Gabriel kníže Rohan, majitel sychrovského panství. Jeho rodina působila na Lomnicku až do r. 1945.

Zrušením poddanství v r. 1848 ztratil opodstatnění starý administrativní systém, a proto byla upravena organizace veřejné správy. Lomnice získala správu města do svých rukou. V čele stál starosta (pukrmistr), který dohlížel na veškeré dění. Chod městského úřadu zajišťoval tajemník s dalšími úředníky. Do zastupitelstva bylo voleno 30 členů a 15 náhradníků. Prvním starostou našeho města se v letech 1850–1863 stal Vincenc Mastný.

V 19. století se počet obyvatel Lomnice n. P. a Staré Lomnice, která byla připojena k městu v r. 1921, pohyboval okolo 4 000 a počet domů okolo 500. Dle sčítání obyvatel z r. 1930 má město 5 417 obyvatel a 937 domů.K dalšímu nárůstu obyvatel bezesporu došlo po r. 1960, kdy byly k Lomnici připojeny Nové Dvory, Ploužnice s Chlumem, Košov s Morcinovem, Želechy a v r. 1985 Rváčov s osadami Černá, Dráčov, Skuhrov, Tikov. Celkem žilo ve městě na konci 80. let 20. století asi 6 500 obyvatel.

Život v poklidném podhorském městečku vždy výrazně narušily válečné události. Místní obyvatelé se snažili vyrovnat s válečnými útrapami, bídou, hladem a za obou světových válek se aktivně zapojili do domácího i zahraničního odboje. Prusko-rakouská válka přímo zasáhla do života města tím, že město muselo na vlastní náklady zřídit špitál pro raněné. 

první světové války se nevrátilo 53 lomnických mužů, kterým byl věnován pomník z r. 1921, dnes umístěným v parku za Tylovým divadlem. 

Za druhé světové války se mnoho lomnických občanů dostalo za svou odbojovou činnost  do koncentračních táborů. Od jara 1945 řídil odbojovou činnost na Lomnicku revoluční národní výbor  Vyvrcholením bylo povstání 3. května 1945. Očekáváme odvetná opatření ze strany okolních německých posádek. Netrvá dlouho a od Jičína přijíždí otevřený pancéřový automobil. Zřejmě průzkum. Od prvních domků na okraji města je vítán palbou našich střelců. Těžký kulomet umístěný na německém automobilu odpovídá… První nápor je odražen… Příští den v časných hodinách vtrhl do města oddíl asi 70 esesmanů a od toho okamžiku nastala persekuce obyvatelstva. Účastníci povstání, pokud neuprchli do lesů, jsou pozatýkáni…“ V sobotu dopoledne 5. května byli před Hrubým domem na náměstí popraveni tři účastníci povstání, Němci poté z Lomnice odjíždí do Jičína, protože se dozvěděli o povstání v Praze. Oběti Květnového povstání 1945 připomíná pamětní deska na městském muzeu. Všem obětem 2. světové války je věnován památník u zámku z r. 1977, který doplňuje památník Františka Truhláře.

ZDROJ + FOTO: http://www.lomnicenadpopelkou.cz/

Fotogalerie: Lomnice nad Popelkou

Lomnice nad Popelkou - Aktuality

Zájezd na Duklu

06.06.2017 09:03
Ve dnech 17.-18. V.2017 se šest členů sekce OČSSH z Úpice zůčastnilo zájezdu na Duklu a města Svidník,který pořádal KČP z Lomnice nad Popelkou. Po příjezdu do města Svidník, jsme byli přijatí na radnici primátorem panem Jánem Holadňákem,který nás seznámil z historii města.Přijetí bylo velmi...

Rekapitulace činnosti v roce 2014

24.07.2015 18:16
16.-17.8.2014  Národní sněm KČP v Olomouci (účast 3 členové)                          -Zpráva o činnosti, o hospodaření,...

l. výročí vzniku Městské organizace KČP v Lomnici nad Popelkou

10.07.2015 10:25
Dne 17.července 2015  to bude již 1 rok, kdy se sešlo 5 členů a založilo novou Městskou organizaci v Lomnici n.Pop.,která je první na okrese Semily. Historii  i s fotografiemi Vám postupně na těchto stránkách ukážeme. Nyní má organizace 16 členů a další budou postupně přibývat. Ve svém...